Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila/LXIII

Rýmovaná kronika česká tak řečeného Dalimila Josef Jireček
LXII	LXIII	LXIV

Údaje o textu
Titulek:	LXIII.
Podtitulek:	Střídání knížat ve vládě.
Autor:	neznámý, tzv. Dalimil, k vydání upravil Josef Jireček
Zdroj:	Archive.org Národní knihovna České republiky
Vydáno:	Praha, Matice česká 1877. s. 109 - 111.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Vladislav I., Bořivoj II.

Když Bořivoj knězem bieše,
sliubu zemanóm neplnieše.
V radu počě Němcě jímati,
pro to jeho bratr je sě na-ň hněvati.
Pojem jej do komniaty samého,
vecě: „Báťo, třěba mi s tobú młuviti co s' tajného.“
Vecě: „Báťo, proč sě druhem nekážeš,
že Němcóm z dvoru nekážeš?
Či nepomníš, co sú nem złého učinili?
Kak sú Němci náš rod zatratili?
Vídal-li s' kdy v jinej zemi ciuzozemcě v radě?
Kterýž ten jesť, ten chce svej cti vadě.
Z své země sě dobrý nepostojí;
ktož sě doma neschová, ten u nás stojí.
Kako-ť móž ciuzozemec věren býti,
jenž s svými nemohł zbýti?
Kako ten bude tobě dobřě raditi,
jenž myslí, kako by mohł uškoditi?
Ciuzozemec nepřišeł jesť hledat dobra tvého,
ale na to, aby hledał užitka svého.
Bude-li sě tobě zle vésti,
kto jemu nedá do své země lézti?“
Kněz jemu otpovědě:
„Ó však jáz to dobře vědě,
že, když si ty knězem był,
toho s' v radu pojał, jenž był tobě mił.
A když jáz sobú vładu,
komuž věřiu, toho pojmu s sobú v radu.“
Řek to, s hněvem z komniaty vynide.
Kněz Vładisłav s zemany přede-ň jide,
řka: „Když ty nechceš na své tbáti,
jáz sě chciu v své kněžstvo uvázati.“
Ven z té sieni jej vyvede,
vyhnav jeho čeleď, svú uvede.
Tu jeho Němci stojiechu
a přimłuviti sě nesmějiechu.
Vładisłav na kněžský stolec vstúpi,
po třech letech opěť Bořivojovi kněžstva sstúpi.
Kněz Bořivoj na Sackej kosteł postavi
a svatému Apolinařišovi jej osłavi,
ež jej był z vězenie vypravił
a kněžstva českého dopravił.
Ale Bořivoj neumě té miłosti schovati,
i je sě Němcóv opěť v zemiu zváti.
Když mnieše, by kněžstvem był jist,
posła do Domažlic list,
aby Němcě lesem do země pustili,
Domažlic jim s tiem krajem postúpili.
Když to kněz Vładisłav vzvědě,
zemanóm tako povědě:
„Ó, ó, ó! nemóž-li to tak býti,
musí on sám do Němec jíti.“
Vładisłav sě s zemiú poradi,
Bořivoje opěť s kněžstva ssadi.
Káza j'mu do Němec jíti,
řka: „Báťo, nemóžeš bez Němcóv býti;
beř sě, báťo, na Rýn s nimi,
dobudeš ciesařovstvie jimi!
Raději uzřiu smrť všěho rodu svého,
ne potupiu ani zabju jazyka svého.“