Ottův slovník naučný/Plazi

Ottův slovník naučný
Plaz	Plazi	Pleading

Údaje o textu
Titulek:	Plazi
Autor:	František Bayer
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 884–889. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Plazi

Plazi (Reptilia; viz přílohu) jsou třída obratlovců (Vertebrata), zabírající ve vývoji historickém asi střední místo mezi ostatními třídami toho kmene. Mnozí z p-zů jsou na prvý pohled podobni některým obojživelníkům (v. t.), ale to jest shoda naprosto jen vnější. Jsoutě p. obratlovci a Tetrapoda poikilothermní, pokrytí skoro veskrz koží šupinatou nebo kostěnými štíty s povrchem rohovitým; mají 4 nohy původně pětiprsté, jež mohou býti redukovány všecky neb až na dvě; dýchají všickni i z mládí jen plícemi, mají srdce o 2 předsíních a 2 nedokonale oddělených komorách, úplný pravý i levý oblouk aorty, červené krvinky ovální, bikonkavní, s jádry; v kostře mají obratle gastrocentrické, v záhlaví lebky lichý kloub (condylus) pro připojení k 1. obratli, kůstku sluchovou (columella auris) připojenou k okénku vejčitému (fenestra ovalis) ucha vnitřního, dolejší čelist vkloubenou na kosť čtvercovou (quadratum), kosť prsní (neschází-li) ryzí (costální), v pásmu lopatkovém samostatný korakoid, v pánvi spojení kosti kyčelní s obratli křížovými postacetabulární; ústroje zažívací zakončeny typickou kloakou; snášejí vejce s blánitou neb alespoň poněkud zvápnatělou skořápkou, vajíčka jsou meroblastická, zárodek má amnion i allantois a u mláďát není metamorfosy. Četné z těchto charakteristických znakův oddělují p-zy zcela přesně a určitě od obojživelníků, s nimiž je starší systematika spojovala v jedinou třídu (Amphibia); s druhou třídou sousední, s ptáky, je naopak důležité znaky spojují a vztahy ty vyjadřuje i společné jméno pro tyto dvě třídy: Sauropsida.

Velikost těla u p-zů jest rozmanita; známe formy od drobných ještěrek až po obrovské fossilní druhy, jež náležely k největším pozemním obratlovcům vůbec (na př. 35 m dlouhý Atlantosaurus). Tvar těla u recentních p-zů také jest různý; ještěři s krokodily mají trup podlouhlý, hadi tělo velmi dlouhé a štíhlé, želvy zase krátké a široké a této rozmanitosti ještě přibývá, přihlédneme-li i k Reptiliím fossilním (srovnej s recentními p-zy Theromorpha, Dinosauria, Ichthyosauria, Plesiosauria a Pterosauria). Končetiny, původně 4, někdy 2 nebo žádné (viz na př. Hadi), jsou umístěny spíš po stranách trupu a namířeny na obě strany ven, tak že recentní p. jimi jen jako pákami se odstrkují; o jiné jejich úpravě viz dále oddíl o kostře. Kůže mívá svrchní vrstvu pokožky (epidermis) šupinatě laločnatou, tak že na povrchu jejím vidíme štítky a šupiny (viz Hadi a Ještěři); jinak tato epidermis vytváří různé hrboly a ostny, na prstech drápy. U četných p-zů svléká se epidermis periodicky buď v celku (hadi) nebo po kusech (ještěři). Kostra kožní (ryzí ossifikace ve vazivu škáry) složena z kostěných desk s rohovitou pokožkou; u želv číní dva souvislé štíty, u krokodilů zejména řady štítků v záhlaví a na hřbetě, u fossilních mohutné pláty hřbetní (Stegosaurus) nebo souvislé krunýře (Aëtosaurus) atd. Také u některých ještěrů recentních (Scincidae, Zonuridae) shledány ossifikace ve škáře pod šupinami. Barvivo kůže jest uloženo buď ve zpodní vrstvě (sliznici) pokožkové, buď ve škáře; u některých p-zů známe i vliv nervstva na zbarvení (měna barev, na př. u chameleonů). Na rozdíl od obojživelníků mají p. v kůži jen velmi řídké žlázy: u ještěrek na stehnech, u hadů na kořeni ocasu, u krokodilů na dolejší čelisti, u kloaky a na zadních okrajích hřbetních štítův, u želv při okrajích břišního štítu a j.

