Poesie sociální/Úryvek ze Křtu svatého Vladimíra

Poesie sociální
Běh časů	Úryvek ze Křtu svatého Vladimíra	Z veršů a epigramů Karla Havlíčka

Údaje o textu
Titulek:	Úryvek ze Křtu svatého Vladimíra
Autor:	Karel Havlíček Borovský
Zdroj:	Poesie sociální Online na Internet Archive
Vydáno:	In: Poesie sociální. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 16–20.
Licence:	PD old 70
Související:	Křest svatého Vladimíra/Zpěv III.
Ke zveřejnění vybral Antonín Macek

Zpěv třetí.

(Líčí potrestání Peruna, jenž nechtěl hřmíti o carově svátku.)

Vojenský soud.

Bože, kýž jsem policajtem!
to je vyražení!
koho chce, toho si chytne
a dá do vězení.

Každý si ho musí vážit;
kdo naň zaškaredí,
pro urážku policajta
ve štokhauze sedí.

Ctěte, hoši, policajty!
ouvej! jak to bolí!
stát vyplácí krejčům metlou,
ale ševcům holí.

Slyšte, lidé, pro výstrahu
mé smutné zpívání,
že se proti policajtům
sám bůh neubrání.

Už ho vedou svázaného,
všecko ve mně hrká!
dva ho táhnou za rameno,
jeden vzadu strká.

»Jenom mne po humnech veďte,
však já s vámi půjdu,
nedělejte mi ve městě
veřejnou ostudu!«

Ale na humnech u strouhy
paní Perunice
zapírala Peruňátku
něco na sukničce.

Jak poznala svého pána,
hned se s hrozným křikem
na pochopy obořila
mokrým lavičníkem.

Ale Perun dobrotisko
sám ji napomíná:
»Schovej, ženo, meč do pochvy,
přišla má hodina!« —

Policajti s Perunicí
na humnech se vadí:
u dvora se zákonníci
o Peruna radí.

A již Perun upoutaný
v šatlavě nocuje:
juristům se z paragrafů
žádný nešikuje.

Neb ten, kdo zákony dál,
neměl ani zdání,
že car vezme někdy boha
do vyšetřování.

Ráno přišla apelace
k caru celá bledá,
že se proti Perunovi
zákon najít nedá.

Car se na ně zle osopil,
řek’ jim, že jsou osli,
poslal hned pro vojenský soud
do kasáren posly.

Vojenský soud, to je samec!
soudí jen se práší:
on má všechny paragrafy
v jedné patrontaši.

Vojenský soud na civilní
kouká se s vysoká,
nesoudí podle zákonů,
všechno jen od oka.

Vojenský soud má žaludek
zdravý jako štika:
nevinného na komando
stráví jak vinníka.

Vojenský soud z ničeho nic,
jako ňáký tvůrce,
nález právně potvrzený
měl jako na šňůrce:

»Že dle vyšlé proklamace
komandujícího
a dle ostatních zákonů
soudu hrdelního —

pro urážku první třídy
Jeho Veličenství
pro vzpouru, nemravné řeči,
pro neposlušenství —

Perun bůh jest odsouzený
k provazu dle práva,
že však k utopení v Dněpru
milost se mu dává;

bude ale pro výstrahu
neposlušné chase
vlečen k řece po ulicích
na koňském ocase. « —

Právě jeden žurnalista
seděl také v díře,
proto že se bohu rouhal
a psal proti víře.

Soud jej odsoudil, použiv
té příležitosti,
k stejnému trestu s Perunem
k vůli nestrannosti.

Obrazy Života 1861, str. 209—210.