Poesie sociální/U cesty
| Poesie sociální | ||
| Ballada moderní | U cesty | Popelář |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | U cesty |
| Autor: | Jaroslav Vrchlický |
| Zdroj: | Poesie sociální Online na Internet Archive |
| Vydáno: | In: Poesie sociální. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 90–91. |
| Licence: |  PD old 70 |
| Ke zveřejnění vybral Antonín Macek | |
To bylo v lázeňském stromořadí,
hoch sednul u cesty, stín kde chladí.
Jej matka poslala z rána hned,
by něco vyžebral na oběd.
Hoch mlčky do trávy pod strom sed’.
I seděl s otevřenou dlaní
a kolem dámy šli a páni,
však halíř ani nesjel mu v dlaň.
Den horký byl a slunce plálo
a chlapci se to juž nudné zdálo;
kles’ znaven, usnul, jeho skráň
stín opustil, za sluncem běžel
a hoch tu u cesty svahu ležel
v sedraném šatě, na čele pot,
jak padnul v tom boji o život.
A jen ta ruka, jež se vzpjala
po dárku, jehož nedostal,
zlé dráma jeho povídala.
Tak ležela zde, jak ji vzpjal
a jeho dechem jak se chvěla,
líp nežli slova vyprávěla
o každé slze, jež mu skane,
o poznámkách, nadávkách k tomu,
výčitkách, o ranách, domů
až přijde, když nic nedostane.
I ve snu slyší matku lát,
i ve snu cítí hrud mu rvát
hlod lítosti a horší — hlad.
Však marně. Dámy šli kol, páni
a nevšimli si hocha ani
a ujížděly vozy kolem
a nikdo nebyl dotknut bolem
té natažené dětské ruky.
Dál kolem spěly panstva shluky,
ty v koupele, ty k zábavám,
z kolonád zněly hudby zvuky,
hoch zbyl tu v poledním slunci sám,
bos, prachu pln, na čele pot,
jak pad’ v tom boji o život
s tou otevřenou do cesty dlaní,
kteréž si nikdo nevšim’ ani.
O, nedivte se, mořem běd
až propluje za řadu let,
když v noci někde na rozcestí
stát bude se zaťatou pěstí!