Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila/XX

Údaje o textu
Titulek: XX.
Podtitulek: Bitva na poli Turském.
Autor: neznámý, tzv. Dalimil, k vydání upravil Josef Jireček
Zdroj: Archive.org
Národní knihovna České republiky
Vydáno: Praha, Matice česká 1877. s. 34 - 36.
Licence: PD old 70
Související: A. Jirásek: Staré pověsti české/Lucká válka
Kurzívou je v Jirečkově knize zvýrazněna odchylka od použitého rukopisu (viz Úvod - Vydání naše, bod 5.)
Související články ve Wikipedii:
Lučané, Tursko

Když na Tursko voje sě snidú,
tu v ltý boj velmi vnidú.
Ot jutra až do večera
sta Vłastisłav, a boj bera.
Až sě Styr však k němu přibra,
kněz Vłastisłav sě na-ň vybra.
Łučanóm sě tu ovšěm zle zdě,
Styr Vłastisłavovi hlavu stě.
Pražěné Łučany tak tepiechu,
až potoci krvaví tečiechu.
Ze všěch ujide jediný Straba
tú radú, juž jemu bieše dała baba.
A když ujide z toho łomu,
jakž přijide do svého domu,
uzřě, že jeho žena dušiu béře,
což dosiehne, to všě zdéře.
Uzřě u nie oščěpem ránu,
juž pozna u boju ot sebe dánu.
Počě sě velmi diviti,
vecě: „Tiem sě chciu lépe ujistiti.“
Uzřěv, že ušiú nejmějieše,
a'n v tobołce ji jmějieše,
je sě k hłavě jú měřiti.
Přiměřiv vecě: „Chciu tomu uvěřiti,
že na mě u boj má žena vyjeła,
ta mě jieti právě chtěła.“
To jesť była proto zděła,
že mezi Pražany přáteły jměła.
Chtěła jim pomáhati
a mužiu sě chtěła posmievati.
Ktož tomu nechce uvěřiti,
přída k svatému Vítu, móž sě tiem ujistiti;
neb na rajském dvořě nalezne to psáno,
což o tom jesť mnú poviedáno.
Pro své dobré činy Styr
był mił Čechóm jako Tateróm výr.
Ješče Styra vzpomínajú,
„Nečiň sě Styrem“ řiekajú.