Děje království českého/§. 19.

Děje království českého Václav Vladivoj Tomek
§. 18.	§. 19. Konrad. Břetislav II.	§. 20.

Údaje o textu
Titulek:	§. 19.
Podtitulek:	Konrad. Břetislav II.
Autor:	Václav Vladivoj Tomek
Zdroj:	TOMEK, Vácslav Vladivoj. Děje království českého. Praha : Fr. Řivnáč, 1898. s. 53–54. Online na Internet Archive
Licence:	PD old 70

Jakožto nejstarší z rodu Přemyslova toho času nastoupil po Vratislavovi bratr jeho Konrad, prvé kníže Brněnský, který však již po osmi měsících umřel (1092). Tedy přišlo nástupnictví na Břetislava, syna Vratislavova, jenž se konečně navrátil z Uher. Moravě panovali potomkové Otty a Konrada, strýců jeho.

Břetislav II. jal se hned na počátku panství svého hubiti ostatky pohanských obyčejů, kteří se ještě tu i tam zachovali v lidu. Nebo na mnoha místech modlili se v Čechách posud pohanským bohům ve starých hájích zasvěcených; ano poněvadž chrámů pohanských v zemi nebylo, putovávali i do Arkony a Retry k Slovanům severním, kdež ještě vždy kvetla modloslužba. Břetislav nařídil proto, všechny háje pohanům svaté spáliti, a všecky hadače a čaroděje pohanské vyhnal ze země. Týž kníže však zarputil se také opět proti konání služeb božích jazykem slovanským, kteréž se zachovávalo v klášteře sv. Prokopa nad Sázavou, i vzav sobě za příčinu některé různice mezi mnichy, opět je z kláštera vyhnal, a dal na místo jejich mnichy latinského řádu z Břevnova (1096).

Za Břetislava II strhla se válka mezi Čechy a Polany, když kníže polské krom jiných popudů zpěčoval se platiti poplatek povinný z krajiny Vratislavské ve Slezsku. Břetislav poplenil celé Slezsko až po řeku Odru, a přinutil Polany k zachování předešlého závazku (1093).

Téhož času začaly se veliké války křížové k vysvobození Jerusalema a svaté země z moci Muhammedánů. Část křižáků shluklých ponejprv nejvíce ze zemí porýnských, ze Francouz a z Němec beze všeho pořádku a potřebné opatrnosti vzala cestu z Němec do Uher skrz Čechy (1096). Kam přišli, nutili předně Židy ku přijetí křesťanského náboženství; i jakž odvracel je od toho biskup Pražský Kosmas, napomínaje, že se víra Kristova má rozšiřovati láskou, ne násilím, nicméně i v Praze tak učinili, a Židy násilně křtili nebo protivující se zabíjeli.

Kníže Břetislav II byl první, jenž se pokusil o zrušení zákona děda svého Břetislava I. o posloupnosti na stolici knížecí; i přivedl tím mnoho zlého na zemi českou. Dle zákona měl po smrti jeho nastoupiti Oldřich syn Konradův, kníže Brněnské, jakožto nejstarší z rodu Přemyslova; ale Břetislav chtěl míti nástupcem po sobě bratra svého Bořivoje, i vydal se s ním na cestu k císaři Jindřichovi IV., a od něho vyžádal si, aby jemu udělil knížetství české. Císař, přijav krom toho veliké dary od Břetislava, rád učinil jemu po vůli, když tím jemu se podávalo právo, kterého nikdy neměl, aby totiž se zemí českou nakládal jako s nějakým lénem říše německé (1099). Aby se Oldřich proti tomu nemohl postaviti, Břetislav hned, jak se vrátil, táhl proti němu vojensky do Moravy, dobyl Brna, a vyhnal jej ze země, dosadiv Bořivoje na místo jeho.

Brzy po tomto skutku nehodném zahynul Břetislav smrtí násilnou. Jednoho dne totiž, vyšed sobě na lov v lesích u knížecího hrádku Zbečna blíž Rakovníka, když se pozdě na večer vracel domů a již lidé jeho služební ze zámku šli jemu vstříc se světly; vyskočil z houští jezdec, očekávající na jeho příchod, a probodl jej veskrz oštěpem (1100). Čeleď honila vraha, i našla jej brzy v rokli hluboké, avšak probodeného vlastním mečem svým. Jméno jezdce bylo Lorek, i mělo se za to, snad křivě, že najat byl od Mutiny a Božeje, Vršoviců, kteříž byli před hněvem Břetislavovým musili utéci ze země.