Moderní básníci francouzští/Cesta na Kytheru
| Moderní básníci francouzští | ||
| Ona celá | Cesta na Kytheru | Abel i Kain |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Cesta na Kytheru[red 1] |
| Autor: | Charles Baudelaire |
| Původní titulek: | Un voyage à Cythère |
| Zdroj: | Moderní básníci francouzští. Praha : Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1893. s. 44–46. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Jaroslav Vrchlický |
| Licence překlad: | PD old 70 |
| Související: | Cesta na Kytheru – překlad ve Výboru z Květů zla |
Mé srdce jako pták těkalo každou chvílí
kol plachet, provazů, kam volno bylo zraku,
loď zatím plula dál pod nebem bez oblaků
jak sluncem zářícím by letěl anděl zpilý.
Ký černý ostrov zde? — To Kythera! kdos praví,
to druhdy slavná zem, kde zpívalo se rádo,
to starých mládenců banalní Eldorado;
blíž hleďte, chudý kraj a věru málo smavý.
Ach, tajů ostrove a luzných srdce svátků!
Hle, staré Venuše se hrdý fantom snuje
nad tvými vodami, jak dech tam poletuje
a něhou opájí a láskou srdce v zmatku.
Myrt svěžích ostrove a květů v máji mladém,
ctěn pro vždy národy, kam v svaté hrůze spěly
vždy vzdechy srdcí všech a kam se obracely,
jak vonné kadidlo nad růžovým vlá sadem.
Kde znělo hrdliček od věků cukrování,
ted jsi, ó Kythero, jen pouhým skalním prahem,
nad kterým hýká sup! Na úbočí skal nahém
kýs předmět podivný mou zřítelnici raní!
To nebyl starý chrám, pln květů a pln křoví,
kde květů milenka, mladičká spěla kněžka
svůj rozhrnujíc šat, zkad vůně vlála těžká
a divný, tajný žár na každý větřík nový.
Však sotva naše loď až ku pobřeží jela,
bílými plachtami kde ptáky vyplašila,
my zřeli: Trojhranná to šibenice byla,
na mraků pozadí jak cypřiše se tměla.
A ptáků divý sbor se na svojím pás’ lupu
a oběšenec rval, jenž k hnilobě byl zralý,
jak dláto zobák svůj ryl každý v jeho svaly
do děr všech krvavých na hnijícím tom trupu.
A oči díry dvě, a z břicha proklaného
po stehnách splývala mu střeva vodopádem,
a jeho katani v kvas lačným hnáni hladem
až na kost zbavili jej zobci masa všeho.
A dole žárliví čtvernožci stáli v ryku,
ti čumák tyčili, ti slídili kol lačně;
v jich středu obluda největší dlela mračně,
jak soudce obklíčen davem svých pomocníků.
Kythery rozenče! Krásného nebe synu!
Tys trpěl urážky, ty mlčenlivý, tichý,
jak smírnou odvetu za děsné lásky hříchy,
jež tobě nepřály, bys v hrobním zdřímnul stínu!
Mé jsou tvé bolesti! Ty oběšenče smutný!
jak zřím tvé údy vlát, má duše bolest cítí,
hnus vrhnutí se v ráz přes moje zuby řítí,
jak žluč a pradávných mých bolů příval rmutný.
Před tebou, chudase, před vzpomínkou tou drahou
vše spáry, sanice svých nepřátel jsem cítil,
kdy který havran se a šakal na mne řítil,
jichž, dráti srdce mé, jedinou bylo snahou.
Jak luzný kol byl vzduch, jak hladké bylo moře!
Však pro mne všecko děs a krev, jež radost plaší,
já, běda, srdce své jsem nes’ jak ve rubáši
v ten symbol pochmurný se myšlénkami noře.
Neb na ostrově tvém, kde ráj vše býti mělo,
já viděl, Venuše, stát čekan s vlastní tváří…
Ach, Pane, sílu dej a odvahu mi, v stáří
bez hnusu dívat se na srdce své i tělo!
Redakční poznámky
Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.
- ↑ V obsahu sborníku je uveden název této básně jako Litanie Satanská, přidrželi jsme se názvu uvedeného u básně samotné, který je totožný s mírně odlišnou verzí vydanou ve Výboru z Květů zla a odpovídá původnímu francouzskému názvu.