Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila/XXV

Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila Josef Jireček
XXIV	XXV	XXVI

Údaje o textu
Titulek:	XXV.
Podtitulek:	Spytihněv. Vratislav i Drahomíř.
Autor:	neznámý, tzv. Dalimil, k vydání upravil Josef Jireček
Zdroj:	Archive.org Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha, Matice česká 1877. s. 43 - 44.
Licence:	PD old 70
Kurzívou je v Jirečkově knize zvýrazněna odchylka od použitého rukopisu (viz Úvod - Vydání naše, bod 5.)
Související články ve Wikipedii: Spytihněv I., Vratislav I., Svatá Ludmila

Potom Bořivoj s světa snide
a z kněžstva králevstvie věčného dojide.
Po tom Spytihněv přije stolec otcě svého;
ten nebieše života silného,
umřě za věka mładého,
ostaviv knězem Vratisłava, bratra svého.
Ten poje ženu z Stodor, dceř hrabie českého,
tej diechu Drahomiř, z kraje žatečského.
Ta knieni pohanka bieše,
dva syny krásná jmějieše:
stařějšiemu diechu Bolesłav
a młazšiemu diechu Vácłav.
Ten tiché nravy jmějieše,
pro něž všem liudem mił bieše.
Protož jej po otciu knězem zvolichu,
Bolesłava Bolesłavem otdělichu.
Ale že ješče kněz Vácłav młád bieše
a země opraviti nemožieše,
poručichu jej svatej Liudmile,
Bohu i všěm liudem miłé.
Ta jesť była žena Bořivojova
a hraběnka ze Pšova.
Jemuž tehdy Pšov diechu,
témuž potom Mělník vzděchu;
neb přěd Mělníkem hrad bieše,
ten sobě Pšov jině jmějieše;
a pod městem potóček teče,
ten sobě Pšova řěče.
Knieni Liudmile Drahomiř závidieše,
neb sama zavłásti chtieše.
Ta pozva Tuně a Komoně,
sliúbi jima střiebro i koně,
aby Liudmiłu zabiła
neb tajně ju zadáviła.
K niej sě chtieci přisłúžiti,
sliúbista to učiniti.