Poesie francouzská nové doby/Píseň (Hugo 1)

Poesie francouzská nové doby
Minulo!	Píseň (Hugo 1)	Hrob a růže

Údaje o textu
Titulek:	Píseň
Autor:	Victor Hugo
Původní titulek:	Puisqu’ici-bas toute âme…
Zdroj:	Poesie francouzská nové doby. Překlad Jaroslav Vrchlický. Praha : Ed. Grégr, 1877. s. 136–138. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Když každý něco dává
někomu v dar,
svou hudbu neb svou vůni
nebo svůj žár;

Když všecko stále dává,
co jenom vím,
svá trní neb svou růži
miláčkům svým;

Když šumění dá sladké
máj stromům všem,
a zapomnění krátké
noc starostem;

Když ptáka vánek dává
na vonnou snět,
a zora trošku rosy
v sněženky květ;

Když, by tam odpočinul,
an kolem tek’
proud chmúrný břehům dává
svůj polibek:

Nad tebou skloněn nyní
já tobě dám,
to všecko nejkrásnější,
co v sobě mám.

Ó myšlenku mou přijmi
vždy ve dumách,
jež jako rosa k tobě
jde ve slzách.

Mé sliby nepočetné
můj každý vzdech,
zář přijmi nebo stíny
dnů mojich všech!

Mé divé opojení
čisté jak sníh,
i všecko lichocení
všech písní mých.

Mou duši, bez závoje
jež lítá, pták,
a jiné hvězdy nemá
jenom tvůj zrak.

Mou píseň, kterou v snění
kolébá čas,
jež s tebou, když ty pláčeš,
lká zas a zas!

Ó přijmi, kráso moje,
ty dcero hvězd,
mé srdce, které tobě
jen láskou jest!