Moderní básníci francouzští/Svadlé upomínky

Moderní básníci francouzští
Když větrů těžký dech…	Svadlé upomínky	Tajné vlivy

Údaje o textu
Titulek:	Svadlé upomínky
Autor:	Laurent Pichat (jako Leon Laurent-Pichat)
Zdroj:	Moderní básníci francouzští. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1893. s. 389–390. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jaroslav Vrchlický
Licence překlad:	PD old 70

Co chceš mi, kvítku zapomněný,
jsi tajuplná vzpomínka?
Co chceš tu, kdes byl utržený,
sem zahnut v knihu zlehýnka?

Měj, vězni, svobodu svou zase,
fantome křehký, setlelý,
když v knihu dán byl’s, v onom čase
byl truchliv jsem či veselý?

Zda ruka, jež utrhla tebe
kdes u lesa, kde voní stráň,
můž’ tisknuta být, v lásky nebe
lze podati jí ještě dlaň?

Ó stíne květu, v něze klamné
tvůj vybledlý zrak modravý
tak upřeně se dívá na mne
jak strápen by a slzavý.

V své minulosti darmo bloudím,
v dny minulé se nořím zas
a darmo před zrak duše loudím,
kdy utrh jsem té, zašlý čas.

Však darmo! V upomínky tůně
se hroužím, ó kéž zazáří
tvůj lesk a vzplane tvoje vůně
na zapomnění oltáři!

Ó vůně žitím rozptýlené,
vzpomínky, zapomnění plen,
v tom kvítku buďte usmířené,
mně odpustiž, kdo zapomněn!