Ve vnitřní organisaci pozorovati přizpůsobení vnějšímu tvaru těla: některé ústroje ve trupu širokém položeny napříč a náležitě do šířky vyvinuty, ve trupu štíhlém zase podél osy těla, ano u hadův a beznohých ještěrů jsou nejen symmetricky uloženy, ale i vyvinuty, tak že z párových orgánů jeden značnou měrou bývá redukován nebo zcela zakrnělý. V kostře mají p. mnohem méně prvotné chrupavky než obojživelníci. V páteři dokonale zkostnatělé mívají a měli zbytky chordy jen Rhynchocephalia a Theromorpha. Vznikem svým jsou obratle jako u Amniot vůbec gastrocentrické: tělo obratle vzniklo především ze dvou interventralií, kdežto basiventralia jsou nepatrná, nanejvýš jen jako intercentra se zachovávají nebo také zcela se ztrácejí; z basidorsalií vzniká hořejší oblouk obratle. Jsou-li tyto 3 páry elementův obratle srostlé, zove se páteř stereospondylní; jsou-li trvale odděleny, temnospondylní (říká se ostatně také »p. stereospondylní« a »p. temnospondylní«). Definitivní obratle jsou u většiny p-zů procoelní, zřídka opisthocoelní (některé želvy, Dinosauria) nebo platycoelní a dokonce amphicoelní (palaeozoičtí p., většina mesozoických, z recentních Hatterie, gekoni, Uroplatinae). Obratle mají normální součástky arci do různé míry a velikosti vyvinuté; jen u hadů, leguanů a některých Pythonomorphmákroměnichhořejšíoblouk na přední své části výčnělek (zygosphen), zapadající v jamku (zygantrum) na zadní části hořejšího oblouku obratle předchozího. Na zadní polovině obratlův ocasních vídati dolejší oblouky (»chevrons«), vyvinuté často v pravé haemapofysy. V různé druhy obratlů (šíjové, hrudní, bederní, křížové, ocasní) jest páteř differencována jen tam, kde jsou pravá žebra a končetiny; u hadův a Amphisbaen lze mluviti vlastně jen o obratlích trupu a ocasu (o zvláštní úpravě páteře u želv v. t.). V šíjových obratlích kromě atlasu, složeného ze slabého nebo rudimentárního intercentra a dvou zhusta rozdělených částí hořejšího oblouku, a kromě epistrofea rozeznávají ještě proatlas (krokodilové, Hatteria, chameleoni), lichou kůstku mezi postranními kostmi týlními a hořejšími oblouky prvého obratle. Křížových obratlů jest obyčejně dvé; jen někteří fossilní p. jich mají 3–6. Žebra mají u Hatterie, některých krokodílův a Dinosaurií výběžky (processus uncinati) jako u ptákův. Kde není kosti prsní a tedy také »pravých« žeber, tam jsou si všecka žebra v trupu celkem podobna a u takových p-zů také není valných rozdílů v úpravě obratlů různých končin trupu. Na obratlích krčních scházejí žebra u recentních p-zů toliko želvám. Krátká žebra sacrálních obratlů bývají s jejich diapofysami splynulá. U recentních p-ů (ještěrů, hadů) převládají žebra o jednoduché hlavičce proximální, kdežto u p-zů fossilních a krokodilů mají capitulum i tuberculum. »Břišní« žebra (parasternum) krokodilů a j. nejsou než ossifikované inscriptiones tendineae; teď je však pokládají také za homologii krunýře Stegocephal. V lebce jest prvotná chrupavka kromě končiny nasoethmoidální skoro docela zatlačena kostmi. V systematice není bez důležitosti úprava skráňové části lebky, totiž okolí orbity a jámy skráňové. Hatterie má na př. dvě jámy skráňové (fossa supratemporalis, f. infratemporalis) a tedy také dva oblouky skráňové (supratemporální a infratemporální), ještěři zase jen jednoduchou jámu skráňovou s obloukem jen supratemporálním, postorbitálním (za orbitou) a squamosoparietálním (za jamou skráňovou). Podle styku různých kostí na periferii jámy skráňové rozeznávají ještě oblouky postfronto-supratemporální, postorbito-squamosální a pod. Někteří p. nemají ani jámy skráňové, nýbrž za orbitou již všude souvislou stěnu kostěnou. Také upevnění kosti čtvercové (quadratum) jest pro určité skupiny p-zů charakteristickým; ještěři a hadi na př. mají kosť čtvercovou pohyblivou (streptostylie); Hatterie, želvy, krokodilové, pak fossilní Ichthyosauria, Plesiosauria, Dinosauria