Ottův slovník naučný/Mancipium

Ottův slovník naučný
Mancipace	Mancipium	Manco

Údaje o textu
Titulek:	Mancipium
Autor:	Leopold Heyrovský
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. s. 745. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Mancipium (lat.), správněji in mancipio esse, byl u Římanů právní poměr po jistých stránkách otroctví se rovnající, ve který vstoupila svobodná osoba, kterou otec nebo manžel její byl mancipoval (v. t.) spoluobčanu. Osoba in mancipio podržela osobní svobodu a právo občanské, byla však po stránce práva majetkového úplné podrobena tomu, komu byla mancipována, nejinak než otrok pánu svému. Všech práv majetkových, která jí připadala, nabývala nezbytné pro majitele moci. V nejstarší době bývalo dítě od otce mancipováno na základě opravdivého prodeje, jímž otec chtěl získati peníze, kteréžto právo bylo časem stále více omezováno. Dále se vyskytovala mancipatio ex noxali causa, kteroužto dítě spáchavší čin zapověděny bylo vydáno tomu, komu bylo uškodilo, aby si dluh svůj odsloužilo. Konečně dála se mancipace dítěte nebo manželky též pouze k tomu konci, aby uměle byly rozvázány moc otcovská (za účelem adopce nebo emancipace, v. t.), nebo moc manželská (v. Manus). V nejnovějším právu římském vymizelo m. naprosto z řady platných právních zřízení. Hý.