Ottův slovník naučný/Herpetologie
| Ottův slovník naučný | ||
| Herpetický | Herpetologie | Herpin |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Herpetologie |
| Autor: | František Bayer |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný: Jedenáctý díl. Praha: J. Otto, 1897. S. 206. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Herpetologie |
|
Herpetologie (z řec.), nauka o plazech (Reptilia), pak i o obojživelnících, s plazy jindy v jedinou třídu (Amphibia, Linné) spojovaných. Jest to věda popisná, přihlížející spíše jen ku systematice těchto dvou tříd obratlovců, podávající tedy přesné a zevrubné znaky jednotlivých skupin soustavných (tříd, řádů, čeledí) i charakteristiku rodův a jednotlivých jejich druhů. V některých knihách herpetologických najdeš také údaje, kterak jednotliví obojživelníci nebo plazi žijí v zajetí, jak je sbírati a pro sbírky konservovati. Stránky anatomické, histologické a embryologické si spisovatelé systematických h-ií kromě řídkých výjimek posud málo všímali. Nejlepším takovým spisem o plazech a obojživelnících evropských jest Schreiberova Herpetologia europaea (Brunšvik, 1875), výborná pomůcka k určování, ač na př. k anatomii také nepřihlíží a spisovatel se některých arci drobnějších omylů neuvaroval. V ní také uvedena všecka literatura až do r. 1875. Nejstarší herpetologické spisy jsou Gesnerovy (1558) a Aldrovandiho (1640 a 1663); k nejdůležitějším, ač tu a tam již zastaralým, náležejí systematické práce těchto autorů : Daudina (1802), Merrema (1820), Fitzingera (1826 a pozd.), Sturma (1828), Dugèsa (1829 a pozd.), Waglera (1830), Bonaparta (1846), Straucha (1862 a pozd.) a fundamentální Erpétologie générale od Dumérila a Bibrona (1834—54). K anatomii slušný zřetel měli Hoffmann (v Bronnových »Klassen und Ordnungen des Thierreichs«, dílo převahou anatomické) a ve všech svých herpetologických spisech Leydig (Ueber die Molche der würt. Fauna, 1867; Die in Deutschland lebenden Arten der Saurier, 1872; Die anuren Batrachier der deutschen Fauna, 1877; Ueber die einheimischen Schlangen, 1883). Z novějších zoologů četné práce h-gické mají Steindachner, Rathke, Günther (viz zvláště jeho katalogy herpetologických sbírek britského musea), Boettger, Boulenger, Woltersdorff a j. O českých plazech a obojživelnících psal nejprve Lindacker (System. Verzeichnisz der böhm. Amphibien, v pojednáních Král. české spol. nauk r. 1790), po něm pak Glückselig, Prach, Bayer a j. Br.