Gulliverovy cesty (Klika)/Do Liliputu/VII

Do Liliputu
VI	VII	VIII

Údaje o textu
Titulek:	VII.
Autor:	Jonathan Swift
Zdroj:	SWIFT, Jonathan. Gulliverovy cesty. V Praze: F. Šimáček, 1905 Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Překlad:	Bohumil Klika
Licence překlad:	PD old 70
Index stran
Dílo ve Wikipedii: Gulliverovy cesty

Než budu vypravovati o svém odchodu z říše liliputské, jest mi zasvětiti čtenáře ještě do spiknutí, jež bylo již po dva měsíce proti mně osnováno.

Právě když jsem se chystal, vladaři na ostrově Blefusku osobně projeviti svoji úctu, přišel ke mně znenadání velmi vznešený dvořenín, jemuž jsem kdysi prokázal nemalé služby, když byl stižen nemilostí Jeho královského Veličenstva; dal se v noci ve vší tichosti v uzavřených nosítkách donésti před můj dům a požádal mne za rozmluvu, neudávaje svého jména. Nosiči byli propuštěni, já jsem strčil nosítka i s jeho excellencí do pravé kapuy svého kabátu, poručil jsem spolehlivému sluhovi, kdyby přišel kdokoli, říci, že jsem nemocen a že spím, zavřel jsem pak dvéře svého domu, postavil nosítka na stůl a sedl si.

Teprve když byly odbyty obvyklé zdvořilosti, všiml jsem si starostlivého výrazu v obličeji jeho excellence, a když jsem se ho tázal po příčině, požádal mne, abych ho trpělivě vyslechl „o věci, která jest nanejvýš důležita pro moji čest i pro můj život“, a vyprávěl pak dále. (Jakmile mne opustil, poznamenal jsem si vše na papír.)

„Vězte,“ počal, „že v poslední době bylo o vás konáno několik zcela tajných porad ministerských, a přede dvěma dny dospělo Jeho Veličenstvo k pevnému rozhodnutí v ohledu tom.

Neušlo vám asi, že Skyreš Bolgolam (galbet čili veleadmirál) téměř ode dne vašeho příchodu choval se jako váš nejúhlavnější nepřítel. První příčiny jeho nenávisti proti vám jsou mně neznámy, vím však, že nenávist ta nesmírně vzrostla vaší slavnou výpravou proti Blefusku, která tak zastínila jeho vlastní slávu jako námořního hrdiny. Bolgolam, ve spojení s finančním ministrem Flimnapem, jehož nepřátelství proti vám jest všeobecně známo, dále generál Limtok, kancléř Lalkon a ministr spravedlnosti Balmuff obžalovali vás ze zrady a jiných těžkých zločinů.“

Tato předmluva podráždila tak moji netrpělivost, že jsem u vědomí své neviny a svých zásluh chtěl mluvčího přerušiti. Požádal mne však, abych mlčel, a pokračoval:

„Z vděčnosti za přátelské služby, jež jste mně prokázal, vynasnažil jsem se získati si zprávy o všem tom a také opis obžaloby, ačkoli dávám tím hlavu svoji v sázku.“

Při slovech těch vyňal tento rejstřík mých hříchů:

{{dopis|„Quinbus Flestrin, Člověk Obr, obžalován jest:

1. Když Quinbus Flestrin dopravil nepřátelské loďstvo do královského přístavu a když mu později bylo nařízeno, zmocniti se také ostatních lodí nepřátelských a říši Blefusku učiniti naší provincií, jež měla, Liliputu jsouc poddána, spravována býti naším místokrálem, dále všecky uprchlíky zastávající se širšího konce i ty poddané blefuské, kteří by se zdráhali odříci se zhoubného bludu a kacířství, vydati na zaslouženou smrt: vzepřel se jmenovaný Flestrin zřejmě protizákonně a zrádně proti rozkazům Jeho Veličenstva našeho nejosvícenějšího a nejmilostivějšího krále a pána, pod záminkou, že mu nedovoluje svědomí jeho nevinný národ zkrátiti na životě a svobodě.

