Poesie francouzská nové doby/Lev
Poesie francouzská nové doby | ||
Pýcha | Lev | Své duši |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Lev |
Autor: | Catulle Mendès |
Původní titulek: | Le Lion |
Zdroj: | Poesie francouzská nové doby. Překlad Jaroslav Vrchlický. Praha : Ed. Grégr, 1877. s. 228–229. Národní knihovna České republiky |
Licence: | PD old 70 |
Překlad: | Jaroslav Vrchlický |
Licence překlad: | PD old 70 |
Že byla křesťankou, že nechtěla ta děva
se bohům klaněti ať z hlíny nebo z dřeva,
ni pálit kadidlo, ni do orgií chodit,
sám praetor poručil ji dravým šelmám hodit.
Že byla mladičká, že líčko se jí rdělo,
když oko soudcovo nečisté na ní tkvělo,
ve soudu výroku poslední věta zněla,
že musí v arenu jít na smrt nahá celá.
Jen dlouhý, cudný vlas jí prsy kryl a boky
když vešla do cirku.
Ráznými čtyřmi skoky
lev přiběh’ hladový a s plesem v před se řítil,
jak z mříže vyskočil, juž kořist svoji cítil,
lid patřil v úžasu a žárlil, jak se chvělo
u rudé tlamy lva to lilijové tělo,
a hnusnou rozkoší jat ukazoval sobě,
jak lev ji pohladí a roztrhá v též době;
a ona přes ňadra své vlasy táhla v studu.
A zatím zvolna lev, vrah, který vraždí z pudu,
juž polo otvíral svůj krvelačný jícen.
„Lve!“ řekla křesťanka.
Hle, náhle ve prach zřícen
on lehá k nohoum jí, k ní lichotí se, točí —
a nahou že ji zřel, hned obě zavřel oči.