a Theromorpha kosť čtvercovou pevnou (monimostylie). Markantním znakem lebky p-zů jest i jediný condylus týlní, ze 3 elementů srostlý: 2 mu dodaly postranní kosti týlní, jeden basioccipitale. Nad touto základní kostí týlní jest nahoře ještě supraoccipitale; na zpodní části lebky leží před ní jen basisphenoid a praesphenoid; parasphenoid a někdy také alisphenoid s orbitosphenoidem scházejí. Ke schránce vnitřního ucha přikládá se prooticum, často ještě opisthoticum splynule s postranní kostí týlní. Na rozdíl od obojživelníků mají p. novou kosť: transversum (ectopterygoid) mezi hořejší čelistí (maxillare) a kostí křídlovou (pterygoideum), ještěři mimo ni ještě columellu (epipterygoid) mezi kostí křídlovou a temenní (parietale). Na svrchní straně lebky jsou kromě této liché nebo párové kosti temenní, opatřené často uprostřed otvorem týlním (foramen parietale), a kromě jiných zde již jmenovaných kostí ještě 1–2 kosti čelní (frontalia), k nimž se pojí směrem nazad postfrontalia, do předu praefrontalia; u těchto bývají v předním okraji orbity zřetelná lacrymalia, nahoře pak, směrem dovnitř, nasalia. Podél kosti temenní jest squamosum, mezi ním a kostí čtvercovou u Ichthyosaurů, Pareiasaurů, Pythonomorph a ještěrů ještě supratemporale. Quadratojugale nemají hadi, ještěři a Theromorpha. Dolejší hranici orbity činí jugale a maxillare, přední hranici lebky praemaxillare, před nímž mají některá Dinosauria ještě rostrale, tak jako před symfysí obou větví dolejší čelisti praedentale. Na zpodní straně lebky leží za mezičelistím původně párová radlice (vomer), jež hraničí nazad s kostmi patrovými (palatina). Dolejší čelist má tyto elementy: dentale, angulare, articulare a operculare; k těm se někdy na vnější straně její druží supraangulare, na vnitřní complementare. Kostra viscerální jest redukována na pouhou jazylku s růžky obyčejně dosti dlouhými. P., u nichž nejsou končetiny nijak redukovány, mají plochou, nezřídka jen chrupavčitou kosť prsní (sternum) a přední episternum (interclaviculare) různé podoby. Pásmo lopatkové jest u nich složeno z lopatky (scapula) a vždy samostatného, odděleného coracoidea; k tomuto se často druží jeho výběžek procoracoid a na něm spočívá kosť klíční (clavicula). Charakteristické jsou u ještěrů otvory mezi jednotlivými těmito kostmi, blanou popiaté. V kostech pánve možno stopovati zajímavé variace v rozměrech kosti kyčelní (os ilei), u ještěrů štíhlé, u krokodilů nazad, u Dinosaurií nazad i do předu rozšířené a tak podobné kyčelní kosti ptáků; také kosť stydká (os pubis) má u těchto ještěrů dvé ramen, jedno přední (pravá kosť stydká), a druhé zadní (postpubis), rovnoběžné s kostí sedací (os ischii; srovnej i v tom pánev ptáků). Končetiny některým p-zům (hadům, četným rodům scinků, Amphisbaenám a j.) schazejí; jinak mají různou úpravu a jsou přizpůsobeny tu k chůzi (ještěři, želvy, krokodilové), tu k plování (na př. Ichthyosauria, Plesiosauria) nebo také k letu (Pterosauria). Na zdvižených nohách kráčela některá Theromorpha a z Dinosaurií na př. Sauropoda, Stegosauri, Ceratopsia, kdežto Iguanodonti a j. Ornithopoda, pak některá Theropoda (Ceratosaurus, Hallopus a j.) chodila jen po mocnějších končetinách zadních, jako se na př. pohybuje běžíc recentní agama Chlamydosaurus Kingi. Kromě normálních kostí dlouhých (humerus, ulna a radius; femur, tibia a fibula) mají p. v končetinách vždy oddělená metacarpalia a metatarsalia. V zápěstí mají p. v prvé řadě radiale, centrale, intermedium a ulnare, pak 5 carpalií druhé řady (některé tyto části spolu srůstají nebo bývají redukovány); v zánartí srůstají často tibiale, intermedium a centrale, ano někdy ještě i fibulare v jedinou kosť, z elementů 2. řady často prvé a druhé tarsale zase s příslušnými kostmi přednártními. Prstů mají p. v končetinách 2–5, u Ichthyosaurů 6 i více, o četnějších článcích, než kdekoli jinde (hyperfalangie).

