Poesie francouzská nové doby/Slzy medvěda
Poesie francouzská nové doby | ||
Hylas | Slzy medvěda | Slonové |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Slzy medvěda |
Autor: | Charles Marie René Leconte de Lisle |
Původní titulek: | Les Larmes de l’Ours |
Zdroj: | Poesie francouzská nové doby. Překlad Jaroslav Vrchlický. Praha : Ed. Grégr, 1877. s. 203–204. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Překlad: | Jaroslav Vrchlický |
Licence překlad: | PD old 70 |
Run král, skald pověstný, kdys kráčel s pustých strání
a moře poslouchal, jak hřímalo o skály,
jak řvali medvědi, jak lkaly břízy v pláni
a září ohnivou v tmách jeho vlasy plály.
Skald nesmrtelný děl: Ký vztek, ó moře, chvatem
tě bouří? Břízo, rci, proč tvoje snět se sklání,
proč pláčeš? Medvěda jsa bílým oděn šatem
od rána k večeru proč stenáš v naříkání?
— Kun králi, pravil strom, jejž pod šedými mraky
dech drsný prochvíval svou zvěstí mnohohlasnou,
ach, nikdy nezřel jsem pod milencovým zrakem,
jak láskou blažená plá dívka s šijí krásnou.
— Run králi, pravilo mu moře nekonečné,
na ledné hrudi mé se jaro nezaskvělo,
jen s děsem, s úzkostí své stesky dýchám věčné,
já v slunci veselé se nikdy nerozpělo.
— Run králi, medvěd děl, srst drsná se mu ježí,
on lovec hladový, jenž běhá stále sněhy,
že nejsem beránkem, jenž v stepi živ jest svěží
a vonnou trávu jí a žije plný něhy.
Tu nesmrtelný Skald se zvučné lyry chopil
a hle, zpěv posvátný hned zimy pečeť boří,
strom zachvěl a v ráz v nach rosy lesk se stopil
a jasný zvučný smích zněl na všech stranách v moři.
A medvěd okouzlen na zadních nohou stojí
a z očí krvavých mu vší se roní sílou
ve lásky vzplanutí proud krvavých slz dvojí
a něhou teče mu až přes jeho srst bílou.