Selské ballady/Lorecký ze Lkouše

Selské ballady Jaroslav Vrchlický
Píseň vzbouřených sedláků	Lorecký ze Lkouše	Ballada vánoční

Údaje o textu
Titulek:	Lorecký ze Lkouše
Podtitulek:	(r. 1471.)
Autor:	Jaroslav Vrchlický
Zdroj:	VRCHLICKÝ, Jaroslav. Selské ballady Online na Internet Archive
Vydáno:	Praha, Ed. Valečka 1885
Licence:	PD old 70
Viz též: Kterak poddaní zavraždili pána svého, Ludvíka Loreckého a jak byli potrestáni (popis události s využitím dobových záznamů)
Související články ve Wikipedii: Šamonice

Šamonické zvony pěkně vyzvánějí;
sedlákům je běda, páni ti se smějí.

Ke kostelu z dvorce jedou slavné křtiny,
Lorecký ze Lkouše má dva statné syny.

Ke kostelu z dvorce kočár za kočárem,
pan Lorecký plesá nad tím božím darem.

Myslilť, že již musí umřít bez dědice,
a teď štastný otec vjíždí do vesnice.

Aj, tu zastoupí mu cestu mužů řada,
rychtář Petr Dulík v uzdu koňům padá.

Širák sklání k zemi, však než řečnit začne,
Šamonický zeman svraští čelo mračné.

Křikne na kočího: ,Zmrskej toho chlapa,
dál jeď, at můj hřebec v prach tu luzu sšlapá!'

Ale Petr Dulík odstrašit se nedá,
uzdu nepustí víc, dále svůj hlas zvedá:

„Bůh dnes na tvém rodu ukázal své divy,
budiž, pane z Lkouše, rovněž milostivý!

Slev nám na robotách, slev nám na desátku,
vždyť žijeme stále jak o velkém Pátku.

Žijem v dření, psotě, v tísni, trudu, mdlobě,
smiluj se jak bůh že syny dva dal tobě!“

— — ‚Ano dal mi syny‘ — Lorecký zle křičí,
,vychovám je, na vás aby byli biči.

Bych tvou zkrotil zpupnost: rode zlý a líný,
proto ku pomoci bůh mi dal dva syny.

Najednou dva dal mi na vás do zásoby,
máte-li zlé nyní, horší přijdou doby,

Až mé děti vzrostou. A teď z cesty, cháme,
pozor, at se více spolu neshledáme!'

Pustil Dulík uzdu, s druhy ustoup' stranou,
zrak mu divě šlehá, tváře rudě planou.

Rty se třesou řečí výmluvnou ač prostou:
„Na biče tvé děti jistě nedorostou.

Nebudem se dále na svého dřít kata
záhy posekáme ta tvá bičištata.

Nebudem přec supy na své děti živit,
v pokoře se plazit, hrbit šij a křivit!“ —

Šamonické zvony bouřně vyzvánějí
pánům dnes je běda, sedláci se smějí.

Dvorec zapálený, nádvořím krev proudí,
na zvráceném sudě Petr Dulik soudí.

Před ním trčí vidle, odznak selské síly,
a k nim zástupové ku přísaze pílí.

Pod nimi cos v krvi mokvá v hrůzné změti:
Šamonický zeman a s ním jeho děti.