O svalstvu stačí poznamenati, že jest zejména svalstvo trupu výše vyvinuto a differencováno, než u obojživelníků, že tu vždycky odlišeno svalstvo hrudní od břišního. Také ve hřbetě vyskýtají se tu již svaly: m. longissimus, ileo-costalis, mm. interspinales, semispinales, multifidi, levatores costarum atd. M. rectus abdominis dělí se ve 3 části: břišní, boční a vnitřní. Jen v ocase (kromě proximální části) jest uspořádání svalstva dosti primitivní; svalstvo hlavy a kostry viscerální, jakž se při jednodušší úpravě její samo sebou rozumí, má úpravu jednodušší, než na př. u obojživelníkův. U želv a krokodilů nalezl A. Schneider mezi pericardiem a játry stopy diafragmatu.

Mozek jest také výše organisován, než u obojživelníků (nejvýše u krokodilů, v. t.); jednotlivé jeho části jedna nade druhou více se kupí (zejména u agam, gekonův) a hemisféry svými rozměry vynikají nad ostatní části mozku (hadi, želvy a zvláště krokodilové). Jen ještěrky a scinkové (slepýš) mají hemisféry úzké a celý mozek vyvinutý spíše do délky než do šířky. Mezimozek jest vždycky vyvinut více směrem dolů a bývá shora málo viditelný nebo zcela zakryt; za to lze skoro vždy obě dosti mohutné poloviny středního mozku shora dobře viděti. Střední část malého mozku jest často úzká a jen u krokodilů náležitě vyvinuta; u některých p-zů jest prodloužena v podobě krátkého lalůčku nad jamku v myelencephalu (fossa rhomboidalis). Ústrojem hmatu jest u hadův a četných ještěrů především mrštný jazyk; orgánem chuti jsou tu jen chuťové pohárky ve sliznici dutiny ústní. Oku hadů, gekonů a Amphisbaen scházejí víčka; u jiných p-zů k dobře vyvinutým víčkům pojí se mžurka při vnitřním koutku oka. Ve skleře želvy, ještěři a někteří p. fossilní mívají kruh kostěných destiček. Bulva oční bývá kulovitá; argentea a glandula chorioidea již nadobro scházejí, ještěrky a scinkové mívají tapetum, a kromě Hatterie i želv mají p. uvnitř na zadní stěně bulbu hřebínek (pecten) jako ptáci. K bubínku ušnímu buď vně viditelnému nebo pod šupinatou koží ukrytému připojuje se kůstka sluchová (columella auris); hadi nemají blány, dutiny bubínkové ani trubice Eustachovy. V podrobnější úpravě vnitřního ucha lze stopovati různé stupně dokonalosti (nižší u želv a hadů, vyšší u ještěrův a zvláště krokodilův), ale všecky lze sestaviti v nepřetržitou řadu vývojovou. Oba vnější otvory nosní mohou býti u krokodilův a vodních hadův uzavřeny klapkami. Nejjednodušší úpravu má čichový orgán ještěrův a dílem také hadů. Každá dutina nosní tu rozdělena ve dvé: menší přední a větší zadní, vlastní dutinu nosovou, k jejíž vnější straně pojí se dosti veliká concha. U krokodilů jsou dvě takové dutiny jedna nade druhou; u nich jest také čichový orgán posunut z přední části lebky daleko nazad, přímo pod mozek. Laterální orgány smyslové (viz Obojživelníci) p-zům scházejí; terminální orgány nervové (něm. Endknospen, Tastzellen) mají p. na patře a v papillách jazyka, někdy ještě na vnitřní straně čelistí, pak i vně na rtech, na lících a na čenichu.

