Wikizdroje

Světová řeč volapük ve třech lekcích/Třetí lekce

< Světová řeč volapük ve třech lekcích
Světová řeč volapük ve třech lekcích
František Vymazal
Druhá lekce Třetí lekce Doslov

Třetí lekce.

V této lekci zahrneme napřed ty formy volapüku, které se nám zdají více méně zbytečnými. Již z toho co posud bylo řečeno, je patrno, že volapük jest sestrojen tak, aby se do něho z němčiny co nejsnáze překládalo. K vůli němčině vymyslil Schleyer trojí minulý čas, ač by snad jeden také stačil. Neboť volapük má býti především prostředkem dorozumění v obecném životě: pro obchodníky, cestovatele a drobnější korrespondenci. Na jazyk vlastně literární a akademický sotva se kdy povznese.

Němčina má, jak známo, trojí minulý čas:

  1. imperfektum čili polominulý: ich sah viděl jsem,
  2. perfektum či minulý: ich habe gesehen viděl jsem,
  3. plusquamperfektum či dávno minulý: ich hatte gesehen byl jsem viděl anebo také viděl jsem.

Volapük tvoří imperfektum předrážkou ä-: älogob ich sah.

Perfektum má, jak víme, předponu e-: elogob ich habe gesehen.

Plusquamperfektum vzniká předponou i-: ilogob ich hatte gesehen.

Nám a i mnohým ne-li všem Němcům bude těžko rozeznávati sluchem hlásky ä a e. Wilhelm Victor (die Aussprache atd. 1885) píše: »Kde ä anebo e znamenají krátkou hlásku, znějí obě stejně jako e (krátké otevřené e).« Z této příčiny je toto rozlišování leda pro oko.

Jiný podobný nedostatek Schleyerovy soustavy shledáváme v tom, že na nás žádá rozeznávati sluchem slova jako glät (sklenice) a glet (velikost), bog (skříně) a bok (škatule). První dvě slova slyšíme obě jako glet, druhá dvě znějí jako bok.

Dále má Němec dvojí budoucí čas:

  1. prostý: ich werde sehen uvidím, budu viděti,
  2. budoucí skonalý: ich werde gesehen haben uvidím.

První (prostý) tvoří se predponou o-: obinob budu.

Druhý (budoucně skonalý) tvoří se předponou u-: ubinob ich werde gewesen sein.

Také tu myslíme, že bychom vystačili jedním budoucím časem, poněvadž sami Němci druhého budoucího času zřídka užívají.

Jiná zbytečnost je tak zvaný durativ čili trvací formy. Tyto formy se tvoří předponami ai (přítomný čas), äi (imperf.), ei (perf.), oi (budoucí), ui (budoucně skonalý):

Větu: Řemeslo má zlaté dno překládají volapükisté: namun ailabom gluni golüdik.

Že jsou tyto formy zbytečné, připouštějí volapükovci sami, neboť překládají větu: Jest stále zdráv buď: binom egelo saunik anebo aibinom saunik.

Také kondicionál (podmiňovací spůsob jako: dal bych, kdybych měl) má dvojí tvar:

  1. první, konjunktiv nazvaný, tvoří se příponou -la:
  2. druhý, nazvaný kondicionálem, má příponu -öv:

Takové zbytečnosti stěžovaly by velice učení se idiomu tomu sice velmi snadnému. Věta: byl byste roztomilý, kdybyste toto učiniti chtel překládá se: Äbinons-öv lelöfikün, if ävilons-la dunön atosi.

Také imperativ (rozkazovací spůsob) má v soustavě Schleyerově vlastně trojí formu:

  1. imperativ na -öd: gololöd jdi,
  2. jussiv (poroučecí spůsob) na -öz (= -öc): givolöz dej, »du sollst geben«,
  3. optativ (žádací spůsob) na -ös: lifomös ať žije.

Konečně se uvádí ještě jakýsi mírnější optativ na -öx: pelomöx er dürfte schon zahlen!

Konečně nesmíme zamlčeti, že rozeznávání rodu při slovese je dosti nepohodlné: binom, on jest, binof = ona jest, binos = ono jest. Mělo by se dopustiti, aby se vždy říkalo binom jako říkáme jest a ist.

Tvoření slov.

O tvoření slov byla již některá zmínka. Tak tvoří přípona -el (učitel) jména činných osob: tidel, tabel stolař atd.

Jiné přípony a předpony jsou:

ne-: flen přítel, neflen nepřítel;

-il: lol růže, lolil růžička;

lu- zhoršuje: jukel švec, lujukel prták, bim strom, lubim keř, dom dům, ludom chatrč;

le- ušlechťuje: jeval kůň, lejeval hřebec, dom dům, ledom palác, vemo velmi, levemo nad míru, jönik krásný, lejönik vnadný;

-ed: pen péro, pened psaní, list; penäd písmo;

ji- tvoří ženská jména: tidel učitel, ji-tidel učitelka, učitelová, blod bratr, ji-blod sestra, son syn, ji-son dcera;

of- tvoří jména ženských svobodných: of-son dcera (svobodná). Tohoto rozlišování neschvalujeme.

ge- znamená nazpět: gekömön vrátiti se, gepük odpověď, gepükön odpověděti.

-öf, -löf tvoří abstrakta jako klinlöf čistotnost, täiköf protivenství;

-ab tvoří konkreta jako lit světlo, litab svíce, magad magacína;

-stum nástroj: lienastum pravitko;

-än zeme: län fimik pevná země anebo fimän pevnina;

-tim čas: yel rok, yelatim roční čas, flolatim jaro, nifatim zima;

po- znamená po: pozendel odpoledne, model zítra, pomodelo pozítří.

-ik tvoří, jak známo, z podstatných přídavná: nob šlechta (nobilitas), nobik šlechtický, šlechetný (?), men člověk, menik lidský, cil dítě, cilik dětský, nat příroda, natik přirozený, zan svár (Zank), zanik svárlivý, dan díky (Dank), danik vděčný (dankbar), vob práce, vobik pracovitý, gud dobrota (Güte), gudik dobrý atd.

Citováno z „https://cs.wikisource.org/w/index.php?title=Světová_řeč_volapük_ve_třech_lekcích/Třetí_lekce&oldid=285046“