2. Jmenovaný Flestrin jistým cizím vyslancům, kteří přišli z Blefusku na dvůr Jeho Veličenstva jako vyjednavatelé o mír, radil a ochotně pomáhal, všemožně se jich zastával, uspořádal jim kratochvíle a provinil se vůbec podezřelými důvěrnými styky s nimi, ačkoli mu nebylo neznámo, že vyslanci ti jsou ve službách vladaře, který do nedávna byl opovědným nepřítelem Jeho královského Veličenstva a s ním válčil.

3. Jmenovaný Flestrin úplně opomněl všech povinností věrného poddaného a chystá se právě nyní odebrati se ke dvoru krále blefuského, k čemuž si dovedl získati ústního svolení Jeho královského Veličenstva. Má při tom patrně falešný a zrádný úmysl, jako věrolomný přeběhlík nabídnouti svoje služby vladaři blefuskému, jenž do nedávna ještě byl nepřítelem Jeho Veličenstva a s ním válčil.“}}

„Obžaloba byla mnohem delší,“ pokračoval můj host, „ale ve výtahu uvedená obvinění tvoří hlavní body její.

Jeho Veličenstvo za porad těch opětovně dokázalo vskutku královskou mírnost a vzhledem k vašim dřívějším službám snažilo se posuzovati zločiny vaše v příznivějším světle. Finanční ministr a admirál zastávali se tvrdošijně nejbolestnějšího a nejpotupnějšího trestu smrti. Měl býti totiž v noci dům váš zapálen; generál měl jej obklíčiti s dvacíti tisíci muži a stříleti vám do obličeje a na ruce otrávenými šípy. Mnohým z vašeho služebnictva mělo se dostati tajného rozkazu, vaše košile a prostěradla políti jedovatou šťávou, jejíž účinkem byste si sám rval maso s kostí a zahynul v hrozných mukách. Generál souhlasil s tímto návrhem, tak že po delší dobu byla proti vám rozhodná většina. Leč Jeho Veličenstvo prohlásilo rozhodně, že pokud možná ušetří života vašeho, a získalo konečně také kancléře pro svůj náhled.

Pak byl Reldresal, tajný sekretář státní, jenž býval vždy vaším vřelým přítelem, vyzván Jeho Veličenstvem, aby odevzdal svůj hlas. Ukázal se úplně hodným důvěry, kterou v něj skládáte. Přiznal velikost provinění vašich, poukázal však na cestu milosti, nejušlechtilejší cnosti vladařské, pro kterou jest Jeho Veličenstvo právem tak slaveno. Pravil, že jeho přátelství k vám jest světu tak známo, že by ho slavné shromáždění mohlo snad viniti ze strannickosti; přece prý však, poslouchaje milostivého rozkazu, projeví svoje mínění svobodně a přímo. Kdyby Jeho Veličenstvo, vzhledem k dřívějším službám vašim, ráčilo velikomyslně svoliti, aby života vašeho bylo šetřeno, a poručiti, aby vám byly jen oči vypíchnuty, pak prý odvážil by se co nejponíženěji ujistiti, že jednoduchým prostředkem tím jednak by částečně zadost bylo učiněno spravedlnosti, jednak že bude každý jak milostivost našeho královského pána, tak i šlechetné smýšlení všech těch, jimž se dostává cti býti jeho rádci, až do nebes vynášeti. Ostatně prý ztráta zraku nijak nezmenší vaši tělesnou zdatnost, pro niž prý budete Jeho Veličenstvu stále ještě užitečným.“

Host můj pověděl ještě mnoho krásného o slepotě a jejím užitku. Zveličuje prý odvahu, zakrývajíc nebezpečenství; při lupu nepřátelského loďstva bylo prý mně největší potíží, chrániti svoje oči před nepřátelskými šípy.

