Ottův slovník naučný/Čechy/Praehistorie česká

Ottův slovník naučný/Čechy
Církevní dějiny	Praehistorie česká	Dějiny jazyka českého

Údaje o textu
Titulek:	Praehistorie česká
Autor:	Josef Smolík
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Šestý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 271–274. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Doba předhistorická, právě jako doba historická, začíná v každé zemi, krajině a p., zkrátka na každém místě zvlášť. Když Řím na rozhraní našeho letopočtu rozkazoval téměř celému tehda známému světu, bylo ve střední Evropě ještě temno, a když se v Gallii za Merovovcův už šířilo křesťanství, a pozvolnu sice avšak vítězně postupovalo k východu, panovala v Čechách ještě doba předhistorická a udržela se zde téměř do IX.—X. stol. Stopujeme-li pak minulost naší vlasti od této prvními paprsky historie poněkud osvětlené doby nazpět, tedy od známějších věcí k méně známým, a čerpáme-li ze tří hlavních pramenů, které se k jejímu poznání prýští, totiž z hrobů, bydlišť čili hradišť a z nálezů hromadných, přicházíme k těmto koncům: Ještě v XI. stol. po Kr pochovávali naši předkové své nebožtíky mimo společně na hřbitovech též o sobě v lesích a hájích, kladouce je do prosté země tak, že hlava mrtvoly směřovala k západu, nohy a tedy i obličej k východu. Dle staršího zvyku dávány do hrobů nádobky bezuché nepochybně s jídlem a pitím, na jejichž povrchu vyryty čáry vlnité; vně na dně často vidíme vypouklý jakýs obrazec obyčejně geometrický. Milodarů shledáváme zde poskrovnu, nejčastěji na jednom konci do ∾^{[red 1]} zahnuté náušnice (záušnice) rozličné velikosti buď stříbrné, stříbrem plátované, bronzové nebo měděné, a někdy český denár Břetislava I. nebo II., též Vratislava II., jenž po starodávné tradici přiložen byl k nebožtíkovi (aby zapraviti mohl prevozné Charontovi na onen svět), jak zjištěno v hrobech u Starého Bydžova, v Sušici pod Svatoborem, u Otmyk blíž Hořovic a j. Obyčejně bývají hroby ty ploské, tedy na povrchu ničím neoznačené, a dosud málo jest známo hrobů s týmž obsahem, které jsou zemí nasypány čili mohyly, jako na př. u Velkých Petrovic blíže Nechanic, kde se vyskytl též denár Břetislava I. Starší těchto mohyl s celými kostrami jsou jiné se spálenými těly a rovněž s nádobami s vlnitým ornamentem, jaké objeveny byly u Chedrbí nedaleko Čáslavě, a svědectví vydávají o tom, že předkové naši těla nebožtíků též spalovali.

K těmto hrobům co do času položiti můžeme rozličná bydliště a hradiště v Čechách, z nichž nejedno původ svůj vzalo v době pohanské a obydlené dostalo se do doby křesťanské. Sem náleží zejména Vlastislav u Lovosic, Libušín u Smečna, Tetín u Berouna, Levý Hradec při Vltavě, který stál už r. 884, když Bořivoj I. zde zbudoval kostel ke cti sv. Klementa, a jehož předhradí obydleno bylo ještě v XI. stol., jak nalezené tam denáry Břetislava I. dosvědčují.

Sestoupíme-li hlouběji do století VIII.—V. po Kr., setkáváme se v hrobech též s takovými milodary, jež mají ráz doby merovejské (448—752). Staliť se Frankové dědici kultury římské, a vtisknuvše výrobkům svým zvláštní ráz donášeli je, jako jejich předchůdcové, na východ. Úprava hrobů v tomto období neliší se od předešlých, avšak milodary i nádoby jsou nejen hojnější nýbrž i úhlednější. První záležejí v předmětech velkým dílem řemeslně pracovaných ano ozdobných, a to zlatých, stříbrných, bronzových a železných. Nádobky hliněné jsou velmi vkusné, mnohé s plastickými ornamenty, a vedlé nich vyskytují se též skleněné pohárky, úhledné misky a korále, avšak též korále hliněné s barevnými vložkami, a jiné z jakési látky pryskyřičné, kostěné hřebeny, bronzové kroužky atd. Do této doby padl sice první paprsek historický, avšak sotva dopadl, již opět zmizel. Mám na zřeteli zprávu Fredegarovu, v níž k r. 630 zaznamenáno jméno krále Sama a zpráva o jeho vítězné bitvě u Vogastisburku, za kterýž se pokládá hradiště řečené Úhošť jinak Burgberk u Kadaně. Francké starožitnosti u nedalekých Úhošťan a Pětipsů vykopané domněnku tuto platně podporují.

