Přehled dějin literatury řecké/Počátky dramatu
| Přehled dějin literatury řecké Gabriel Šuran | ||
| Chorické básnictví | Počátky dramatu | Rozvoj tragedie |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Počátky dramatu |
| Autor: | Gabriel Šuran |
| Zdroj: | ŠURAN, Gabriel. Přehled dějin literatury řecké, Praha 1924 Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
§ 16. Počátky dramatu.
editovat1. Již dávno dokvetla poesie epická, již i lyrika překročila vrchol svého vývoje, když počalo se vyvíjetí nové básnictví — dramatické, které pospolu obsahujíc živly epické i lyrické znázorňuje jednáním (δρᾶν, δρᾶμα) nějakou událost. Vyvinul se pak tento nejvzácnější druh básnický na půdě náboženské z bohoslužby Dionysovy trojím směrem:
- Τραγῳδία vyvinula se z vážného dithyrambu.
- Κωμῳδία povstala z veselých písní, které se zpívaly při průvodech k poctě Dionysově konaných.
- Hra satyrská (οἱ σάτυροι, δρᾶμα σατυρικόν) má odtud jméno, že v ní vystupoval z pravidla chor pěvců v družinu Dionysovu, Satyry, přestrojených. Látka její byla vždy čerpána z pověstí o bozích a heroech a měla vždy ráz svevolné veselosti. Satyrské dráma podrželo tedy nejvěrněji původní ráz Dionysovy hry a může býti považováno za přechod k tragedii, ve které druhdy chor sestával též z kozlů. Později, když si tragedie obrala za látku vážné a vzdálené mythy a komedie místo minulých zkazek volila život přítomný za cíl svého vtipu, byla hra satyrská provozována vždy na posledním místě jako zbytek ze starých dob.[1]
2. Rozdíly těchto tří druhů dramatických jevily se i zevně kostumováním choru a herců.
Zvláštností oděvu tragického byl ὄγκος, vysoký kotouč vlasů nad čelem, a κόθορνος, střevíc s vysokým podešvem korkovým; oba zvyšovaly bohatýry nad míru lidí obyčejných. Osoby v komedii zaměstnané nosily opět nízký střevíc (soccus). Údové choru ve hře satyrské nosili zástěru z kozí kůže, vzadu satyrský ocas.