Poesie francouzská nové doby/První dni jeseně
Poesie francouzská nové doby | ||
Vzpomínka a přání | První dni jeseně | Z dramatické básně „Otroci“ |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | První dni jeseně |
Autor: | Louise Guinard |
Původní titulek: | L’approche de l’Automne |
Zdroj: | Poesie francouzská nové doby. Překlad Jaroslav Vrchlický. Praha : Ed. Grégr, 1877. s. 267–268. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 100 |
Překlad: | Jaroslav Vrchlický |
Licence překlad: | PD old 70 |
Již pole sežata a snopy odveženy,
jen pusté strniště kam plání létne zrak,
již listím žloutnoucím jsou lesy obarveny,
již v smutném šveholu odletěl z hnízda pták;
již zrnka jalovce na plotech černají se,
již tráva uvadla na mezích pěšiny,
i chrpy uschly již a místo růží skví se
teď zralá jahoda na snítkách křoviny.
Je smutný, smutný čas, kdy hada skrývá tráva,
kdy ztají v borů hloub se zvonek modravý,
a čas jest, ve stínu kdy upomínka vstává
a slovem „jedenkrát“! tě všady pozdraví!
Ve vůni pažitu, v schnoucího listu vlání,
v blednoucím paprsku, jenž mhou se zaskvěje,
ve vlhké květině, jež k nohoum tvým se sklání
a ve pohledu tvém se vzdechem zachvěje.
I nitky protkává, jež pokrývají luhy
a vzduchem vlní se a hrají po trávě,
tu padnou na křoví a jak stříbrné pruhy
ve slunce paprscích se lesknou míhavě.
Ó všady září, lká, ó ve všem se nám skrývá,
květ prodchne lahodou, ve slunci plápolá,
se sosnou ztemnělou, jež lesku nepozbývá,
vzpomínka pod sněhem i zimě odolá!