Sestupujeme-li hlouběji do předhistorické doby naší vlasti, přicházíme do doby římské čili lépe řečeno do doby římských císařů, jichž voje hnuly se od Rýna zpět během V. a od Dunaje koncem IV. stol. Za vítězným pochodem Julia Caesara do Gallie (r. 58 př. Kr.) právě jako za římskými pluky císaře Augusta k Dunaji (r. 12 po Kr.) hrnuli se římští obchodníci do zabraných zemí a zaplavili svými tovary nejen tyto, nýbrž zasílali je potulnými překupníky daleko za hranice římského panství. Tuto kulturu římskou shledáváme u nás v hrobech, na hradištích i v nálezech hromadných. Záležíť ve všelikých výrobcích stříbrných, bronzových a železných, a setkáváme se s ní v podobě nejrozmanitějších spon, náramků, ozdobných desk okrouhlých (fallerae), přasek, nádob, závěsků, prstenů a okras vůbec. Hroby, v nichž nalézá se římská práce, jsou větším dílem ploské se spálenými těly, jejichž popel uložen do hliněných nádob, často puklicí přikrytých, obyčejně baňatých, větších i menších, buď ornamentovaných nebo hladkých, tuhou natřených, šedých nebo červených. A kde bronzových artefaktů z jakýchkoli příčin nebožtíkům s dostatek dáno býti nemohlo, hleděli pozůstalí nedostatek ten nahraditi větším počtem hliněných nádobek, okřínů, misek, šálků a p., jichž buď v popelnici nebo kolem ní rozestavených nalézáme 10 a více. Do této doby římské vniká a mocně ji prostupuje jiná kultura, zvaná la-tèneská, kterou shledáváme v hrobech se spálenými těly rovněž jako s celými kostrami. Milodary v těch i oněch hrobech bývají často smíchány, tak že tam nalézáme artefakty obou kultur, zejména zbraně a ozdoby největším dílem železné, totiž dlouhé dvojsečné meče, puklice se štítů dřevěných, hroty od kopí, nože, zvláštního druhu spony z jednoho kusu drátu rozličné tlouštky uměle svinuté, a vedlé toho bronzové spony římské, přasky, kruhy, železné nůžky ovčářským podobné a p. Železné zbraně bývají často zohýbány a třeba několikráte přehnuty. Bronzové milodary u celých koster záležejí mimo jiné ve sponách podobných oněm ze železného drátu svinutým, zvláště pak v kruzích s dutými polokoulemi, jež u mrtvoly buď na nohou (nad kotníky) nebo na rukou shledáváme; mimo to nalézáme tam pasy z článků (kroužků) železných i bronzových, na nichž obyčejně bývá záponka bronzová s háčkem v podobě ptačího krčku. V takovýchto hrobech se spálenými těly bývají často popelnice veliké, buď hladké buď rázovitého povrchu bez drobných okras, vedlé nich však též nádobky drobnější. V hrobech se spálenými těly u Zlivi blíže Libáně, v Holubicích u Budče a j. převládá kultura římská, kdežto v takovýchtéž hrobech na př. u Dobřichova blíže Peček (na dráze) smíšena jest tato s kulturou la-tèneskou, která opět má vrch v hrobech s celými těly u Horních Kšel, Nového Bydžova, Stradonic u Peruce, v Pátku u Loun a j. Nikde však obě tyto kultury nejsou tak prostoupeny a promíchány jako na hradišti nad Stradonicemi u Berouna, a nikde v tak hojném počtu nebyly la-tèneské bronzové spony a náramky objeveny jako u Duchcova.

