Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila/LXXXIX

Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila Josef Jireček
LXXXVIII	LXXXIX	XC

Údaje o textu
Titulek:	LXXXIX.
Podtitulek:	Povaha Přemysla II. Boje s Bavory.
Autor:	neznámý, tzv. Dalimil, k vydání upravil Josef Jireček
Zdroj:	Archive.org Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha, Matice česká 1877. s. 147 - 149.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Přemysl Otakar II.

Toho léta král Vácłav snide,
po něm Přěmysł jako krásný květ pojide.
Jako róžiu prostřěd łúky postavi,
takež Bóh českú zemiu Přěmysłem osłavi.
Krásné nravy ovšem jmieše,
životem hrdinským bieše.
V radě netřěba múdřějšieho,
z mładu nikděž kniežete ščedřějšieho.
Uměł rozuměti každému stavu,
směje sě, každému pokłoni hłavu.
Prvú vojnu na Prusy učini,
z pohan mnoho křěsťan zčini.
Tehdy bavorščí złoději do Čech jezdiechu,
mnoho nepodobizny činiechu,
i veliké pány jímáchu,
panie i také panny bráchu.
Tehdy kněz vévodě je sě žałovati,
vévoda nerodi svých ukázati.
Sta sě, že těch Bavor blíz tři dcěti jechu,
zsadivše je po řád, hłavy jim ssěčechu.
Uzřěchu, že jeden na pěti na dcte let ošedivě,
čakaje své smrti strašlivě.
Však j'mu neotpustichu,
s jinými hłavu spudichu.
Opěť je sě kněz žałovati,
vévoda o tom počě nic netbati.
Kněz młád mładého sě skutka dopusti,
u mále vněd u Bavory, oheň pusti.
Pół země popełem postavi,
prostřěd Bavor své stany zstavi.
Sebrav sě vévoda, káza kněziu povědieti,
že chce z jutra s ním boj jmieti.
Uzřev kněz, že nemóž s ním boje vzieti,
sám šestý na dct je sě k Rakúsóm běžěti.
Čechové kázachu za sobú střěłcóm státi,
sami počěchu se k městu Cyrndorfu bráti.
Nepřietelé se všech stran Čechy ostúpichu.
V Cyrndorfu most Bavoři podrubichu,
tak jakož ledva stromieše
a div že neletieše.
Nepřietelé brzo přispěchu
a k tomu městu Čechy připřěchu.
Když české vojsko toho města dojide,
a když po mostu pojide,
tu sě most s nimi propade,
mnoho dobrých v řěku upade.
O jiných zažhú město Bavoři;
již sú tu byli, vědie-ť praviti o tom hoři.
Musichu Čechové vévodě sliúbiti,
že, kdež káže, chtie sě postaviti.
Vypraviv liudi, kněz silně do Bavor jide,
z země dřieve nevynide,
až všiu zeimiu popełem postavi,
mnoho hradóv pustých ostavi.
Hradi velmi vysocí stojiechu,
a u małých časiech Čechy jich dobudiechu.
A na hradiech Bavor mnoho tehdy zhořěło
a mnoho pak hladem zemřěło.
Neb těch voju jesť kněz blíz desěť učinił,
a donadž był živ, svú škodú je vždy vinił.
Mnoho dobrých pánóv, své hrady ožehem zavrúce,
s svú čelediú biechu v Čechách, a žebřiúce.
Toho časa biskup Mikułaj s světa snide,
po něm Jan ščedrý na biskupí stolec vznide.
Kněz Přěmysł Margaretu poje,
po niej věně Rakúsy obje.