Havran a jiné básně/Očarovaný palác

Údaje o textu
Titulek: Očarovaný palác
Autor: Edgar Allan Poe
Původní titulek: The Haunted Palace
Zdroj: POE, Edgar Allan. Havran a jiné básně. Praha: Bursík a Kohout, 1891. s. 34–35.
Licence: PD old 70
Překlad: Jaroslav Vrchlický
Licence překlad: PD old 70

V nejzelenějším z našich údolí,
kde bydlí dobří andělé,
tam palác nádhernou kupoli
před lety vznášel vesele.
Na panství krále Myšlenky čněl
až do oblak!
Nad stavbou křídla nevztáh archanděl,
jež půl by krásná tak.

Prapory zlaté, žluté, přeslavné
tam plály a vlály na střechách
(to bylo všecko v době pradávné
juž jako v snách!)
A každý vánek, kterým až sem dych
tak slavný den,
po hradbách třpytných a věnčených
táh vůní okřídlen.

Poutníci v šťastném údolu
jasnými okny zřeli tam a sem
sbor duchů chodit v hlaholu
zladěné lyry tichým pohybem;
jich průvod kolem trůnu táh
(z porfyru byl!)
kam v lesku hodném slávy, v zář a nach,
pán této říše se posadil.

Rubíny, perletí se brána skvěla
v paláci nádherném
jí ustavičně spěla, spěla, spěla
vždy v lesku nesměrném
druž Ech, jichž bylo sladkou, milou péčí
pět neustále
tož hlasem, který každou krásou předčí
moudrost a ducha svého krále.

Však v hávu zármutku příhody zlé
obléhat začly králův pyšný hrad;
(ach, plačme, nikdy více v záři mdlé
on zítřek neuvidí vzplát!)
kol jeho domu všecka sláva,
jež kvetla, nach a jas
je zašlé vzpomínky jen truchlá zpráva
na starý, zašlý čas.

Poutníci, již jdou tím údolím teď,
rudými okny vidí jen
velikých forem fantastickou změť,
při hudbě, vzlyk a sten,
zatím jak příšerná bystřeň dravá
vybledlou branou co divá
valí se stále hnusná sem vřava,
jež chechtá se — však neusmívá.