Poesie sociální/Dělnická

Poesie sociální
Gaudeamus igitur	Dělnická	Havířská ukolébavka

Údaje o textu
Titulek:	Dělnická
Autor:	Václav Alois Jung
Zdroj:	Poesie sociální Online na Internet Archive
Vydáno:	In: Poesie sociální. Praha, 1902. Tiskové družstvo českoslovanské strany sociálně demokratické (časopis »Zář«). s. 133–134.
Licence:	PD old 70
Ke zveřejnění vybral Antonín Macek

Přišla chvíle, vzhůru, bratři!
vezměme si, co nám patří;
nechceme nic zadarmo.
Chceme pouze rovný podíl
z blaha, které dělník zplodil,
pokud svoji sílu vodil
zchytralému pod jarmo.

Zakřikněm ten bídný pojem,
že jsme jeho pouhým strojem
bez duše neb vyšších snah!
Však se mýlí, sám se zradiv,
čestnou práci našich kladiv
z hamižnosti nenahradiv
mírou spravedlivých vah.

Na paměť své vlastní bídy
egyptské již pyramidy
stavěl otrok ubohý
ctižádostivému králi,
aby na vzdor věkům stály
jako Himalajské skály
v samý blankyt oblohy.

A dnes opět zvedli v pýše
zlaté tele mnohem výše
nežli témě pyramid;
proti vůli Boha přímé
žádají nás, ať je ctíme,
ale my je povalíme
budeme-li svorně chtít.

Vizte, nevědí si rady!
K naší zkáze v naše řady
házejí svár plemenný.
Je tu někdo, kdo ho zvedne
nebo před útokem zbledne?
Krev nás všech je barvy jedné —
vzhůru prapor červený!

(Ze slavnost. listu k 1. květnu 1899.)