„Návrh tento,“ pokračoval můj vážný přítel, „byl celou radou přijat nanejvýš odmítavě. Admirál Bolgolam nedovedl utlumiti svoji rozmrzelost. Hněvivě povstal a pravil, že se diví, jak může se vůbec někdo odvážiti, přimlouvati se za život zrádcův. Právě vaše dřívější služby jsou prý podle všech zásad politiky přitěžujícími okolnostmi vašich zločinů; síly, kterou jste přivlekl sem nepřátelské loďstvo, mohl byste prý při nejbližší příležitosti užiti k tomu, abyste je dopravil zpět. Mimo to má prý podstatné důvody, pokládati vás za tajného přívržence širšího konce. Zráda prý vzniká v srdci, než se projeví zřejmými skutky; proto prý na vás vznáší obžalobu z vnitřního odpadlictví a kacířství a trvá bezpodmínečně na trestu smrti.

Finanční ministr byl téhož náhledu. Poukazoval na to, jakou hroznou prázdnotu způsobuje vaše výživa ve všech pokladnách, a líčil nezbytnou nutnost blízké odpomoci. Návrh státního sekretáře, aby vám byly vypíchnuty oči, jest prý z tohoto důvodu naprosto nemístný. Dokládal to zkušenostmi z domácího hospodářství; některé druhy drůbeže prý jsou oslepovány jen proto, aby lépe žraly a rychleji ztučněly. Ostatně jest prý Jeho Veličenstvo stejně jako všichni členové rady ve svědomí svém úplně přesvědčen o vaší vině, a to prý úplně stačí k odsouzení, i bez makavých důkazů, jakých by snad vyžadoval přísný výklad zákona.

Leč Jeho královské Veličenstvo, setrvávajíc ve své nechuti proti rozsudkům smrti, ráčilo se milostivě otázati, co by se mělo dále státi, kdyby shromážděná rada pokládala snad ztrátu zraku za trest příliš nepatrný.

Váš přítel státní sekretář vyprosil si opět co nejponíženěji slovo, aby mohl dodati několik poznámek k tomu, co řekl finanční ministr o veliké nákladnosti vašeho stravování. Jeho excellence mohla by prý totiž, protože výhradně jemu přísluší správa královských financí, zlu tomu snadno předejíti pozvolným zmenšováním vašich porcí. Nedostatkem potravy prý pak seslábnete a zhubeníte, ztratíte chuť k jídlu a za několik neděl zahynete hladem. Tím způsobem mohlo by prý zároveň odvráceno býti nebezpečenství, kterým by hrozil rozklad vaší mrtvoly, protože by tak byla o polovinu menší. Hned po vaší smrti mohlo by prý pak pět či šest tisíc dělníků okrájeti maso s vašich kostí, odvézti je na vozech a na vzdáleném místě spáliti, aby se předešlo vzniku nakažlivých nemocí. Kostra vaše však mohla prý by býti uschována na odiv po kolením budoucím.

Tak dospělo se konečně přátelskými přímluvami státního sekretáře k rozhodnutí. Úmysl vyhladověti vás má prozatím zůstati státním tajemstvím; rozsudek na zbavení zraku má však býti řádně vyhotoven a prohlášen. Hlasovali pro to všichni, jen jediný admirál ne, jenž trval na trestu smrti.

Za tři dni přijde k vám přítel váš státní sekretář, aby vám z rozkazu Jeho Veličenstva přečetl obžalobu a pak uvědomil vás o mírném a milostivém rozhodnutí Jeho Veličenstva i jeho ministerské rady, dle něhož jste odsouzen pouze ke ztrátě zraku. Jeho Veličenstvo poručilo, aby dvacet královských ranlékařů bylo při operaci té a dohlíželo, by byla provedena dle všech pravidel umění lékařského. Budete musiti při tom ulehnouti na zemi, načež vám bude několik ostře přibroušených šípů vetknuto do očí.

Ponechávám vám uvažovati o tom, co si počnete, a jsem nucen, abych se vyvaroval podezření, okamžitě odejíti stejně tajemně, jako jsem přišel.“

Excellence se poroučela, zbyl jsem sám se svýmy myšlénkami.

Trest oslepení nezdál se mně ovšem nijakou mírností nebo milostí; nebyl jsem si vědom viny, a proto jsem se s trestem tak krutým nemohl spřáteliti.

