Slovanstvo ve svých zpěvech/Písně ze Starého Srbska/Oj, slavíčku, časně zpíváš!

Slovanstvo ve svých zpěvech/Písně ze Starého Srbska
Voda proudem vyvěrala	Oj, slavíčku, časně zpíváš!	Žalovala stará matka

Oj, slavíčku, časně zpíváš! | Bilbil-pile, ne poj rano! | Билбил-пиле, не пој рано! editovat

1. Oj, slavíčku, časně zpíváš, nebuď mi tu – ach, božínku můj! – hospodáře!	1. Bilbil-pile, ne poj rano, ne budi mi, jan-jandim, aman, gospodara!	1. Билбил-пиле, не пој рано, не буди ми, јан-јандим, аман, господара!
2. Sama jsem ho uspávala, sama chci ho – ach, božínku můj! – potom vzbudit!	2. Sama sam ga uspavala, sama ću ga, jan-jandim, aman, probuditi!	2. Сама сам га успавала, сама ћу га, јан-јандим, аман, пробудити!
3. Zajdu já si do zahrádky pro větévku – ach, božínku můj! – bazaličky.	3. Otisti ću u has-bašću, izidaću, jan-jandim, aman, struk bosiljke.	3. Отисти ћу у хас-башћу, изкидаћу, јан-јандим, аман, струк босиљке.
4. Usednu mu u kolenou, lehounce se – ach, božínku můj! – tváře dotknu:	4. Sednuću mu uz koljeno, udriću ga, jan-jandim, aman, po obrazu:	4. Седнућу му уз кољено, удрићу га, јан-јандим, аман, по образу:
5. „Hola! Vstávej, Jovo, duše! Hle, již den se – ach, božínku můj! – probělává!“	5. „Ustaj, Jovo, ustaj, dušo! Saba-zora, jan-jandim, aman, zab’jelela!“	5. „Устај, Јово, устај, душо! Саба-зора, јан-јандим, аман, заб’јелела!“