Ottův slovník naučný/Líčení

Ottův slovník naučný
Lič	Líčení	Ličenice

Údaje o textu
Titulek:	Líčení
Autor:	František Storch
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Patnáctý díl. Praha : J. Otto, 1900. s. 1043–1044. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Hlavní líčení

Líčení slohové viz Popis.

L-m pře čili přelíčením nazývá se ústní a z pravidla také veřejné soudní jednání, v němž prve, než soud rozhodne, dopřává se stranám příležitosti, aby o věci se prohlásily. K takovému líčení může podle rak. ř. tr. z r. 1873 zvláště dojíti, když jedná se a) o zmatečné stížnosti při soudě kassačním (§§ 286. dd., 347. dd. rak. ř. tr. z r. 1873). nebo b) o odvolání při sborovém soudě první instance (§ 471.), nebo c) o námitkách podaných v objektivném řízení tiskovém proti nálezu sborového soudu první instance nebo soudu okresního (§ 493.). Nejdůležitější však jest tak zv. hlavní přelíčení, kdež soud nalézací podle důkazů před ním provedených rozsudkem rozhoduje o obžalobě. Za normálné zákon pokládá hl. přelíčení, jež koná se při sborových soudech první instance. Od toho liší se některými zvláštnostmi hl. přelíčení při soudech porotních a při soudech okresních.

I. Hlavní přelíčení při sborových soudech I. instance. Části hlavního přelíčeni jsou tu: 1. počátečné formálnosti, k nimž náleží: provolání věci zapisovatelem, povšechný výslech obžalovaného, vyvolání obeslaných svědkův a znalcův a – pod neplatností nařízené – přečtení spisu obžalovacího (§§ 239.–244.); 2. výslech obžalovaného (v. t. čl.) ve věci samé (§ 245.); 3. řízení průvodní (v. t. čl., §§ 246.–254.); 4. řeči stran^{[red 1]} (v. t. čl., §§ 255. a 256.); 5. vynesení a prohlášení rozsudku (v. čl. Rozsudek, §§ 257. až 268.).

II. Hlavní přelíčení před soudy porotními má tyto zvláštnosti: 1. k úvodním formálnostem náleží tu také přísaha porotců, kteráž nařízena jest pod neplatností a koná se hned po skončeném povšechném výslechu obžalovaného (§§ 312. a 313); 2. právo dávati osobám vyslýchaným otázky (§ 249.) přísluší také porotcům (i náhradním), rovněž i právo navrhovati, aby veden byl důkaz k objasnění některé okolnosti pro rozhodnutí závažné (§ 315.); 3. mezi řízení průvodní a řeči stran vloženo jest jednání o otázkách, jež porotcům mají býti dány (§§ 316.–323., v. čl. Otázky v řízení porotním); 4. řeči stran, jež konají se hned po přečtení otázek, mohou zabývati se jen okolnostmi, o nichž podle obsahu otázek mají rozhodovati porotci, tedy zejména úvahami o vině obžalovaného a trestnosti skutku jemu přičítaného (§ 324.); 6. po řečech stran činí výklad svůj předseda (§ 325. odst, v. čl. Právní poučení a resumé); 6. další částí jest porada porotcův a jich usnesení o výroku (§ 325. odst. 2., §§ 326.–329. ř. tr., v. čl. Výrok poroty); k tomu pojí se prohlášení výroku před shromážděným soudem (§ 330.), což může dáti příčinu k řízení opravovacímu neboli moniturnímu nebo k zastavení výroku (§§ 331. a 332., v. čl. Opravovací řízení a Zastavení výroku porotního); 7. v přítomnosti obžalovaného předčítá se potom znova výrok poroty (nebo soudní nález zastavovací), a byl-li obžalovaný podle výroku poroty nalezen vinným, konají se nové řeči stran, jež ovšem mohou odnášeti se jen k otázkám, o nichž na základě výroku poroty soudem má teprve býti rozhodnuto (§§ 333.–342.).

III. Hlavní přelíčení při soudech okresních koná se před jediným soudcem; pročež není tu žádného kollegiátního jednání a usnášení. Ostatní zvláštnosti jsou ty, že nejsou tu nezbytnými všecky formálnosti nařízené pro hlavní přelíčení o zločinech a přečinech, zejména formálnosti počátečné, tak že hlavní přelíčení může se počíti hned přednášením obžaloby, kteréž děje se tu ústně samým žalobcem. Při řečech stran pak dovoluje se žalobci, aby prostě navrhl, aby soud rozhodl podle zákona (§§ 457. a 458.). -rch.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Heslo „Řeči stran“ Ottův slovník naučný ve svých dílech 1–28 neobsahuje.