Přehled dějin literatury řecké/Rozvoj tragedie
| Přehled dějin literatury řecké Gabriel Šuran | ||
| Počátky dramatu | Rozvoj tragedie | Rozkvět tragedie |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Rozvoj tragedie |
| Autor: | Gabriel Šuran |
| Zdroj: | ŠURAN, Gabriel. Přehled dějin literatury řecké, Praha 1924 Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
§ 17. Rozvoj tragedie.
editovat1. Dionysos, bůh ohnivé šťávy révové a plodivé síly přírodní vůbec, byl zvláště na Peloponnesu oslavován lyrickými písněmi obřadovými (διθύραμβοι). V nich vyjadřoval zástup slavnosti se účastnící způsobem čistě lyrickým vroucí city své, jež vznikaly v něm účastenstvím s osudy (τὰ πάθη) Dionysovými. Později jali se dithyramby zpívati zvláštní pěvci sboroví (χορός), přiodění kůžemi kozlů na způsob Satyrů, kteří tvoříce průvod Dionysův s ním těkávali. Odtud lid nazýval zpěváky také kozly (τράγοι). — Zpěvy tyto provázeny byly tancem okolo oltáře ohněm plápolajícího a posunky.
2. Umělí básníci, pěstujíce zpěvy ty, vkládali do nich lecco z obsahu mythického, oslavujíce mythické osudy (πάθη) Dionysovy. Tím přimísili k živlu lyrickému epický. První, jenž dithyrambos umělecky vzdělal a do literatury uvedl, byl Arion (viz § 15. 2.).
Zdá se, že již v tomto dithyrambu měl náčelník sboru (ἐξάρχων) jakýsi přednější úkol, že totiž zpěvy lyrické přetrhuje, chor ke zpěvu nebo tanci vybízel a v delší řeči podnět k nářku nebo k nadšení vypravoval. Jako v Korinthu Arion první dithyrambický sbor vystavil, tak provozovány i v Sikyoně před tyranem Kleisthenem tragické chory, jež líčily nejen strasti Dionysovy, nýbrž i tragické osudy hrdiny Adrasta.[1] Že také ve Fliuntě (Φλιοῦς město argolské, jz. od Korintha) podobná chorická představení se konala, o tom svědčí básník Pratinas z Fliunta, který přenesl satyrské dráma ze své vlasti do Athen.
3. Tyto nepatrné předehry byly brzo zastíněny oněmi vyvinutějšími hrami dramatickými, jež bývaly provozovány na poctu boha Dionysa v révohojné vesnici Ikarii. Ale vlastním tvůrcem tragedie řecké stal se Thespis (Θέσπις) z attické obce Ikarie, vrstevník Solonův a Peisistratův, tím, že mimo náčelníka sboru zavedl stálou osobu, která na otázky náčelníka sboru odpovídala (ὑπεκρίνατο) a odtud jméno ὑποκριτής (= herec) dostala.[2] Aby mohl Thespis v několika úlohách po sobě vystoupiti, zavedl druhou novotu, totiž škrabošky divadelní. Hry své provozoval nejprve po venkově. Ale brzo Peisistratovici seznali jejich význam a tak prý již roku 534 před Kristem Thespis provozoval první tragedii v městě.
4. Mimo Pratinu (Πρατίνας), jenž sice též tragedie skládal, ale hlavně tím se proslavil, že satyrské dráma v Athenách zavedl přenes je z Fliunta, a Choirila (Χοιρίλος), který v něm vynikl, byl nejznamenitějšim ze starších tragiků Frynichos (Φρύνιχος), který 1. zavedl úlohy ženské (ty v tragedii řecké vždy muži hráli) a 2. uváděl tehdejší události na jeviště. Jeho »Dobytí Mileta« bylo provozováno brzo po události samé (494) a způsobilo trapný dojem. Atheňané rozhněvavše se na básníka, že je upamatoval na neštěstí, které spolu zavinili, peněžitě jej pokutovali a zakázali pro budoucnost provozovati tuto tragedii.[3] Za to byly uvítány s uspokojením jeho Foiničanky (Φοίνισσαι) r. 476. Jimi básník oslavoval Themistokla, který je vypravil jsa choregem. Aischylos napodobil je brzo v Peršanech.
- ↑ Dle Herodota V, 67. οἱ Σικυώνιοι ἐτίμων τὸν Ἄδρηστον καὶ δὴ πρὸς τὰ πάθεα αὐτοῦ τραγικοῖσι χοροῖσι ἐγέραιρον.
- ↑ V té káře, na které dle Horatia (Epist. II, 3. v. 275 n.) Thespis tragedie své vozil, spatřuje se vzpomínka na lodní káru, na níž slavil Dionysos vjezd svůj z Ikarie do Attiky. Jiní myslí, že Horatius omylem zaměnil tragedii se škádlením davů, které rozjařeny jsouce tupily ostatní lidi s vozů (σκώμματα ἐξ ἁμάξης).
- ↑ Herodotos VI, 21. Ἀθηναῖοι μὲν δῆλον ἐποίησαν ὑπεραχθεσθέντες (že je náramně hněte) τῇ Μιλήτου ἀλώσι τῇ τε ἄλλῃ πολλαχῇ, καὶ δὴ καὶ (i jinak často i také tím, že) ποιήσαντι Φρυνίχῳ δρᾶμα μιλήτου ἅλωσιν καὶ διδάξαντι (provedl) ἐς δάκρυά τε ἔπεσε τὸ θέητρον, καὶ ἐζημίωσάν μιν, ὡς ἀναμνήσαντα οἰκήια κακά, χιλίῃσι δραχμῇσι (= 700 K.), καὶ ἐπέταξαν μηκέτι μηδένα χρᾶσθαι (provozovati) τούτῳ τῷ δράματι.