Ottův slovník naučný/Ještěři
| Ottův slovník naučný | ||
| Ještěd | Ještěři | Ještěrky |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Ještěři |
| Autor: | František Bayer |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný: Třináctý díl. Praha: J. Otto, 1898. S. 298–300. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Ještěři |
|
Ještěři, soustavná skupina plazů (Reptilia). Slovo j. má v systematice těchto obratlovců význam trojí. V nejširším smyslu slova zoveme j-ěrem na rozdíl od hadů a želv kteréhokoli plaza s podlouhlým trupem a se čtyřmi zpravidla vyvinutými nohami. Mluvívají na př. i o krokodilech jako o »j-ěrech štítnatých« (Loricata), co pak zbude recentních plazů po vyloučení krokodilů, želv a hadů, zovou společným jménem »j-ěrů šupinatých« atd. Také fossilním plazům různých řádů dáváno někdy v jazyce českém jméno j-ěrů; pak by v rozsah tohoto pojmu náleželi také Ichthyosauria (na př. Ichthyosaurus Kön.), Sauropterygia (Plesiosaurus Conyb.), Theromorpha (Dicynodon Ow.), Dinosauria (Iguanodon Mant. a j.) a Pterosauria (Pterodactylus Cuv.). Nynější systematika jich arci ku vlastním j-ěrům nepočítá, ano také Hatterii (v. t.) klade s příbuznými fossilními plazy ve zvláštní řád (Rhynchocephalia). Zbývající j. vlastní (Sauria) jsou zase buď zvláštním řádem Reptilií vedle jmenovaných skupin fossilních plazů, krokodilů, želv a hadů, nebo podřadím většího řádu plazů šupinatých (Lepidosauria), k němuž kromě ryzích j-ěrů (Sauria, Lacertilia) náležejí i vyhynulí plazi z podřadí Pythonomorpha a také hadi (Ophidia).
J. ryzí mají jakožto samostatný řád anebo takové podřadí plazů šupinatých tyto nejdůležitější znaky společné. Na protáhlém těle rozeznáváme hlavu od trupu zpravidla štíhlejším krkem oddělenou; trup sám jest vzadu ukončen ocasem různé délky a formy. Končetiny jen nečetným j-ěrům scházejí; po většině mají 4 nohy nejčastěji pětiprsté. Tělo jest všecko pokryto jako u hadů koží šupinkovanou, t. j. tak laločkovanou, že jednotlivé lalůčky souvislé pokožky mají tvar šupin rozmanité podoby, nezřídka i ve hroty a ostny přeměněných. Ossifikace ve škáře jsou úkazem u j-ěrů velmi vzácným (Pseudopus Pall.). Na hlavě (vyobr. č. 2057.) viděti větší štítky na mnoze polygonální nebo s okraji všelijak zaokrouhlenými; štítky mají zvláštní jména (viz výklad pod vyobrazením) a počet, poloha i tvar jejich bývají při určování j-ěrů pomůckou velmi důležitou. Vezpod na hrdle bývá u četných j-ěrů příčný obojek z větších šupin s vyniklým okrajem zadním. Trup jest pokryt šupinami různé velikosti a formy, často tak drobnými, že se jen zrnům podobají; na břiše bývají často šupiny větší, v podélné nebo příčné řady sestavené. Vnější otvor kloaky má podobu příčné skuliny (vyobr. č. 2058.), před níž bývá štítek anální, větší všech sousedních šupin. Na zpodní straně stehen mají četní j. řadu pórů femorálních (otvorů žláz; totéž vyobr.). Ocas bývá často pokryt šupinami v přeslenech sestavenými. Vyvinuté končetiny mají prsty ozbrojené drápky; někdy bývají též prsty opatřeny zvláštními apparáty přidržovacími (viz Gekoni). J. beznozí mají z pravidla tělo válcovité, hadímu podobné (slepýš a j.). Zuby nejsou nikdy v alveolách vklíněny, nýbrž buď na čelisti narostlé (acrodontes) nebo ku hraně čelisti, na vnitřní její straně přirostlé (pleurodontes). Někteří j. starého světa (na př. Agamy) jsou veskrze akrodonti, příbuzné formy nového světa (leguáni) zase veskrz pleurodonti. Jazyk má úpravu různou; buď jest krátký a široký i dosti tlustý (Crassilinguia), nebo krátký, úzký a na konci často poněkud vykrojen (Brevilinguia), nebo štíhlý a na předu hluboce rozeklaný (Fissilinguia), buď konečně dlouhý, válcovitý a vymrštitelný (Vermilinguia; viz Chameleon). Oči mají po většině zřetelně vyvinutá víčka a nezřídka i blánu mrkavou (ve vnitřním koutku oka); jen gekoni a dvojplazi (Amphisbaenidae) nemají víček, chameleoni pak mají oko pod zvláštní kruhovitou a vypouklou přikrývkou se střední skulinou. Za okem bývá po straně hlavy viditelný bubínek sluchový, jen někdy šupinou přikrytý.
