Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila/XC

Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila Josef Jireček
LXXXIX	XC	XCI

Údaje o textu
Titulek:	XC.
Podtitulek:	Naháči.
Autor:	neznámý, tzv. Dalimil, k vydání upravil Josef Jireček
Zdroj:	Archive.org Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha, Matice česká 1877. s. 149 - 150.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Flagelant

Léta ot narozenie syna božieho
po tisiúciu po dvú stú po pěti dcát devátého
błud starý novým činem na javo vynide
a toho léta do Čech přijide.
Naháči tehdy pojidú
a všiucku zemiu projidú.
Ti, svój chřbet obnažiece,
biči tepiechu, u błátě ležiece.
Tu słužbu božiu tupiechu,
i také kněžiu haniechu,
řkúc: „Našě jesť lepšie pokánie,
než vašě nemúdré vołánie.“
I kázachu božiej słužbě přěstati,
a to sě musieše státi.
Češčí páni, uzřěvše je tak chodiecě,
proč to činie, nevědúcě,
takéž sě, s nimi chodiec, tepiechu.
Paní, v svém płucě chodiec, též činiechu.
By byli chtěli užitečno duši jmieti,
było jim to od knězě za pokánie vzieti.
Ale ti prví naháči złý úmysł jmějiechu,
neb pro črta Lucipera, by na svój stolec všeł, to činiechu.
Když to na ně Říměné vzvěděchu,
všěm ohněm jako kacieřóm životy otjechu;
neb sú kacieři byli,
svój tajný błud tak zjevili.