Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila/XXVI

Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila Josef Jireček
XXV	XXVI	XXVII

Údaje o textu
Titulek:	XXVI.
Podtitulek:	Smrť sv. Lidmily.
Autor:	neznámý, tzv. Dalimil, k vydání upravil Josef Jireček
Zdroj:	Archive.org Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha, Matice česká 1877. s. 44 - 45.
Licence:	PD old 70
Kurzívou je v Jirečkově knize zvýrazněna odchylka od použitého rukopisu (viz Úvod - Vydání naše, bod 5.)
Související články ve Wikipedii: Svatá Ludmila

Svatá Liudmila knězem vłádieše,
dvorem v Tetíně sedieše.
Proto že svatá Liudmiła
mnohu liudem bieše miła,
jedny křěsťanské děti
tu řěč dachu jiej věděti,
co Drahomiř umłuviła,
co-li sta ta dvá jiej sliúbiła.
Znamenavši svatá knieni,
co jiej złá nevěsta miení,
je sě k smrti připrávěti,
prvé sirotkóm sliuby popłácěti.
Když v náboženstviu přěbýváše,
smrti dobrovolně ždáše,
Tuň i Komoň přijidesta
a přěd dvorem ssedesta.
Knieni, vědúc, že ju chc'ta zabiti,
káza jima přěd sě jíti,
na své nevěsty zdravie vztáza
a jejú potřebu jima dáti káza.
Toho dne je sě zpoviedati,
smrti nábožně čakati.
Té noci ta złá na niu komnatu vyrazista,
tu svatú knieniu závojem zadávista.
Tak ta pohany črtu sě dostasta,
a svatú Liudmiłu k Bohu posłasta.