Patery knihy plodů básnických/Srdce mateřské

Patery knihy plodů básnických
Tři dcery	Srdce mateřské	Soudný den

Údaje o textu
Titulek:	Srdce mateřské
Autor:	trad., zapsal František Bartoš a Leoš Janáček
Krátký popis:	text lidové písně
Zdroj:	Soubor:F. Bílý - patery knihy plodů básnických.djvu, s. 420–421 Online na Internet Archive
Vydáno:	BÍLÝ, F.: Patery knihy plodů básnických. Telč: Emil Šolc, 1892.
Licence:	PD traditional
Související:	Kytice z národních písní moravských/Srdce mateřské

Při jednej dolině
větr profukuje,
při druhej dolině
snížek poletuje.

Při třetí dolině
vdova dům buduje,
vdova dům buduje,
kolem ho cifruje.^[1]

Jedú Turci, jedú,
před domem stanuli,
před domem stanuli,
na vdovu volali:

Vdovo, milá vdovo,
zanech budování,
zanech budování
a povandruj s námi.

Pane, milý pane,
já bych vandrovala,
kam bych děla dítky,
ubohé sirotky?

Jedno daj bratrovi,
druhé daj švakrovi
a to třetí malé,
to ssebú vezmeme.

Děti, moje děti,
ostávejte z Bohem,
ostávejte z Bohem,
už já povandrujem.

Mamičko má milá,
daj nám groš lebo dva,
daj nám groš lebo dva,
kúpíme si chleba.

Děti, milé děti,
pod ploty sedajte,
pod ploty sedajte,
chleba si pytajte.

Dyž k horám dojeli,
syn sa jí rozplakál,
syn sa jí rozplakál,
pan sa jí rozhněval.

Vdovo, milá vdovo,
chceš-li s námi jeti,
mosíš svého syna
tady zanechati.

Vdova nemeškala,
březu ohýbala,
vintušku vázala,
syna do ni dala.

Dyž bude, synu můj,
větříček fúkati,
to bude, synu,
mati kolébati.

Když bude, můj synu,
lísteček padati,
to ťa bude, synu,
mati odívati.

Dyž bude, můj synu,
vycházať vězdička,
ty budeš mysliti,
že ide mamička.

A dyž vyšli z hájka
na dobré dvě míle,
Turek sa jí pytá:
Ach, lúto-li ti je?

Lúto mi je, lúto,
teho najmladšího,
teho najmladšího,
kvítka najdražšího.

A když už zajeli
za hory daleko,
teprú milú vdovu
bolelo srdečko. —

Zalomila vdova
rukama bílýma:
srdečko v ní puklo
nad dětma drobnýma.

Tamt., 199.

---

1. = maluje, zdobí