Ottův slovník naučný/Mancipace

Ottův slovník naučný
Mancion	Mancipace	Mancipium

Údaje o textu
Titulek:	Mancipace
Autor:	Leopold Heyrovský
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Šestnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. s. 745. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Mancipace

Mancipace (lat. mancipatio) jest právní jednání, kterým podle starého práva římského občan převáděl svoje vlastnictví na jiného. Činěna byla před svědky ve formě obrazného trhu (venditio imaginaria). Před 5 dospělými mužskými občany římskými a občanem držícím váhy (libripens), k nimž býval přibírán často ještě sedmý svědek (antestatus), uchopil se nabyvatel věci slovy: hanc ego rem ex iure Quiritium meam esse aio, eaque mihi empta esto hoc aere aeneaque libra, udeřil kouskem mědi o váhy a dal jej převodcovi jaksi jako trhovou cenu. M. bylo lze užiti nejen, když vlastnictví mělo býti převedeno z trhu, nýbrž i k uskutečnění jiného právního a hospodářského účelu, jako darování, zřízení věna a pod., ba i poručení k věrné ruce (v. Fiducia). Předmětem m. mohly z věcí býti jen pozemky italské, otroci a domácí zvířata tažná. Věci tyto sluly proto res mancipii. Dále mohly býti m-cí zřízeny služebnosti polní, které se proto čítají též mezi res mancipii. Konečně mohl majetník moci otcovské nebo manželské osobu jemu poddanou m-cí podrobiti moci jiného (viz Mancipium). M. jest vzpomenuto ještě v zákonodárství IV. stol. po Kr., do práva Justiniánova však nepřešla. Hý.