Ottův slovník naučný/Pohřebiště

Údaje o textu
Titulek: Pohřebiště
Autor: neuveden
Zdroj: Ottův slovník naučný. Dvacátý díl. Praha : J. Otto, 1903. S. 5. Dostupné online.
Licence: PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Pohřebiště

Pohřebiště, místo, kde se pochovávají těla zemřelých. Nejstarší způsob pochovávání mrtvých byl asi ten, že mrtvoly byly nechávány v širém poli ptactvu a dravé zvěři na pospas, jakož podnes se děje u některých národů primitivních (na př. ve střední Asii), kdežto mnozí kmenové indiánští v Americe mají zvyk, rozvěšovati mrtvoly na stromech nebo na lešeních k tomu zvláště zřízených za kořist supům a krkavcům. Později, za doby neolithické, pochovávána mrtvá těla buď do prosté jámy, nebo do hrobův obložených kamennou hradbou, nebo do skalnatých slují, a to v podobě buď skrčené nebo sedící (viz Bobkaři). Takováto p. předhistorická s hroby kosternými dosti zhusta nalézají se v Evropě (v. t. str. 893). Ještě později, za doby bronzové, kdy na místo pohřbívání nastalo spalování mrtvol, ukládán popel do popelnic, jež s počátku zakopávány v mohylách, později v řadách ve společném p-ti (pole popelnicová). Ostatně za doby bronzové i potomní železné trvaly oba způsoby, totiž pochovávání mrtvol celých i spalování mrtvol, vedle sebe, jakož vidíme na p-ti hallstadtském nebo na italském p-ti certoském u Bologně ze starší doby železné, kde počet mrtvol spálených k nespáleným se má jako 46:100, anebo na p-ti villanovském u Bologně, kde mezi 139 hroby popelnicovými jest 17 hrobů kosterných. Víra v nesmrtelnost to byla, která nabádala člověka k tomu, aby zemřelým přikládal do hrobu milodary (mužům hlavně zbraně, ženám šperky), které, nalezeny v p-tích, jsou nám důležitým pramenem ku poznání kulturního stavu tehdejšího lidstva (srv. Evropa str. 896, Čechy str. 271 sl., Morava str. 709 sl.).

Za doby historické, zejména s rozšířením křesťanství, jež zavedlo dogma o z mrtvých vstání, nastalo opět pohřbívání mrtvol celých (viz Pohřbívání).

O p-tích křesťanských viz Hřbitov.