Kostra j-ěrů má na rozdíl od koster ostatních plazů tyto znaky charakteristické. Na lebce (vyobr. č. 2059.) vidíme především několikery kosti čelní (frontalia, praefrontalia, postfrontalia), pak dvoje supratemporalia (1. a 2.) a nad oběma orbitami po řadě krycích kostí nadočních (supraorbitalia). V liché kosti temenní (parietale) jest otvor parietální (foramen parietale). Hořejší otvor skráňový není od dolejšího kostěnou příčkou oddělen jako u Hatterie. Za to mají všickni j. mezi kostí temenní a křídlovou (pterygoideum) štíhlou kůstku (columella, epipterygoideum). Hořejší čelist souvisí na rozdíl od hadů pevně s lebkou; quadratojugale schází a kosť čtvercová (quadratum) jest pohyblivá, kloubem na opisthoticum upevněna. Dolejší čelist jest kloubem připojena ku kosti čtvercové a také tím se j. liší od hadů, že mají obě poloviny sanice v předu švem srostlé. Základní kost týlní (basioccipitale) opatřena lichou kloubní plochou (condylus) pro artikulaci s páteří. Z ostatních kostí zpodní plochy lebečné jsou nejdůležitější široký basisphenoid, nesoucí v předu úzký parasphenoid; vomer jest párový, bezzubý. Páteř složena z obratlů procoelních (jen gekoni a Uroplatidae mají obratle dvojduté); rozeznáváme obratle šíjové (jednak cervicales bez žeber, jednak dorsocervicales s nepatrnými žebry nepravými), hrudní (s pravými a nepravými žebry), bederní (s krátkými žebry nepravými), křížové (2, s mocnými přirostlými příčnými násadci, žebry sacrálními) a četné obratle ocasní. Prvý obratel šíjový (atlas) jest složen ze tří dílců: dolejšího (intercentrum) a dvou hořejších, nahoře spojených částí obloukových. Příčné násadce (processus transversi) obratlů bývají nepatrně vyvinuty; hořejší trny (processus spinosi) některým j-ěrům z těla vyčnívají ven, právě jako na př. dráčkům žebra nepravá. Žebra vůbec mají jednoduché hlavičky, vězící na nízkém a oblém příčném násadci příslušného obratle. Ocasní obratle mají dolejší oblouky (haemapophyses, chevron bones) a bývají často rozpoltěny, totiž na tom místě, kde vertebrální zbytek chordy zůstal nejdéle, skulinou v část přední a zadní rozděleny. Ku deskovité kosti prsní (vyobr. č. 2060.) pojí se jednak pravá žebra, jednak složité pásmo lopatkové (coracoideum s procoracoidem a epicoracoidem, clavicula, interclavicula neboli episterum a scapula + suprascapula). Přední končetina má kost vřetenní od loketní oddělenou. v zápěstí (carpus) kromě zbytku 6. prstu 9 kůstek, a to v prvé řadě radiale, ulnare, centrale a intermedium, ve druhé řadě 5 carpalií, a v prstech od palce počínajíc po 2, 3, 4, 5, 3 článcích. Pánev (vyobr. č. 2061.) jest kostmi kyčelními (os ilei) dosti volně spojena se žebry obratlů křížových. Ossa ischii a pubis mají symfyse, před nimiž jsou hroty alespoň chrupavčité (před kostmi stydkými epipubis, před sedacími výběžek často až k symfysi kostí stydkých dosahující); za symfysí kostí sedacích jest nazad namířené hypoischium. U j-ěrů se zakrnělými nohami je pásmo lopatkové i bederní redukováno. V zadní končetině náležitě vyvinuté jest také kost lýtková od holenní oddělena; tarsus má v prvé řadě jen jednu velikou kost (tibiale + intermedium + fibulare; centrale zmizelo), ve druhé řadě jen tři kosti zanártní (tarsale 3.