Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila/XXII

Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila Josef Jireček
XXI	XXII	XXIII

Údaje o textu
Titulek:	XXII.
Podtitulek:	Hostivít a Leva.
Autor:	neznámý, tzv. Dalimil, k vydání upravil Josef Jireček
Zdroj:	Archive.org Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha, Matice česká 1877. s. 38 - 39.
Licence:	PD old 70
Kurzívou je v Jirečkově knize zvýrazněna odchylka od použitého rukopisu (viz Úvod - Vydání naše, bod 5.)
Související články ve Wikipedii: Hostivít, Klapý

Nekłan dva syny jmějieše,
stařějšiemu jmě Hostivít bieše,
młazší jmě Děpołt jměł.
Ten Zličsko vzał za svój dieł.
Jemuž diechu dřieve Zličsko,
tomu potom vzděchu Kúřimsko.
Potom Nekłan s světa snide,
jeho syn Hostivít na otcóv stolec vznide.
Za toho času sta sě příhoda,
že vsta Leva, jeden z Vłastisłavova roda,
i je sě liudi k sobě sbierati
chtě łučského kniežstva dobývati.
Ustaviv hrad na vysokej hořě,
dopudi Pražan velikého hořě.
Kněz Hostivít połoži liud přěd hradem,
by jej vyleželi hładem.
Leva proti jim vynide,
s Pražany sě bojem snide.
Když Łučěné svú horšiu uzřěchu,
přěd Pražany na hrad běžiechu.
Když jich múdré panie uzřěchu,
své mužě takto vzpřijechu.
Po łónu sě poklepachu,
a svým mužóm velmi vzłáchu,
řkuc: „Sěmo, sěmo pojděte,
zde sě těchto Pražan skryjete!“
Pro tu hanbu sě vrátichu,
a tu Pražany pobichu.
Ó panie, múdrá krásitá zvieřata,
otkud vám ta rada vzata,
júž ste sě hanby obrániły,
své mužě smrti zbaviły?
Snad ste to były słýchały,
že medské panie Cyrovi též były spáchały?"
Pro taký klep tak nelepý
tomu hradu vzděchu Klepý.
Na tom hradě sú ti seděli,
donadž sú otměny nepřijeli.
Ti k dědině Vłastisłav jmajú,
ti sě po krásném ščítě znajú.
Nosie-ť v złatě fioletniej orlici
kněži Vłastisłavovi rodici.