Patery knihy plodů básnických/U nás jináče
| Patery knihy plodů básnických | ||
| Duchu světa | U nás jináče | Radosti všech |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | U nás jináče |
| Autor: | Boleslav Jablonský |
| Zdroj: | Patery knihy plodů básnických Online na Internet Archive |
| Vydáno: | Patery knihy plodů básnických. Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1892. s. 111-112. |
| Licence: |  PD old 70 |
Smutno tu bratří! smutno v cizím kraji!
Srdci se stýská ač to oko tají;
hovor mne nudí — zábavy mne nudí!
lidé mne nudí — celý svět mne nudí!
Oj smutno, smutno! srdce ke svým skáče —
u nás jináče! ach, u nás jináče!
U nás jináče! ne tak v cizím kraji!
Ani ty krásy pro mne vnad nemají,
ani to ptáče tak pěkně nezpívá,
a když mi hrají — srdce při tom zívá!
Oj smutno, smutno ! srdce ke svým skáče —
u nás jináče! ach, u nás jináče!
U nás jináče! každá tvář jest jiná,
a k veselosti netřeba nám vína!
Sám český vtip rozjasní více ducha
než krev Burgundských žilek na Mělníce.
Oj smutno, smutno! srdce ke svým skáče —
u nás jináče ! ach, u nás jináče!
U nás jináče! kde jsou tu ty hory?
ty skaliny? ty luhy, řeky, bory?
kde naše stará stověžatá Praha?
ta královna, ta matka naše drahá!
Oj smutno, smutno ! srdce ke svým skáče —
u nás jináče! ach, u nás jináče!
U nás jináče! jaksi svobodněji!
Tam volně žijou, tu jen volně pějí;
tam pán i nepán — každý jest člověkem!
Není Čech druhých na světě dalekém!
Oj smutno, smutno! srdce ke svým skáče —
u nás jináče! ach, u nás jináče!
U nás jináče! bych tak řek: po česku!
bez velkých poklon, bez velkého lesku,
a přec tak milo — s takou srdečností,
že neznám sladších na světě radostí!
oj smutno, smutno ! srdce ke svým skáče —
u nás jináče! ach, u nás jináče!
U nás jináče ! Tam, tam mé to táhne —
ku Milešovce, k Řípu srdce práhne …
Tu vracím všecko, co tu k mé je slasti —
jen hůl mi dejte na cestu k mé vlasti,
neb mi tu smutno! srdce ke svým skáče —
u nás jináče! ach, u nás jináče!
O Bože, Bože! kdybych měl umříti
a kosti svoje v cizině složiti —
dej duši mou v tu krajinu nebeskou,
z které bych věčně viděl vlast svou Českou!
Neb i v tvém nebi duše se rozpláče —
u nás jináče — ach u nás jináče!
(Složeno r. 1847 a vyt. v Lumíru 1861.)