Nalezl jsem ji ve »Sbírce 118 světských písní k obveselení vlastenecké mládeži«, vydané v Táboře tiskem Aloisa Josefa Landfrasa 1845 švabachem a na šedém papíře. Jest rovněž anonymní, zařazena tam pod č. 98. na str. 317 a počíná:
»Smutný zahradník zpívá
od lásky zraněný;
kvítím se obírával,
po milence vzdýchával,
[: v klášteře zavřený :]«
Konečně přeložil, vlastně »zpracoval« »Poutníci« z anglického Vojtěch Nejedlý. (Viz bližší v článku Ferdinanda Schulze »Česká ballada a romance«, »Osvěta« 1877 str. 380.)
Ballada Jana z Hvězdy »Jezd pro nevěstu«, »Sebrané spisy« I. 37, silně připomíná zvláště ukončením skotskou balladu »Lord Lovel« (Child, II. 162.), ale nezdá se, že by ji byl český autor znal v anglickém originale, neboť v Percyho »Reliques« se nenalézá. Běží tu tedy as jen o nahodilou podobnost, ale i ta jest významná, ukazujíc sílu vlivu té romantiky, jež se z Anglie přes Německo k nám šířila.
Zbývá ještě uvésti Kamarýtův překlad Bürgerova »Únosu« (»Child of Elle«) a Čelakovského překladů ballad »Tři havrani« a »Dva havrani«; o těchto promluveno však níže v úvodech k balladám »Smutná píseň o Douglasovi« (č. VI.) a »Dva havrani« (č. XII.). Posléze poukazuji ještě