Chvílemi jsem si umiňoval vyčkati obžaloby, neboť ačkoli jsem nemohl popříti skutků, z nichž jsem byl obviněn, nebylo je nesnadno omluviti, aspoň dle mého mínění. Potom však přešla mě chuť, v poměrech tak kritických a proti nepřátelům tak mocným domáhati se pochybné spravedlnosti soudu.

Pak jsem si pevně umiňoval, vzepříti se násilím, neboť pokud jsem byl svoboden, sotva by co svedla se mnou všecka branná moc říše; vždyť jsem mohl celé hlavní město zasypati kameny. Záhy však naplnil mne tento plán ošklivostí a zavrhl jsem jej, vzpomínaje svojí přísahy i všech milostí, jichž se mně dostalo od krále, jakož i vysokého titulu nardaka, jejž mně propůjčil.

Konečně ustanovil jsem se na úmyslu, jenž se pravděpodobně bude zdáti málo chvály hodným, a nikoli neprávem, přiznávámť, že za zachování svých očí a tudíž také svobody děkuji jen své ukvapenosti a nezkušenosti.

V nepředloženosti své a ježto jsem měl dovolení Jeho Veličenstva, navštíviti krále na Blefusku, poslal jsem, než uplynuly ony tři dny, příteli státnímu sekretáři dopis, jímž jsem mu oznamoval, že užívaje onoho dovolení vydám se na procházku do Blefusku, a nevyčkávaje odpovědi vydal jsem se na onu stranu ostrova, kde bylo zakotveno naše loďstvo.

Vzal jsem veliký koráb válečný, uvázal lano na jeho přídu, zdvihl kotvy, svlékl se, naložil na palubu svoje šaty i ložní pokryvku, již jsem si vzal s sebou, a záhy loď za sebou táhna vzdaloval jsem se břehu liliputského; hlubinu uprostřed průlivu jsem opět přeplaval. Blíže se břehu blefuskému spozoroval jsem, že mne tam již očekávají spousty lidí.

Dali mně dva průvodčí, aby mne dovedli do hlavního města, jež se zove rovněž Blefusku. Vzal jsem průvodčí ty do ruky a putoval jsem tak s nimi, až jsem došel na dvě stě kroků před bránu hlavního města. Pak postavil jsem je opět na zemi a nařídil jsem jim, oznámiti některému dvornímu kavalírovi můj příchod a vyříditi, že očekávám rozkazů Jeho Veličenstva.

Asi za hodinu dostalo se mně odpovědi, že Jeho Veličenstvo v průvodu královské rodiny a vyšších úředníků dvorních jest již na cestě, aby mne uvítalo.

Popošel jsem ještě asi sto kroků dále. Jeho Veličenstvo se svým průvodem sestoupilo s koní, královna a její dvorní dámy s povozů. Ostatně nepozoroval jsem ani nejmenšího znamení bázně nebo rozpačitosti. Lehl jsem si na zemi, abych královskym Veličenstvům políbil ruce.

Jeho Veličenstvu jsem pravil, že jsem přišel dle slibu svého a se svolením svého královského pána, aby se mně dostalo cti, spatřiti panovníka tak mocného, a abych mu zároveň nabídl všemožné služby svoje, pokud by neodporovaly mým povinnostem k mému vlastnímu pánu. Nezmínil jsem se ani slovem o tom, že jsem upadl v nemilost, neobdrželť jsem o tom posud úřední zprávy a nemusil jsem tedy o plánech vlády míti vědomí. Také jsem se přirozeně nemohl domýšleti, že by král prozradil nebo dovolil prozraditi tajemství, pokud jsem mimo dosah jeho moci. V tom jsem se však mýlil, jak jsem záhy seznal.

Nebudu čtenáře nuditi podrobnostmi svého uvítání u dvora blefuského, jež ostatně bylo úplně přiměřené velikomyslnosti vládce tak velikého; také nebudu popisovati nesnáze svoje, vzniklé tím, že tam nebylo pro mne vhodného domu ani postele. Nezbylo mně, než lehnouti si na zemi a zabaliti se do své pokryvky.