Poesie sociální/Padlým u Sadové

Poesie sociální
Poslední cesta	Padlým u Sadové	Prvního května

Údaje o textu
Titulek:	Padlým u Sadové
Autor:	Josef Svatopluk Machar
Zdroj:	Poesie sociální Online na Internet Archive
Vydáno:	In: Poesie sociální. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 109–111.
Licence:	PD old 70
Ke zveřejnění vybral Antonín Macek
Související články ve Wikipedii: Bitva u Hradce Králové

(K 3. červenci 1891.)

Ty bleděžluté dlouhé lány,
kdys rozšlapány, podupány,
k žním novým nesou nový klas,
ty skalní zkrvavené štíty,
pás mezí, kdysi děly zrytý
teď kryje mech a tráva zas,
krev, jež zde v kaluži nach stála,
už dávno ruka zaorala,
a kde kdys v divém víru zněl
zvuk trompet, pušek, bouře děl,
řev, jásot, kletby sténání,
zní dívčí zpěv a skřivaní.

I bílých domků lomenice
už nepovědí tady více
o černých jícnů záblesku;
střech tašky jsou zas obemšeny,
na šedých doškách roztřepený
zas sedí chumáč netřesku;
zde život jde tím klidným krokem,
jak tenkrát před tím hrozným rokem,
jen místem trochu vzpomíná
brat, táta, hlava matčina,
a čelo klesne v dlaně níž —
však slzy dávno vyschly již …

Tak všecko schází, všecko mizí …
Čas se svých polí dál žeň sklízí
a bez oddechu vrhá ji
v tůň věčnosti a zapomnění …
a zase šije bez prodlení
a zas už plody padají …
ach, noví mrtví … bolest jiná …
a na staré se zapomíná …
Však dnes je to čtvrť století
a den ten ožil v paměti,
a jak by bílých kostí prach
chvěl, vířil v našich vzpomínkách!…

Buď lehká vám ta černá země…
A dotlete tam tiše, jemně
pod obilím a kamením,
ó hrdinové bezejmenní,
jenž hnali jste tam v trubek hřmění
na bodáků hrot s nadšením
a, jak ty klasy přede žněmi,
jste padali tam časně k zemi
a ztrhaný zrak do dáli
jste kamsi marně vzpírali

a dusili snad stesk a pláč
a mřeli — nevědouce zač …

Bud pokoj s vámi! … V dějepise
jmen vašich nikdo nedoví se
» — tam padlo dvacet tisíc as — «
ach, dvacet tisíc! — Krátká věta
a v ní jsou vaše mladá léta,
naděje různé v příští čas,
sny, touhy, upomínky steré,
vše, co dá život a co bere
a právo žít a právo kvést —
v ní všecko uzavřeno jest …
As dvacet tisíc — takto vy
jste s žitím navždy hotovi …

As dvacet tisíc … Cifra chladná
a víc dál upomínka žádná
na povražděný mladý dav …
i z paměti se ztratí lidí
až smrť s těch polí, chatek sklidí
pár pamětlivých starých hlav …
Však ten proud vaší krve rudé
jak hrozná aureola bude
kol jistých hlav se náhle chvít,
až k soudu dějin musí jít,
a bude je po věků řad
vždy odsuzovat, proklínat! —

Tristium Vindobona. Praha (vyd. I. r. 1893) nakl. F. Šimáček,