—5.; ostatní splynula s příslušnými kostmi přednártí). Prsty mají od palce počínajíc po 2, 3, 4, 5, 3 článcích. Z ostatních znakův anatomických stůjž tu jen to, že mozek j-ěrů v některých částech se blíží mozku Urodel. Hemisféry jsou buď štíhlé (slepýš), buď zejména vzadu dosti široké (ještěrky, agamy a j.), mezimozek a někdy i čásť středního mozku bývají zakryty zadními laloky hemisfér a malý mozek má podobu jen nevelikého příčného pruhu před prodlouženou michou, zřídka výše vyklenutého; ohyb mozkový jest patrnější než u želv nebo hadů. Četní j. (Hatteria a j.) mají znamenitě vyvinutý orgán pineální (liché, parietální »oko«). Široký jícen vede do kuželovitého žaludku, jenž jest od krátkého střeva oddělen zvláštní chlopní; ledviny jsou dlouhé, ploské a močovody ústí v měchýř močový. Plíce sáhají až do dutiny břišní; u beznohých, hadům podobných j-ěrů bývá levé jejich křídlo redukováno nebo docela zakrnělé. Ostatní znaky anatomické budou uvedeny ve článku o plazech.
Známe posud nad 1200 druhů j-ěrů, již přebývají ve všech dílech světa kromě pásma studeného, v nížinách i na horách, až ku hranicím věčného sněhu, ve vyprahlých pustinách jako v úrodných krajinách. Směrem k rovníku přibývá j-ěrů vůbec i různých jich forem a pestřejších barev; nejhojnější jsou v oblasti neotropické. Jsou to plazi po většině pozemní; jen nečetní druhové žijí na stromech a křovinách. Živí se po přednosti hmyzem a červy. Naši j. přespávají zimu v podzemních úkrytech. Všickni snášejí vajíčka s blánitou skořápkou na místa teplá a vlhká; mláďata některých j-ěrů vylézají z vajíček, sotva byla snesena, ano nezřídka již ve kloace (ovovivipara; na př. naše ještěrka živorodá). Nejznámější čeledi recentních j-ěrů jsou: 1. Varanidae (varani), 2. Lacertidae (ještěrky), 3. Helodermidae (viz Heloderma), 4. Ameivae, 5. Zonuridae (na př. blavoři), 6. Chalcididae, 7. Chamaesauri, 8. Anguidae (slepýši), 9. Scincidae (scinkové), 10. Gymnophthalmi (viz Ablepharus), 11. Agamidae (agamy), 12. Iguanidae (leguani), 13. Ascalabotae (gekoni), 14. Chamaeleontidae, 15. Amphisbaenidae. Tato poslední čeleď bývá kladena do zvláštního podřadí j-ěrů kroužkovitých (Annulati); ostatní čeledi podle úpravy jazyka náležejí v podřadí j-ěrů klanojazyčných (Fissilinguia, čeledi 1. až 4.), krátkojazyčných (Brevilinguia, čel. 5. až 10.), tlustojazyčných (Crassilinguia, čel. 11. až 13.) a červojazyčných (Vermilinguia, čel. 14.). Literatura uvedena již ve článku Herpetologie. Br.
