Nové překlady Victora Huga/Přání (1)
| Nové překlady Victora Huga | ||
| Čekání | Přání (1) | Prokletí |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Přání |
| Autor: | Victor Hugo |
| Původní titulek: | Vœu |
| Zdroj: | HUGO, Victor. Nové překlady Victora Huga. Praha: J. Otto, 1901. s. 53–55. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Jaroslav Vrchlický |
| Licence překlad: | PD old 70 |
Jak možno vyvoliti růži Lamartine |
Ó kdybych mohl listem býti,
jímž větrů křídlo točí v běh,
jenž vodou plave, jež se řítí,
a který sleduje zrak v snech;
Jak svěřil bych se, posud svěží
od větve rodné odpoután
zefíru, jenž vstříc zoře běží
a zdroji od západních stran.
A dále nežli hněvná řeka
a dále nežli dálný les
a dál, než hluboká strž čeká,
já let’ bych, běžel bych, se nes’!
Dál, nežli vlčice je skrýše,
než hrdliček zpěv skalami,
dál než jest pláň, kde ztajen tiše
spí fontan s třemi palmami.
Dál od skal, bouř jež dále valí
jak ručej v hustém obilí,
od jezer dál, jež zraku v dáli
v kře zcuchané se zakryly.
Dál, než poušť zpráhlá bez otázky
se Mauru vzdá, jenž jatagan
a bledou tvář má a v ní vrásky,
víc než vtká do vln uragan.
Rybníkem Arty bez váhání
bych letěl živým zrcadlem,
a horu, jejíž vrchol brání
se vidět Mykos s Korintem.
Až zastavil bych tu se ráno,
jak čárem zváben nad městem,
jež Mykos čtyrhranné je zváno
a svítí bání z cínu stem.
Ku dceři kněze šel bych, dívá
se bílá černým okem ven,
a ve dne na svém prahu zpívá,
večer si hraje u oken.
Pak bědný lístek zabloudilý
bych přišel podle touhy své,
na čílko pad’ jí, přes něž chýlí
se plavé vlásky vlnivé.
Jak papoušek si čile hraje
v obilí žlutém plamenný,
neb na zlatých jak stromech ráje
plod zaskvívá se zelený,
Nad hlavičkou tou, jež se chýlí,
pyšnější byl bych na mžik jen,
než v perlí zdobě chochol bílý,
jímž Sultán chodí zastíněn.