Přehled dějin literatury řecké/Demosthenes

Přehled dějin literatury řecké Gabriel Šuran
Vývoj řečnictví	Demosthenes	Řecký naturalism. Sedm mudrců. Aisopos

Údaje o textu
Titulek:	Demosthenes
Autor:	Gabriel Šuran
Zdroj:	ŠURAN, Gabriel. Přehled dějin literatury řecké, Praha 1924 Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

§ 29. Demosthenes.

I. Doba přípravy. Demosthenes narodil se r. 384 př. Kr. v attickém demu Παιᾱνία. (Δημοσθένης Δημοσθένους Παιανιεύς) Otec jeho, který slul také Demosthenes, měl velikou továrnu na meče (μαχαιροποιός). Když bylo Demosthenovi sedm, jeho sestře pět let, otec zemřel, svěřiv jmění 14 talentů (více než 60.000 K) třem poručníkům. Ti je za 10 let špatným hospodařením stenčili na půldruha talentu (přes 6000 K). Dospěv 18. roku, Demosthenes začal se učiti u Isaia, slavného znatele práva dědického, a po dvou letech pohnal hlavního poručníka k odpovědnosti; vyhrál sice při, ale žádané náhrady nedostal. Aby sebe a sestru uživil, oddal se logografii. t. j. psal pro jiné řeči soudní.

Byl tak hledaným, že brzo domohl se zase slušného jmění. Ale slyše prý už jako jinoch osmnáctiletý mluviti k lidu slavného státníka Kallistrata, umínil si věnovati se řečnictví politickému. Neúmornou pílí a bezpříkladnou vytrvalostí, ač mu bylo bojovati i s přírodou samou (bylť prý slabého hlasu, krátkého dechu, neobratných pohybů a nesprávně vyslovoval r), docílil toho, že se stal výborným řečníkem.

II. Demosthenova činnost státnická splývá v jedno s dějinami tehdejšími.

R. 354,

když bylo Demosthenovi 30 let, vystoupil poprvé, s politickou řečí περὶ τῶν συμμοριῶν, ve které radí Atheňanům, aby opravili dosavadní způsob, kterým vypravovali loďstvo.

R. 351

vida Demosthenes, jak Filippos (359—336) říši svou i do Thessalie a na Chalkidiku šíří, měl

• I. řeč proti Filippovi (κατὰ Φιλίππου Α), kterou vybízí občany, aby upustíce od svárů rázně jednali a podává návrh, jak by se mohla bez velikých výdajů výprava proti Filippovi podniknouti.

R. 349

Filippos podnikl výpravu proti chalkidickým městům pod vůdcovstvím Olynthu a dobyl brzo Apollonie i jiných měst. Olynťané poslali rychle posly do Athen žádat pomoci. Na sněmě za tou příčinou svolaném Demosthenes měl

• I. řeč olynthskou, kde radí, aby Atheňané upustíce od nečinnosti pomohli Olynťanům a užili peněz, jichž mají dosti (naráží na θεωρικά), chtějí-li se uvarovati války na půdě domácí. Velmi brzo po té řeči Demosthenes měl
• II. řeč olynthskou, v níž dokazuje, že moc Filippova zakládá se prý jen na klamu a není se jí příliš báti, protože král není oblíben ani doma. Jen netečnost Atheňanů je prý vinna štěstím Filippovým. Po té řeči Atheňané, jak se zdá, poslali Olynťanům na pomoc vojsko žoldnéřské, které nejsouc řadně placeno staralo se více o lup než o válku. Proto měl Demothenes počátkem roku

348

třetí řeč olynthskou, v níž zase kárá nečinnost Atheňanů a varuje před následky. Zřejmě navrhuje, aby se θεωρικά změnila ve στρατιωτικά a aby občané sami táhli na výpravu. Ale Atheňané poslali zase jen vojsko žoldnéřské. Teprve když slyšeli, že král oblehl Olynth, vyslali vojsko občanské, ale to přišlo pozdě. Olynth padl zradou, byl vyvrácen a obyvatelé prodáni do otroctví.

R. 346

byl učiněn mír Filokratův, kterým byl Filippos zůstaven při svých výbojích, Fokiďané však z míru vyňati. I vypraveno poselstvo k Filippovi, aby přijalo od něho přísahu na mír. Zatím však Filippos dobyl ještě mnoha měst a donutil krále thrackého Kersoblepta k ponižujícímu míru.

Když se Filippos z výpravy vrátil a přísahu na mír složil, Aischines v posledním slyšení vyzval Filippa, aby ukončil válku fokidskou. (Prvá svatá válka 356—346). Filippos se příležitosti uchopil, doprovodil poselstvo athenské až do Thermopyl, prošel jimi a Fokiďany po vesnicích usídlil. Místo nich přijat Filippos do spolku amfiktyonského a zvolen náčelníkem jeho.