Zažívací roura jest u p-zů krátká, zřídka dvakráte, jen u býložravých želv asi šestkráte delší trupu. Jazyk má různou podobu (viz Hadi, Ještěři) a bývá buď nepohyblivý nebo vymrštitelný. Zuby scházejí z recentních p-zů jen želvám; ostatní p. mají zuby v obou čelistech, v mezičelistí, na kostech patrových i křídlových. U krokodilův a četných p-zů fossilních zuby vězí v alveolách, jsou tedy vklíněny (Thecodontes); u ještěrů jsou buď narostlé, totiž upevněny basí na okraji čelisti (Acrodontes) nebo přirostlé se strany k liště čelistní (Pleurodontes). Pokud se týče tvaru, mají u p-zů převahu zuby kuželovité, mírně nazad zakřivené; u r. Sphenodon, Uromastix a zejména u některých p-zů fossilních chrup jest větší nebo menší měrou differencován, tak že možná některé zuby označiti jako řezací, špičáky, zuby třenovní a pod. Zuby se obnovují znenáhla tím způsobem, že otřelý zub nahradí se novým, jenž někdy (u krokodilův) i starším zubem prorůstá; pravidelné dentice tu není, a mluví-li se o »dentici«, na př. u Hatterie, nelze jí přece nikterak srovnávati s obnovou zubů ssavčích. V dutině ústní mají p. žlázy jazykové, podjazyčné a retné, pak lichou žlázu patrovou a zřídka ještě žlázy slinné (o jedových žlazách viz Hadi; jedová žláza ještěra Heloderma jest modifikovaná čásť žlázy retné). Jícen jest dosti široký, uvnitř podél vráskovaný; u mořských želv má tam plno papill nazad namířených. Žaludek jest zřídka od něho ostře oddělen; má polohu podélnou, jen u želv příčnou, jest zcela jednoduchý a u krokodilů má zřetelný oddíl vrátnikový. Krátké střevo tenké jest málo zavinuto, u p-zů dlouhého těla jest málo vlnitě zprohýbáno a jen u želv a krokodilů svinuto v kličky. Tlusté střevo mívá na svém počátku u některých želv a ještěrek také coecum; konečník se ústí ve kloaku se vnějším otvorem buď podélným (krokodilové, želvy) nebo příčným (hadi, ještěři). Játra jsou u želv a krokodilů dvojlaločná; jinde jest takové rozdělení sotva naznačeno (ještěři) nebo není po něm ani stopy (hadi). Pankreas schází jen zřídka a má 1–2 vývody. Také štítnou žlázu mají p. všickni.

Obě křídla plic jsou u p-zů dlouhého těla uložena asymmetricky; někdy bývá levé křídlo do různé míry redukováno (viz Hadi). Vakovité křídlo mívá ještě vedlejší lalok (ještěrky); u chameleonu zadní a ventrální okraj plic má četné štíhlé cípy. Plíce ještěrů jsou dosti jednoduché, u krokodilův a želv jsou v nich přepážky a dutiny četnější, čímž plocha respirační výhodně se zvětšuje. Průdušnice jest dosti dlouhá, u želv a krokodilů zhusta několikráte zakřivena. Hrtan má vně jen dvojí chrupavky: párovou cartilago arytaenioidea a kruhovitou cart. cricoidea; všecka úprava hrtanu jest proti obojživelníkům a zejména žabám jednodušší – p. také kromě krokodilů, gekonův a chameleonů pravého hlasu nemají.

Srdce leží u p-zů dále nazad, než u ryb neb obojživelníků; poměrně ještě dosti daleko v předu je mají ještěři a želvy. Obě předsíně odděleny jsou dokonale, obě komory nedokonale; úplná na zdání přepážka obou komor u krokodilů má přece nepatrný otvor (foramen Panizzae). Aorta vzniká spojením dvou symmetrických oblouků hlavní tepny srdeční (truncus anonymus), z nichž každý, na př. u ještěrek, zase ze dvou cev bývá složen; poslední párový oblouk té tepny jest arterií plicní. Do pravé předsíně proudí venosní krev třemi žilami (vena cava inferior, v. subclavia, v. jugularis), do levé předsíně dvěma venami plicními. Ještěři i jiní p. mají v ocase »podivuhodné sítě« (rete mirabile). V lymfatickém cevstvu jsou hojná tepající »srdce« lymfatická; slezina neschází.

