Poesie sociální/Havířská ukolébavka

Poesie sociální
Dělnická	Havířská ukolébavka	Na stráži

Údaje o textu
Titulek:	Havířská ukolébavka
Autor:	Václav Alois Jung
Zdroj:	Poesie sociální Online na Internet Archive
Vydáno:	In: Poesie sociální. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 134–135.
Licence:	PD old 70
Ke zveřejnění vybral Antonín Macek

Spi, mé štěstí, synku zlatý;
přes bílý plot oblaků
měsíc jak ty boubelatý
na svůj obrázek se dívá,
zatím co ti matka zpívá
s vláhou smutku ve zraku.

Dřív než umdlen těžkou prací
z černých tůní pod zemí
otec tvůj se domů vrací,
abych s bázní čekala jej;
dokud o tom nevíš, hajej
s těmi v líčku růžemi.

Blah, kdo v záři dne se sluní,
když ráz jeho kladiva
pod oblohou boží duní;
avšak osud otce tvého
tluk je srdce pohřbeného
v jícnu země za živa.

Nikdo neví, jak mě bolí,
s modlitbou když jásavou
skřivan vzhůru letí z polí,
sotva den se bělá z noci:
čas to je, kdy tvému otci
svět se zamkne nad hlavou.

Mluvívá, že krasší slunce
nežli tebe nepotká,
když jak rosa na korunce
dřímáš na kolébce svojí —
hajej, matka tvá se bojí
houpat někdy sirotka.

(Beletristická příloha »Času« 1899 str. 65.)