A překročíme-li rozhraní našeho letopočtu, a pustíme-li se ještě hlouběji, totiž do I.—VI. st. př. Kr., setkáme se v hrobech naší vlasti s počátky doby la-tèneské, spolu však poznáváme rozsáhlou a nad míru bohatou kulturu hallstattskou, jejíž poslední t. j. nejmladší výstřelky pozorovati lze ještě v hrobech z prvních století po Kr. Za doby hallstattské se u nás celkem mrtvoly spalovaly, a v jejích počátcích i později kladly se popelnice do hrobů, nad nimiž zbudována mohyla buď z kamenů nelícných a zemitou vrstvou přikrytých až do výše 2 i více metrů, nebo mohyla pasová, kde vrstva hlíny nasypaná nad hrobem zavalena byla vrstvou kamene, na který opět přišla hlína atd. do rozličné výšky; při zpodku mají tyto mohutné náhrobníky 5—14 m v průměru. Takové mohyly, soudíce dle obsahu a celé kořisti z nich, klademe na ten čas za nejstarší hroby vůbec naší vlasti. Táhnou se od západních hranic z Domažlicka v širokém pásu v poříčí levého břehu Vltavy na sever až ke Kladnu, a na jih až za České Budějovice po obou březích Vltavy a Malše. Mohyly zvláště na Domažlicku až k Šťáhlavům a Kyšicím u Rokycan nejen svým zevnějškem, kamenným jádrem a celou úpravou, nýbrž i svým obsahem a milodary nápadně se shodují s mohylami na sousední půdě bavorské, tak jakoby pocházely tu i tam někdy od jednoho a téhož kmene. Nalézáme ovšem podobně zbudované mohyly, též jinde v Čechách, na př. u Roztok blíže Prahy, ano až u Něm. Brodu a severovýchodně u Nahořan blíže Nového Města nad M., avšak jsou to dosud úkazy jednotlivé, o nichž na ten čas říci nelze, zdali a jak souvisí s oněmi četnými skupinami na západě. Uvedených mohyl vysokých a při zpodku širokých poměrně mladší jsou mnohem menší mohylky jiné, které v počtu několika set pohromadě jen jako kopečky kryjí zbytky spáleného těla (na př. klabavské), ačkoli i v nich bývají milodary — třeba skrovné a drobnější — z doby hallstattské. — Této doby charakteristika vůbec záleží v artefaktech bronzových nad míru jemně a bohatě ornamentovaných, nechť to jsou puklice, kotouče, náramky, „turbany“, jehlice, pásy buď z bronzového plechu nebo článkované a emailované, čelenky a jiné ozdoby. Ze zbraní vynikají meče zvláště s bohatě okrášlenými jilci, hroty, kopí, dýky, vkusně vykrojené nože s řapíkem — vše z bronzu; někdy jest pouze jilec meče bronzový a čepel železná. Nádoby bronzové budí pozornost lahodným svým tvarem a úhlednými okrasami rytými a puncovanými na povrchu; popelnice pak a menší nádobky hliněné, veskrze v rukou hnětené, překvapují řemeslným provedením a vkusným zevnějškem; bývají tuhované, ano černě lesklé, a na nich ozdoby geometrické někdy křidou vyplněné; též závitky ze zlatého drátu a úzké zlaté třásně byly v mohylách těch objeveny (na př. v Hladomří u Hradiště blíže Blovic).

Asi na konec doby hallstattské můžeme snad položiti u nás hroby ploské, vyložené buď nelícnými kameny nebo plotnami z břidly, pískovce a p., v nichž leží těla skrčená asi tak, jako když člověk si lehne na bok a kolena přitáhne k hořejší části těla. Kostry ty bývají velice zetlelé, dlouholebé, a milodary jejich záležejí ve větším počtu jantarových korálů, v jehlicích bronzových s úškem na hlavici, v náušnicích buď z drátu bronzového nebo zlatého uměle svinutých, v náramcích, dýkách, šídlech a p. Nádobky malé tuhované vyskytují se zde jednotlivě. Takové kostry skrčené známe u nás též z hrobů v pouhé zemi vykopaných; leží buď na pravém nebo levém boku, a není u nich ani stopy po milodarech kovových; pouze větší nádoby a nástroje kamenné hojněji v nich nalézáme. V nejbližším sousedství hrobů oněch i těchto bývají starší kulturní jámy. Ku kamenným hrobům toho druhu náležejí hroby u Čéčoviček, Únětic, Zvoleněvsi a j., k ostatním pak hroby u Bechlína blíže Roudnice, u Dvorců blíže Prahy, u Lovosic a j.

Z téže doby hallstattské (ne-li ještě starší) známy jsou u nás hromadné nálezy předmětů bronzových, z nichž bohatstvím zvláště vyniká nález jinecký a křtěnovský u Loun; sem patří nález pálstavů pod Tuhoštem u Švihova, jiný u Soběnic, u Jizerního Vtelna, u Čepů blíže Pardubic, u Chvojenců blíž Sezemic, asi 600 bronzových knoflíků a několik ozdobných desk z Libkovic u Roudnice, pak labutě svijanské a j.