V orgánech urogenitálních na rozdíl od obojživelníků jest vždy močovou žlazou metanephros; tato ledvina bývá neveliká, podlouhlá, v obrysu buď celistvá nebo laločnatá, a leží u větších p-zů v dutině pánve, jinde dosti daleko nazad, ano na př. u ještěrek až i v samém kořeni ocasu. Oba močovody mají ve kloace ústí samostatná, od vývodů genitalií zejména u samic vždy oddělená, i když jest kloaka vychlípena v močový měchýř (ještěři, želvy). Z embryonální prvoledviny a vývodu Wolffova mají dospělí p. jen nepatrné zbytky. Vnější podoba (šířka) a poloha žlaz pohlavních řídí se také formou těla. Hroznovitá ovaria leží před ledvinami (u hadův a štíhlých ještěrův asymmetricky); vejcovody mají nálevkovitý otvor proximální (ostium tubae), vbíhají do zadní stěny kloaky a jsou ve středním oddíle opatřeny žlazami vylučujícími bílek a skořepinu pro vajíčko. Varlata samců mívají na vnější straně nadledvinku; oba zavinuté chamovody splývají někdy se zadní partií močovodů. Kopulační orgány scházejí asi jen Hatterii a mají různou podobu; hadi a ještěři mají při zadní stěně kloaky pod koží 2 pyje duté, často ostny a háčky opatřené, jež mohou býti svalstvem zataženy do kloaky a odtud vychlípeny, želvy a krokodilové na přední stěně její penis s ryhou pro sperma na zpodní jeho straně. Vajíčka jsou tedy oplozována uvnitř těla samic a ryhování žloutku jest částečné; někdy vajíčka zůstanou v těle matčině potud, že se mláďata z nich líhnou přímo po snesení nebo ještě před ním ve kloace (ovovivipara; slepýš, zmije a j.). Počet vajec bývá různý, od 2–50 i více. Péče p-zův o potomstvo jeví se jen tím, že samice snášejí vajíčka na místa vlhká a od škodlivých vlivů chráněná, do tepla, zřídka do jamek a děr, jež samy vyhrabou (některé želvy); teplem vlastního v kotouč svinutého těla zahřívají vejce jen někteří hadi. Mláďata ještěrův a hadů mají na mezičelistí rohovitý zoubek (něm. Eizahn), kterým skořápku protrhnou; že tu není proměny, bývají mláďata dospělým individuím zcela podobna, nezřídka i barvou svého těla. Rostou velmi zvolna; zejména to platí o p-zech, kteří se dožijí dlouhého věku (želvy, velicí hadi, krokodilové).

Také způsobem života p. zabírají asi střední místo mezi nižšími obratlovci po většině vodními a mezi obratlovci vyššími. Jen nečetní recentní p. jsou živočichy vodními a mají k takovému způsobu života tělo přizpůsobeno (vodní želvy, mořští hadi atd.); avšak i z těch mnozí rádi na souš k odpočinku, na slunce vylézají. Většina p-zů žije v nížinách a to na suchu nebo ve vlhku; nejraději obývají v lesích. Po většině se nestěhují. Jsou mezi nimi živočichové denní, soumrační i noční. V tropech upadají ve spánek na počátku sucha, u nás na zimu. Všickni mají tuhý život; některým ztracené končetiny nebo ocas znova narůstají, ačkoli se touto regenerací p. nevyrovnají obojživelníkům. Mimo býložravé zemní želvy a některé ještěry jsou veskrze dravci; naši p. živí se po většině členovci, červy a měkkýši, obratlovci jsou zase spíše kořistí větších p-zů tropických. Člověku přímo prospívají jen nečetní druhové masem a vejci (želvy, leguani a j.), želvy ještě želvinou; nepřímo jsou užitečni tím, že škodlivé živočichy hubí. Ale i těch spotřebují p. nemnoho, tak že jest užitek těchto obratlovců vůbec celkem skrovný. Některé p-zy národové starověcí přímo za bohy ctili, ale příčinou toho byl často asi spíše strach člověka před krokodily, hady apod.

