Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila/XIX

Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila Josef Jireček
XVIII	XIX	XX

Údaje o textu
Titulek:	XIX.
Podtitulek:	Věď pražská a věď lučanská.
Autor:	neznámý, tzv. Dalimil, k vydání upravil Josef Jireček
Zdroj:	Archive.org Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha, Matice česká 1877. s. 33 - 34.
Licence:	PD old 70
Související:	A. Jirásek: Staré pověsti české/Lucká válka
Související články ve Wikipedii: Lučané

Když Styr všě Pražany sebra,
proti Łučanóm sě vzebra.
Když by u jednoho doła,
jedna baba na Pražany vzvoła,
řkúc: „Nebude-li má mezi vámi rada,
stane sě u vašem vojsku vada.
Náhle jděte na onu studniciu,
obětujte bohóm osliciu
a každý jie něco sněz.
A Styřě, to jistě věz,
že knězě Vłastisłava pobješ,
jeho liudi všěcky zbješ.“
V Łučště také bieše baba,
ta jmějieše pastorka, jemuž jmě bieše Straba.
Ta baba pastorku povědě:
„Jáz vašiu biedu dobřě vědě.
Ach túho vaše, nebozí!
Hněvajú sě na vy bozi.
Když na Tursko přijedete,
ottud viec neotjedete.
Tu łučské kniežě ostane
a ten rod veš viec nevstane.
Synku, když vendeš v turský boj,
prvý, ktož tě potká, tomu stój.
Daj mu oščěpem małú sotu,
a nečiň jemu nic životu.
Obě jemu uši uřěž
a schovati jú nehřěš.
Když přineseš na své dráhy,
tu poznáš všě své vrahy.
Přěd kóň učiň to znamenie,
v núziu nic lepšieho nenie.
Tomu znameniu kříž dějú,
jemuž sě nynie błázni smějú.
Łučěné sú Pražanóm dáni,
a proto koni jich budú svázáni,
že nemoci budú sobú hnúti.
Jedinému tobě s smrtiú jesť sě minúti.
Ač ti jesť věč słúti zběhem,
na Turště sě nestyď během.“