Poesie francouzská nové doby/Alej jasanů
| Poesie francouzská nové doby | ||
| Poustevník | Alej jasanů | Píseň (Banville) |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Alej jasanů |
| Podtitulek: | Z „Legendy Paladinů“ |
| Autor: | Joseph Autran |
| Původní titulek: | La Légende des paladins L’Allée de frênes |
| Zdroj: | Poesie francouzská nové doby. Překlad Jaroslav Vrchlický. Praha : Ed. Grégr, 1877. s. 22–24. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Jaroslav Vrchlický |
| Licence překlad: | PD old 70 |
Ve spánku tížícím, v nějž starost hrouží nás,
ten večer před bitvou snil Karel: Viděl jas,
v němž svatý Jakub stál, v své ruce palmu třímal
a věnec paprsků mu čelo obejímal,
plášť jeho bělal se jak v lesku stříbroskvělém:
„Ty zítra s křesťanů a boha nepřítelem
a s všemi pohany, jichž zlobu zná tvůj meč,“
— děl svatý k císaři — „se v krutou pustíš seč,
však první srážka, věř, tvé vojsko těžce schvátí,
ó běda předvoji, jenž v útok bude hnáti!
Ty ale zvítězíš, tím ujišťuji tebe,
kdo padnou v boji tom, těch úděl bude nebe.“
A Karel vzbudil se, jak vstává král on vstal,
své svolal barony, svůj sen jim povídal.
A každý z hrdinů vzdor nebezpečí všemu
chtěl v předním voji být a hned se řadil k němu.
Tu Thibault přiskočil, rek odvážný a smělý,
s ním Anséis, Angelier, pán Normandie, spěli,
pak Gautier de Luz, ten sličný v hávu zlatém,
Guy de St. Antoine a tisíc jiných s chvatem.
Boj vzplál a tuhý byl a v jeho hlučném roji
ti padli rekové, kdo v předním stáli voji,
však přece vítězství jich krví vykoupeno,
jímž bylo mocnější Francie staré jmeno.
A večer na poli, když chystány jim rovy,
„buď sláva hrdinům,“ děl král vážnými slovy,
„čest, již jim vzdáváme, tu jistě zasloužili.
Chci, aby v řadách dvou jim hroby stlány byly
a hrobů ticho když je zahalí a stopí,
každému na hrob z nich hned vražte jeho kopí,
ať zbude potomkům přec upomínka skvělá.“
A hroby kopali a vložili tam těla,
na hroby vrazili jich kopí jasanová.
Pak v tábor ulehli. Když vzplála zoře nová
a východ nachový byl v slzách stopen celý,
co kopí, bylo strom a větve květy měly.
Tak v hrobě reků těch, kam osten kopí vnořen,
i v zemi pohanské hned plodný chyt se kořen.
To ony stromy jsou tak velké, krásné, svěží,
strmící nad hroby, kde hrdinové leží,
a které pod sluncem, jež Španělska zem pálí,
vás jdoucí k Burgosu ve stinnou alej halí.