Atheňané jali se zbrojiti, ale Demosthenes vida, že by se boj skončil jistou porážkou Atheňanů, radil v řeči své o míru (περὶ εἰρήνης)

346

na podzim, aby nerušili míru, nepopuzovali proti sobě amfiktyonů a nepouštěli se do boje pro věc malichernou.

R. 345

Demosthenes žaloval Aischina z velezrády, jíž se dopustil při poslání k Filippovi. Žalobu podepsal také Timarchos, jehož obžaloval zase Aischines ze zpustlosti. Tím prvá pře odročena a druhá skončila se odsouzením Timarchovým (Aischinova řeč κατὰ Τιμάρχου zachována).

344

Filippos upevnil své panství na Euboii a v Thessalii. Také Argos, Arkadii a Messenii vzal do ochrany proti Sparťanům. Demosthenes v čele athenského poselstva varoval Peloponnesany před spolkem s Filippem, ale marně. Naopak; Peloponnesané vyslali i posly do Athen stěžovat si, že poselstvo straní Sparťanům.

Před nimi Demosthenes měl r.

344

na podzim druhou řeč proti Filippovi (κατὰ Φιλίππου Β), kterou dokazuje, že Filippos je úhlavním nepřítelem všech Hellenů a že zrádcové domácí vše zkazili a těch že občané musí se především sprostiti.

R. 343

došlo k závěrečnému přelíčení žaloby Demosthenovy proti Aischinovi. Oba řečníci měli slavné řeči περὶ τῆς παραπρεσβείας (o křivém vyslanectví). Aischines sproštěn viny většinou třiceti hlasů, kterých se mu dostalo přičiněním strany makedonské.

R. 342

Atheňané poslali na Chersones osadníky, jež vedl Diopeithes. Města chersoneská ochotně přijala osadníky, jen Kardia odepřela přijmouti je a požádala krále o pomoc. Ten ji poskytl a Diopeithes mstil se za to, pleně území královo. Filippos stěžoval si naň v Athenách žádaje, aby byl odvolán a potrestán. Demosthenes však ujal se ho roku

341

řečí o věcech chersoneských (περὶ τῶν ἐν Χεῤῥονήσῳ), v níž dokazuje, že ne Diopeithes, nýbrž král sám je rušitelem míru a že ten, kdo navrhuje, aby byl Diopeithes odvolán, je zrádcem, poněvadž pracuje k tomu, aby Filippos stal se pánem krajiny. Proto je třeba, aby Atheňané Diopeitha podporovali, potom nebude mu třeba pleniti. Brzo potom z příčiny nám neznámé Demosthenes měl téhož r.

341

III. řeč proti Filippovi (κατὰ Φιλίππου Γ), v níž horlí proti domácím zrádcům a radí, aby Atheňané sami věci rázně se chopíce, pokusili se sjednotiti Řecko proti Filippovi.

Zdá se, že řečmi těmi strana národní zmohutněla, nebo roku

340

smluven spolek s Euboií, Megarou, Achají, Akarnanií a Kerkyrou, Fokion, vůdce athenský, vypudil vojsko makedonské z Euboie, a od obléhání Perintha a Byzantia Filippos musil upustiti zakročením Atheňanů.

R. 339

na podnět Aischinův amfiktyoné v Delfech shromáždění uložili Filippovi potrestati Lokry amfisské za to, že vzdělávali svatou půdu blíže Kirrhy (Druhá svatá válka.) Filippos zbořil Amfissu, ale zmocnil se při tom Elateie, brány to do středního Řecka. Působením Demosthenovým θεωρικά změněna ve στρατιωτικά a učiněn spolek s Thebany na obranu. Ale

2/8 338

bitvou u Chaironeie poraženo vojsko athenské (v něm Demosthenes hoplitem) i thebské. Bitvu rozhodl Alexandros, zničiv thebský svatý šik. Demosthenes měl řeč pohřební na padlé. Thebanům bylo přijmouti posádku makedonskou, Atheňané pozbyli námořních osad. Roku

337

Filippos svolal sněm obcí řeckých do Korintha, na kterém uznána hegemonie makedonská a ustanoveno vésti válku s Peršany. Za vůdce zvolen Filippos. Téhož roku

337

Demosthenes navrhl, aby se zdi athenské opravily. Každá fyla zvolila si náčelníka (τειχοποιός), jenž peníze na zdi přijímal a vydával. Ve fyle pandionské zvolen byl Demosthenes teichopoiem a přidal mnoho peněz ze svého.

Proto počátkem roku

336

dříve ještě než Demosthenes z úřadu svého účty složiti mohl, jakýsi Ktesifon (Κτησιφῶν) navrhl v radě, aby Demosthenes o velikých Dionysiích veřejné v divadle byl ověnčen a aby hlasatel veřejně ohlásil »ὅτι στεφανοῖ αὐτὸν ὁ δῆμος ὁ τῶν Ἀθηναίων ἀρετῆς ἕνεκα καὶ ἀνδραγαθίας, ὅτι διατελεῖ λέγων καὶ πράττων τὰ ἄριστα τῷ δήμῳ«. Ale Aischines složil ve sněmu přísahu (ὑπωμοσία), že bude Ktesifonta žalovati z nezákonného jednání (παρανόμων). Přijetí návrhu tehdy odloženo.

