Poesie francouzská nové doby/Ona stůně

Poesie francouzská nové doby
Odpověď A. de Lamartineovi	Ona stůně	Přání

Údaje o textu
Titulek:	Ona stůně
Autor:	Jean Reboul
Zdroj:	Poesie francouzská nové doby. Překlad Jaroslav Vrchlický. Praha : Ed. Grégr, 1877. s. 275–276. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Rci, svojí podušku proč smáčíš slzami,
byť hlas tvůj seslábnul, zrak stměl se mlhami,
      byť tvůj ret zbledl, moje dítě,
že jiná něhou svou by mohla obraz tvůj
z mé duše vyhladit, ó to se nestrachuj,
      neb duší svou já miluji tě.

A někdy (daleko buď den ten zoufalý)!
bych zřel, jak perutí smrt skráň tvou zahalí,
      kdy holubičko usneš na vždy,
věř, já bych pod večer pod okna nechodil,
bych jiných vídal vděk, jim písní lahodil,
      na hrob tvůj sedl bych den každý.

Zde s čelem skloněným, ve slzách oka jas,
svou živou bolestí bych zbudil tebe zas,
      a ruch tvé duše, jak by v letu
se mihla nade mnou skrz vrby kadeře,
víc by mne potěšil než sliby v důvěře
      od krásky v prvním mládí květu.