Zeměpisným rozšířením p. jsou po většině obyvateli končin tropických a subtropických; v tropech žijí p. největší, směrem k severu ubývá i velikosti i počtu druhů i konečně živých barev těla jejich. Každá podtřída recentních p-zů má však své osobite rozšíření geografické. Ze želv nejméně druhů jest domovem v Evropě a Australii (tu žijí jen Chelydidae), nejvíce v Americe; v Severní a Střední Americe na př. žijí zástupcové všech čeledí želv kromě Pleurodir. V Asii žijí jen Testudinidae a Trionychidae, pak isolovaná forma Platysternum, příbuzná s Chelydridy. Želvy mořské jsou kosmopolité, Testudinidae také, vyjma oblast australskou. Chelydidae jsou omezeny na Jižní Ameriku a Australii, Pelomedusidae na Afriku, Madagaskar a Jižní Ameriku, Pleurodira na Jižní Ameriku, Australii a Afriku, Trionychoidea na Sev. Ameriku, Asii a Afriku; Dermatemydidae, Cinosternidae a Chelydridae jsou teď čeledi nearktické. Recentní krokodilové jsou skupinou intertropickou; rod Crocodilus jest převahou palaeotropický, Gavialis náleží podoblasti orientální, alligator a kajman žijí s řídkými druhy r. Crocodilus v Americe; také v Číně žije jediná species alligatorů, zbytek z té doby, kdy byla domovem tohoto rodu oblast periarktická. Rozšíření ještěrů a hadů lze přesněji udati skoro jen dle jednotlivých čeledí; o známějších platí toto: Gekoni jsou kosmopolity (kromě studeného zeměpásu a chladnějších končin pásma mírného), scinkové rovněž tak. Anguidae jsou p. Ameriky, Evropy, sev. Afriky a Východní Indie (za Gangou), Zonuridae náležejí Africe s Madagaskarem, Agamidae, Varanidae, Lacertidae a Chamaeleontidae jsou p. Starého světa, ještěrky p. palaearktičtí a palaeotropičtí (kromě Madagaskaru), chameleoni afričtí, ale žijí také v Arabii, na Ceyloně, ve Vých. Indii a na ostrovech mezi ní a Afrikou; leguani mají domov v Americe (jen Chalarodon a Hoplurus žijí na Madagaskaru a Brachylophus v Polynésii), Amphisbaenidae v Záp. Indii a v Africe (nikoli však v končinách kolem Středozemního moře a na Madagaskaru). Z hadů jsou Boidae a Typhlopidae druhy circumtropické, Glauconiidae také (kromě Australie). Ilysiidae žijí v jihových. Asii a tropické Americe Jižní, Uropeltidae jen na Ceyloně a ve Východní Indii; Colubridae jsou skoro kosmopolité; Crotalinae žijí hlavně v Americe, Viperinae omezeny na oblast palaeotropickou a podoblast palaearktickou; orientální podoblast má zvlášť četné druhy Elapin, Crotalin a Viperin. Na Novém Zealandě není hadů vůbec, na Madagaskaru není hadů jedovatých.

Nejstarší p. fossilní nalezeni ve zpodním útvaru permském; jsou to formy primitivní, Proreptilia a Prosauria. Kromě těch mají v permu ještě své zástupce jediná Theromorpha, jež lze odtud stopovati až do triasu. Ve zpodním útvaru triasovém počínají se objevovati také Ichthyosauria a Plesiosauria, která žila až do mladší doby křídové. Z mladších vrstev triasových (Keuper) známe prvá Dinosauria, která rovněž po útvaru křídovém již se nevyskýtají, pak želvy a krokodily. V útvaru jurském a křídovém nalezena Pterosauria, jen v křídovém Pythonomorpha; ve zpodním útvaru křídovém počínají se objevovati první ještěři, a nejmladší skupinou p-zů jsou hadi, kteří se poprvé vyskýtají ve vrstvách eocénu. O původu p-zů nejčastěji bývá pronášena domněnka, že primitivní Reptilia (Proreptilia) vznikla z předků Stegocephal (z Proamphibii); z podobností kostry ptačí ke kostře p-zů (zvláště Dinosaurii) a některých ssavců (viz Ptakopysk) usuzují někteří, že z takových předků dnešních p-zů vznikli jednak primitivní ptáci, jednak předkové dnešních ssavců.

Počet recentních druhů Reptilií páčí se as na 3500; z Rhynchocephalií zbyl do dnešní doby druh 1 (Sphenodon), krokodilů žije as 20, želv 200, ještěrů 1700, hadů asi 1600 druhů.