Veškeré bronzové artefakty z této a předcházející doby římské byly k nám importovány cizími obchodníky. Tovary hallstattské poznali obyvatelé naší vlasti docházejíce pro sůl k Dunaji asi v ta místa, kde je nynější Linec, kam po řece Travné byla dovážena z Hallstattska. Nepochybně už tehdáž bral se odtamtud solný obchod k Vltavě a podél této dále do naší vlasti po stezce později „linecká“ nazvané, jako jiným směrem stezkou řečenou „zlatá“ kolem nynějších Prachatic přicházelo se za obchodem k Dunaji do okolí nynějšího Pasova. V době římské k oběma těmto stezkám zemským přibyla stezka „domažlická“, vedoucí k Řeznu (Castra regina). A když během času cizí ti obchodníci seznali, kdo se po jejich tovarech shání a rád je za obilí, skot i brav, vydělané kůže, sýr, med, vosk, tkaniny a snad i ryžované zlato vyměňuje: vydali se sami do naší země se svým zbožím, obcházeli s ním jednotlivá bydliště, směňovali je zde a opatřivše si při tom staré bronzové polámané a jinak už nepotřebné předměty, přepalovali je a v kadlubech zde teprv zhotovených z toho nové artefakty slévali. O tom nás poučují hromadné nálezy bronzových předmětů celých a neopotřebovaných, jak shora připomenuto, dále nálezy bronzů polámaných a kousků rozmanitých okras, nástrojů a zbraní, z nichž téměř žádný jednotlivý kus celý sestaviti nelze, jak toho důkazem nález u Bíliny, na Stráži u Radetic nedaleko Příbramě a j., konečně rozličné kadluby zejména zvoleněveské, které přímo poukazují na potulné obchodníky, zvané „marchands fondeurs“.

Sestupujeme-li však ještě hlouběji do VII., VIII. atd. století př. Kr., opouštějí nás kovové artefakty, čímž úplně ztrácíme spojitost naší vlasti se zeměmi kulturními na jihovýchodě, zejména pak s oblastí Středozemního moře, která dosud se pokládá za kolébku bronzové kultury, setkáváme se sice u nás s rozličnými hlazenými předměty z kamene, jako s mlaty vrtanými, dláty, klíny, sekerami a p., a to nejen v někdejších bydlištích, na hradištích, řidčeji v hrobech, nýbrž často na polích po různu ve vrstvě hořejší málo jen centimetrů pod povrchem: avšak kromě tohoto případu posledního objevují se skoro všude jinde ony hlazené nástroje a zbraně ve společnosti předmětů kovových. Mimo to bývají velmi často z takových hornin, kterých u nás jest buď velmi poskrovnu nebo jichž zde vůbec není, tak že se podobá pravdě, že větším dílem odjinud sem jako hledaný tovar přinášeny byly. Pokud se pak týče hlazených nástrojů, jež se na polích vyskytují téměř na povrchu, ač nepocházejí-li ze starých rozoraných bydlišť, pokládám je za zbytky „hromadných nálezů“ t. j. někdy sem uložených předmětů, které později pluhem byly zachyceny a po staletí sem tam roznášeny, čímž se mělká jejich poloha nynější vysvětluje. Poněvadž pak u nás na nejednom místě objevily se vedlé kamenných mlatů též vývrty (čípky z děr), jinde i mlaty nedovrtané, hotoveny byly některé tyto předměty zajisté u nás a sice řemeslnými lidmi původně snad cizími, práce té dokonale znalými, kteří asi právě tak robili zde hlazené nástroje kamenné, jako oni v „marchands fondeurs“ artefakty bronzové. Že se později chopili práce té i domácí obyvatelé, o tom není pochybnosti, ano jest jisto, že se zde jako jinde hotovily hlazené ty předměty dle potřeby i v dobách mnohem pozdějších, jak tomu nasvědčují i hroby i stará sídliště. Z toho tedy, že skutečně se u nás takové hlazené kamenné artefakty dosti hojně vyskytují, nemůžeme na ten čas uzavírati, že zde žili lidé kovu vůbec neznající, tedy už v době, která se „neolithickou“ nazývá a přibližně as do druhého tisíciletí př. Kr. klade. Neboť k závěrkům tak důležitým a dalekosáhlým neopravňují nás ani na př. hromadně nalezené úštipky pazourkové u Bukvice blíže Jičína, ani tak nazvaná stanice diluviálního člověka u Lubna blíže Rakovníka rovněž s hojnými pazourky spracovanými, a sice mimo jiné i proto, že se o vyrabitelích věcí těch, t. j. o jejich bydlištích a hrobech, zařízení oněch i těchto ničeho dosud neví. Konečný úsudek o tom budiž ponechán dalším výzkumům, kterých úlohou bude spolu rozřešení otázky: byla li naše vlasť už v tak hlubokých dobách vůbec obydlitelna čili nic. Sm.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Má být zrcadlově převráceno.