Kancionál český/Písně na Některé Žalmy/V těžký čas zármutku svého

Kancionál český/Písně na Některé Žalmy
O Pane smiluj se nad námi	V těžký čas zármutku svého	Pohané mrzcí do dědictví tvého

Údaje o textu
Titulek:	V těžký čas zármutku svého (Ž 77)
Autor:	neuveden
Krátký popis:	přebásněný a zhudebněný biblický žalm
Zdroj:	Soubor:Kancyonál Cžeský.djvu
Vydáno:	Kancionál český, Praha: Dědictví sv. Václava, 1712. 4. vydání
Licence:	PD old 140
Překlad:	neuveden
Licence překlad:	PD anon 70
Index stran

$divisio = {\once \override Staff.BarLine #'transparent = ##f \bar "|"} finalis = {\once \override Staff.BarLine #'transparent = ##f \bar "||"} \paper {paper-width = 16\cm} \header {tagline = ##f} \score { \new Score \with {\remove "Bar_number_engraver"} << \new MensuralVoice = "discant" \relative bes' { \override NoteHead #'style = #'petrucci \clef "petrucci-c1" \autoBeamOff \key bes \lydian \time 2/2 \repeat unfold 2 { bes1 bes a2 bes c d c1 bes \divisio } d c bes2 d c bes a1 \divisio a g f2 bes bes a bes1 \divisio \repeat unfold 2 { d e f2 f e d e1 d \divisio } d c bes2 d c bes a1 \divisio a g f2 bes bes a bes\breve^\fermata \finalis } \new Lyrics \lyricsto "discant" { V_Tě -- žký čas zá -- rmut -- ku své -- ho vzý -- val jsem Bo -- ha mi -- lé -- ho, svůj hlas k_Bo -- hu jsem vzná -- šel, do -- kudž mne ne -- vy -- sly -- šel, ny -- brž čím mi by -- lo tí -- že, bych jej měl se -- be vždy blí -- že, tím víc je -- ho po -- mo -- ci žá -- dal jsem dnem i no -- cí. } >> } \layout {indent = 0}$

V těžký čas zármutku svého
vzýval jsem Boha milého,
svůj hlas k Bohu jsem vznášel,
dokudž mne nevyslyšel,
nybrž čím mi bylo tíže,
bych jej měl sebe vždy blíže,

tím víc jho pomoci
žádal jsem dnem i nocí.

Však má duše jsouc svírána
byla potěšení prázdna,
nebo můj Bůh mne děsil,
čím víc jsem na něj myslil;
ač jsem koli ho vždy vzýval,
svá úpění mu odsílal,
můj duch v těžkém truchlení
stál vždy bez oblevení.

V tom náramném kvaltování
potratil jsem, byl i spání
všecken byv poražený
i mluviti nemožný;
až jsem myslí pokojnější
spatřoval časy někdejší,
v nichž Bůh milosrdenství
věrných svým činil množství.

Tuť jsem i na to zpomínal,
co jsem někdy Bohu zpíval
laskavého jej znaje,
za to mu čest vzdávaje
se vší ducha horlivostí;
pročež když jsem vše s pilností
v svém srdci rozvažoval,
tím jsem se posiloval

Řka: zdaž tě Pán tvůj ochránce
zahnal od sebe do konce?
zdaliž pak již na věčnost
před tebou skryl svou milost?
Zdaliž kdy jeho otcovství
přestává milosrdenství?
nemáliž místa míti,
což Bůh ráčil slíbiti?

Zdaž zapomněl své lítosti,
jíž se zdílíval v hojnosti?
zdaliž svá slitování
zavřel v svém rozhněvání?
i řekl jsem: nechciť se báti,
byť smrt tu hned měla státi,
nejvyššího pravice,
což trápí, změní v brzce.