Ottův slovník naučný/Aditio hereditatis

Ottův slovník naučný
Adí-šéch	Aditio hereditatis	Aditis

Údaje o textu
Titulek:	Aditio hereditatis
Autor:	František Preissler
Zdroj:	Ottův slovník naučný. První díl. Praha : J. Otto, 1888. S. 206. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Aditio hereditatis (lat.), nastoupení dědictví. K nabytí dědictví vyžaduje se dle řím. práva z pravidla, aby dědic nastoupil v dědictví jemu připadlé (hereditas delata), t. j. aby se prohlásil, že chce dědicem býti (heres voluntarius, opak h. necessarius, viz Abstinendi beneficium). K nastoupení dědictví potřebí jest úplné způsobilosti ku právním jednáním. Nastoupení dědictví, jež nesmí ani na nějakou výminku nebo doložení času vázáno býti, může podlé obecného práva státi se výslovně nebo mlčky, t. j. skrze taková jednání, kterých jinak vykládati nelze nežli že osoba jednající sebe za dědice pokládá (pro herede gestio). Dědic povinen jest v určité lhůtě se prohlásiti, zda v dědictví nastoupiti chce čili nic (spatium deliberandi), když věřitelové neb odkazníci za to žádají. Avšak dle rakouského práva nesmí dědic o své újmě uvázati se v držení dědictví, nýbrž musí právo dědičné před soudem vykázati a za písemné odevzdání dědictví žádati. V přihlášení se k dědictví musí uveden býti titul dědického práva, jakož i obsahovati musí prohlášení, zdali dědic přihlašuje se s výhradou práva inventáře nebo bez něho (obmezeně nebo neobmezeně). Přihlášení k soudu podané nemůže býti ani odvoláno ani změněno. Pr.