Zatím byl však Filippos v Aigách zabit.

R. 335

Alexandros zbořil povstalé Theby (až na dům Pindarův), ale pomáhajících jim Athen ušetřil a od požadavku svého, aby vydaly Demosthena, Lykurga a Hypereida, upustil.

R. 330

po šestiletém odkladu žaloba Aischinova proti Ktesifontovi došla rozhodnutí. Proti Aischinovi, jehož řeč κατὰ Κτησιφῶντος se zachovala, mluvil Demosthenes (περὶ στεφάνου) a zvítězil tak, že Ktesifon byl prohlášen nevinným a Aischines, nedostav ani pětiny hlasů, prohlášen za bezectného (ἄτῑμος). Poněvadž měl také zaplatiti pokutu 1000 drachem, uchýlil se na Rhodos, kde založil řečnickou školu.

R 324

jakýsi Harpalos uprchl s penězi od Alexandra do Athen. Na radu Demosthenovu uloženy peníze na Akropoli. Ale když Harpalos na Kretu uprchl, ukázalo se, že mnoho peněz schází. Vzniklo podezření, že Harpalos jimi podplácel. Areopag vše vyšetřiv, oznámil listinu osob peníze přijavších (τῶν δωροδοκησάντων). Mezi nimi byl i Demosthenes, jenž byl za to odsouzen k pokutě 50 talentů. Nemoha jí zaplatiti, odešel do vyhnanství na Aiginu a do Troizeny.

Teprva když Alexandros v Babyloně

r. 323

zemřel, a Atheny, Argos i Korinth proti Makedoňanům se zdvihly, Demosthenes vrátil se do Athen. Ale Antipatros zvítězil nad spojenými Řeky u Krannonu, a

r. 322

Atheňané opuštěni od spojenců, přinuceni k míru, jímž bylo jim přijati posádku makedonskou do Munychie, ústavu demokratickou zrušiti a Hypereida i Demosthena vydati. Hypereides chycen a popraven, Demosthenes utekl se na ostrov Kalaurii blíže Troizeny do chrámu Poseidonova, a když pochopové Antipatrovi až tam vnikli, požil jedu, jejž stále s sebou v prstenu nebo ve třtině psací nosil, a zemřel u oltáře Poseidonova 12. října 322.

Po 42 letech (r. 280). vděční Atheňané postavili mu po návrhu jeho sestřence Demochara (Δημοχάρης) na agoře kovovou sochu s nápisem:

Εἴπερ ἴσην ῥώμην γνώμῃ Δημόσθενες εἶχες,
Οὔποτ᾽ ἂν Ἑλλήνων ἦρχεν Ἄρης Μακεδών.

III. Umělecký význam Demosthenův.

Demosthenes spojil přednosti všech řečníků vystříhaje se jejich vad. Byla to mohutnost (δεινότης), jež učinila Demosthena nejslavnějším řečníkem starověku. Ta pak jeví se trojako: v obsahu, formě a přednesu.

1. V obsahu jeví se mravní opravdovostí, která vane všemi jeho řečmi, mužnou rozhodností, se kterou ujímá se cti a svobody své vlasti, a nadšením, kterým plane pro své ideály a jímž dovedl strhnouti k sobě posluchače.
2. Ve formě jeví se
   1. uměním slabší části řeči vhodným uspořádáním (τάξις) zakryti a tónem plným důvěry i slabé důvody sesíliti;
   2. péčí, kterou věnoval vypracování a vybroušení řečí svých. Postavením i volbou slov vyhýbal se hiatu a hromadění krátkých slabik. Zvláště dbal pořádku slov a rád — třeba ne příliš často — krášlil řeč figurami, z nichž některé (jako κλῖμαξ) poprvé zavedl. Tvoře periody nenásledoval Isokrata, nýbrž počínal si volněji: věty krátké střídal s dlouhými. Při tom dbal stručnosti a obsažnosti; zbytečným slovům a frasím pečlivě se vyhýbal. Těmi prostředky docílil vlastností, které již staří při něm velebili: velkoleposti (μέγεθος), krásy (κάλλος), živosti a síly (γοργότης), jakož i význačnosti (ἤθος).
3. Seznav, jak důležitý^[1] je přednes (ὑπόκρισις) pro řečníka, věnoval mu velikou pozornost. Učil se u herců a slavný herec Satyros mu často jednotlivá místa předříkával. Kdežto předešlí řečníci mluvíce nepohnulě stáli, pravici majíce zatknutu v šat, Demosthenes provázel své řeči živou, ale důstojnou gestikulací.

---

1. Cicero de oratore III, 213. »Huic (scil. actioni) primas dedisse Demosthenes dicitur, cum rogaretur, quid in dicendo esset primum, huic secundas, huic tertias.«