Ni štěstí, majestát, klid, sláva, poesie,
ni síla s obratností v umu, zbrani,
stád nejsou pastýři, jež krotí tyranie,
rytm verše srdce jich se netkne ani,
stín hanby jejich jest jen historie,
skla svoje umění před průvodem jich sklání,
co slepé davy spějí v zapomnění
przníce nebe rysy pochmurnými
jich vlastních podob. Jistě k nesečtení
jsou davy těch, jež síla či zvyk svými
v jho spíná pouty. Člověk v ryzím chtění
buď svrchovaný a svůj trůn vztyč tam
nad vládou nadějí i strachy zlými,
je zdeptaje buď vládcem sebou sám.
PD old 70