Nové překlady Victora Huga/Předmluva
| Nové překlady Victora Huga | ||
| Předmluva | Mojžíš na Nilu | |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Předmluva |
| Autor: | Jaroslav Vrchlický |
| Zdroj: | HUGO, Victor. Nové překlady Victora Huga. Praha: J. Otto, 1901. s 3–4. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
K svým dosud vytištěným překladům z básní Victora Huga připojuji tuto knihu poslední. Zahájil jsem literární dráhu svou roku 1874 prvním výborem z básní Hugových, pokračoval jsem v něm v „Poesii francouzské nové doby“ 1878, v »Nových básních V. Huga“, 1882 vydaných, dále v „Moderních básnících francouzských“,[red 1] druhé své anthologii francouzské lyriky a pak ještě v knize překladů „Z cizích Parnassů“ 1894.
Měl jsem původně v úmyslu sestaviti s básněmi, jichž překlady vznikly od roku 1874 až do doby dnešní, všecky v jednu velkou anthologii z V. Huga sestavenou chronologicky dle jeho sbírek básnických. Ale tu se ukázalo, jak málo se u nás čte velká poesie. Ani první můj výbor z Huga před 25 lety vydaný v bývalé „Světové poesii“ není posud rozebrán, neřku-li pak pozdější Ottův! Z anthologií ostatních jsem nechtěl kusy přebírati, jsouť součástkami oněch publikací a dosti závažnými, a tak nezbylo nic, než vydati tuto novou řadu překladů (od 1894–1900) o sobě.
Knihou tou zavírám vůbec své překlady V. Huga. Vše chce konečně býti zúčtováno a zavřeno před koncem.
Kniha tato obsahuje další výbor z knih mistrových. Jen menší čísla byla v časopisech otištěna, většina povstala v době poslední.
Překládal jsem ještě víc, než tu je podáno, ale mnohé jsem založil a ztratil dobou, jiné opět nedokončil a odložil, jiné konečně nespokojen s prvním překladem znova překládal. Tak se stalo, že zde otiskuji druhý překlad básně „Ó kéž jest vždycky mnou tvá duše naplněna“ (Básně V. H. 1874 str. 115), pak druhý překlad básně v „Moderních básnících francouzských“ nadepsané „Vyhnanec“[red 1] (str. 244). Znova jsem přeložil jednu ze ztracených z „Contemplací“ (Kdys jedinou pochmurný, prorocký, velký kmet) a pak jsem na mnohých místech předělal překlad básně „Na kytaru“ (Pěl Gastibelza, muž ten s karabinou), který v první sbírce (str. 76) mých překladů z Huga dnes již mne neuspokojoval. Čtenář aspoň vidí, že takové překlady jsou místy těžkou klopotnou prácí, ustavičným pilováním a při tom prací naprosto nevděčnou.
Ale buďsi! Vím, co vděčím V. Hugovi v rozvoji své skromné vlohy a tyto překlady jsou jen malou splátkou tohoto dluhu. Podávám i zde jen to, co a jak jsem to dovedl bez pretensí, bez naděje, že to dojde ohlasu. Na to jsem již příliš zvykl u nás.
V Praze, dne 5. listopadu 1900.
J. V.