Nynější systematika dělí p-zy na 11 podtříd. I. Proreptilia, p. s temnospondylní páteří, obratli dvojdutými a končetinami normálními (permské rody Eryops a Cricotus; Texas). – II. Prosauria, p. kromě Hatterie (Sphenodon) také vyhynulí, s páteří temnospondylní, obratli dvojdutými, pohyblivými dolejšími oblouky (»chevrons«) pod ocasními obratli a často s intercentry v trupu; náležejí sem řády Microsauri (permské rody Petrobates, Dawsonia, Seeleya atd., Hylonomus, Hylerpeton z útvaru kamenouhelného a permského) a Prosauri; v tento počítáme podřadí Protorosauri (Palaeohatteria a Protorosaurus) a Rhynchocephali (Sphenodon a příbuzné formy fossilní). – III. Theromorpha (v. t.; fossilní p-zi); řády Pareiasauri (Pareiasaurus, rohatá Elginia), Theriodontia (Naosaurus, Lycosaurus, Galesaurus a pod.), Anomodontia (Dicynodon, Oudenodon) a Placodontia (v. t.). – IV. Chelonia, želvy, s řády Cryptodira (na př. čeledi Testudinidae, Chelonidae, Chelydridae, Sphargidae a m. j.), Pleurodira (Chelydidae, Pelomedusidae, Carettochelydidae) a Trionychoidea (Trionyx). – V. Dinosauria (v. t.), fossilní veleještěři, s řády Sauropoda (obři Atlantosaurus, Brontosaurus a pod.), Theropoda (Megalosaurus, Zanciodon, Compsognathus a j.), Orthopoda (na př. (Ignanodon) a Ceratopsia (Ceratops a Triceratops). – VI. Crocodilia (viz Krokodilové). – VII. Plesiosauria (v. t.; také Sauropterygia), fossilní plavnoještěři s řády Nothosauri (Mesosauridae, Nothosauridae) a Plesiosauri (Plesiosaurus, Polyptychodon a pod.). – VIII. Ichthyosauria (viz Ichthyopterygia), fossilní ryboještěři (Ichthyosaurus, Mixosaurus, Baptanodon). – IX. Pterosauria (v. t.), ptakoještěři, se dvěma podřadími, Pterodactyli a Pteranodontes. – X. Pythonomorpha, fossilní p. křídového útvaru s řády Dolichosauri a Mosasauri. – XI. Sauria s řády Autosauri (= Sauria s. s., viz Ještěři) a Ophidia (viz Hadi). – Fürbringer zase spojuje ještěry, hady, Rhynchocephalia a Ichthyosauria v podtřídu Tocosauria; druhou podtřídou jeho jsou Theromorpha, třetí Synaptosauria (Mesosauria, Plesiosauria, želvy), čtvrtou Archosauria (krokodilové, Dinosauria a Pterosauria č. Patagiosauria).

Literatura. viz především známé knihy učebné o systematické zoologii a srovnávací anatomii obratlovců (Huxley, Wiedersheim, Gegenbaur, nové vyd.), pak literaturu u našich článků: Herpetologie, Hadi, Krokodilové, Obojživelníci. Ze starší literatury sluší ještě dodati: Merrem Bl., Versuch eines Systems d. Amphibien (Marburg, 1820); L. J. Fitzinger, Neue Klassifikation d. Reptilien etc. (Vídeň, 1826) a Systema Reptilium (t., 1843). Kromě toho: A. Goette, Beiträge zur vergl. Morphologie des Skeletsystems d. Wirbelthiere (»Archiv f. mikr. Anat.«, 1877); M. Fürbringer, Zur vergl. Anatomie d. Schultermuskeln (»Jen. Z. f. Nat.«, 1873, 1874; pokrač. v »Morphol. Jahrb.«, 1876); t., Zur vergl. Anatomie des Brustschulterapparates und der Schultermuskeln (»Jen. Z. f. Nat.«, 1900). Morfologie p-zů recentních obšírně probrána v Bronnových »Klassen und Ordnungen des Thier-Reichs«, 6. Bd., III. Abth., Reptilien (od C. K. Hoffmanna), morfologie i systematika v díle: H. Gadow, Amphibia and Reptiles (»Cambridge Nat. History«, Londýn, 1901). Viz také katalogy recentních p-zů Britského musea v Londýně (1889–96), pak Lydekkerův katalog fossilních p-zů té sbírky (Londýn, 1888–89). Bohatá literatura o p-zech fossilních citována v K. A. Zittelově Palaeozoologii (III. Bd., Vertebrata, Mnichov a Lipsko, 1887–90); viz zejména práce Owena, Leidyho, Copea, Marshe, Lydekkera, Seeleye a nejnověji Osborna (»Philos. Transactions«, Londýn, pak četné sborníky universit, vědeckých společností a museí amerických). O českých p-zech fossilních psali zejména A. Frič (Die Reptilien u. Fische der böhm. Kreideformation, Praha, 1878; Fauna der Gaskohle etc., Praha, 1879–1901), G. Laube (Synopsis der Wirbelthierfauna der böhmischen Braunkohlenformation, Praha, 1901); o recentních p-zech našich viz Bayerův Prodromus atd. čes. obratlovců (Praha, 1894), pak práci J. Pražáka: Systemat. Uebersicht der Reptilien u. Batrachier Böhmens (»Zool. Jahrbücher«, 1898). V těchto spisech citována i všecka literatura starší. Br.