Cesta do Itálie/Pompeji
| Cesta do Itálie Matěj Milota Zdirad Polák | ||
| Hora Vezuv | Pompeji | Stabia, Sorrento |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Cesta do Itálie |
| Podtitulek: | Pompeji |
| Autor: | Matěj Milota Zdirad Polák |
| Zdroj: | http://texty.citanka.cz/ Národní knihovna České republiky |
| Vydáno: | 1820 - 1822 |
| Licence: |  PD old 70 |
Rytířští staří hradové, jež časové po skalách na březích Labe, Rejnu, Dunaje a po celé Tevtonii rozstavili, na větším díle několik set let stáli, válkou pak ztroskotaní, řitíce se ze skal k oudolinám, mizejí, nezanechavše ani nejmenší zprávy potomkům o prvních svých obyvatelích, ba ani jména po sobě. Tam bloudíme v rozvalených věžích a příkopích jejich, s přeludem ohřitou hlavou, a nadarmo se ptáme, kde drželo rytířstvo hry? V které síni se číše v okolí plnotvářných dívek na zdraví vlasti prázdnily? Kde zvonek na klekání dědinkám z kapelní věžky na tvrzi cinkal? Kde jsou napsána rytířů jména, jenž mocným ramenem a skalosilnou věrností pro slávu vlasti v bitvách se vyznamenali? – – – Nic! – žádné znamení více, žádná zpráva, žádný nápis, ba ani s to nejsme, abychom podvodnou pohádkou zvídavého ducha potěšili. Jaký tu rozdíl mezi zdejšími, v světě znamenitými zřiceninami města Pompeje, kteréž ohnivá hora Vezuv již před sedmnácti sty lety popelnou potopou zasypala? Jaký věk vypočítáme, když se na založení Pompeje Samnitany, Peláky, Etrusky a Oskvany ptáti budeme? Když se zde s národy sejdeme, kteříž naši českou vlast znali jakožto nekončící se poušť dubin tisícoletých, kdež věčná tma močaliny kryla a kdež se jen litých šelem zhoubné rodiny bez strachu v jeskyních hlubokých plemenily? – Co tito nám vypravovati budou o stáří a prvních obyvatelích tohoto nešťastného města? Kristus sotva umřel, a již Pompeje nebylo; již háje se na ní zelenaly a pastýřové chaloupky si na ní stavěli. Jeruzalém byl spálen, národové z půlnoci na poledne a z východu k západu se valili; jedni druhé vyhladili, zmizeli, a místo nich jiní povstali; na brány světem vládnoucího Říma místo orlů třeštících hromy a na pyramidy památné a věže klíče se vynesly. Po tak drahných časích, po takových světa nevypsaných změnách nyní poznovu Pompeja tudy zase stojí nejpozdějším potomkům s ulicemi svými a s náměstím na pompejánský, dva tisíce let starý způsob stavenými; s domy, malováním, nářadím opatřenými, s lázněmi, s krámy kupeckými věrně a pravdivě se představuje. Cizí zde mezi sloupy a chrámy zmámený bloudí a zdá se, jako by se včera teprv měšťanstvo pompejské bylo vystěhovalo. Brzy se do slavných chrámů ztratí, jsa zamyšlen hluboko, vidí studnice křišťálové strouhou chrámovou se prejštit, diví se kamenickým, na tisícerý způsob rozmile zkrášleným podlahám, běhá po divadlech, ducha jímajících, a po domích, kdež před sedmnácti stoletími vážní Pompejané obývali; omámený pak se pozastaví před krásou hrobek neporušenou. Jaké to ovění! Jaké tu zdi, tak pravidelně, tak silně stavené, že my, jenž se uměním a schopnostmi nad předky vznášíme, ještě přiučiti se hojnou příležitost nalezneme.
Mladší Plinius z Misenu, kdež tenkrát přebýval, vypravuje v svém 16. listu 6. knihy o hory Vezuvu strašlivém vzejmutí a výplivu plamenných proudů, které lijavec kamenný, popelem pomíchaný následoval. Osmnáct set let pravdu jeho epištoly dokazuje a při výkopu nynějším zem všude popelivá, drobným oblátkem a jiným kamením promíchaná se nalézá. Nicméně s nevypsaným násilim na dalekou okolinu se sypající popel sice i do podzemních stavení se vedrati mohl, ale v nejhlubších sklepích nádoby všelijak ležící, ba s nejužším hrdlem láhvičky skrovné na žádný způsob naplniti nemohl, a popelný tehdáž Vezuvu výhoz s vodou smíšený býti musil, která pak tekutá michanice samojediné schopna byla i do všeho vydutého se vtlačiti. – Jaké zemětřesení zasypání města předcházelo, na mnoha předmětech, zvlášť roku 1817 na vykopaném chrámě Jupiterovu patrný důkaz jsme nalezli, kdežto stupňové jeho roztřesení, obětní stůl, před chrámem stojící, z místa hnutý, zpřerážené sloupořadí porůznu ležící na světlo přišlo, a velký počet nových sloupů, řims a schodů napolovic hotových mezi tím ležel; snad k obnově stavení zemětřesením ztroskotaných určeny byly; pohled na ně tak oko podvádí, že se zdá, jako by kameník před chvílí byl dláto odhodil. Takového zemětřesení stopy ve všech dílech města nejsou k poznání; neb okrouhlá divadla jistě by svou nezměněnou nebyla mohla podržeti podobu. – Ač sypající se popel jako na vichřici střelhbitě přitekl, tak přece až na několik osob všickni obyvatelové brzkým outěkem záhubě tak strašné uběhli. Tak málo bylo v domích jejich nalezeno nářadí, že se zdá, jako by větší díl obyvatelů zemětřesením, zasypání města předcházejícím, poděšených se byl vystěhoval, kteří pak se vrátivše, nejlepší domovní nábytky odtud odnesli, aneb již po zasypání zde sami kopati musili, poněvadž téměř všickni chrámové bez soch a mimo chrámu Isidina prázdní se našli, ba i mramorové plosky všelikých barev (nimiž stěny sem tam vykládané byly a z nichž jen malé zbytky, ale vzácné ještě v pompejské schráně se nalézají) otrhány byly, v divadle větším (jehož sedadla z bílého mramoru zhotovena byla) při vykopání jen zdílu se nalezly; což vše patrně dokazuje, že buď skrze zemětřesení obyvatelé před zasypáním se vystěhovavše, nejlepšího co měli, odnesli, aneb po zkáze města se vrátivše, sami zde kopali, a kdo kde co našel, s sebou vzal; neb náhlé, prudké vznícení se hory, sypající se popel a kamení, strach a hrůza na odnášení soch a mramoru pomysliti nedovolily a jistě každý o zachování života se nejprve přičinil; a v prudce přitekajícím neštěstí na město ti, jenž se opozdili, více v otevřeném poli svobody nedosáhli. Z takových nešťastníků se mnoho kostěnců při kopání nalezlo, které popelná země, nedopustíc mokru dohluboka se vtříti, po sedmnácti stech letech, ku podivení potomkům, zachovala. Tato zkáza tenkrát pěkného města Pompeje za času panování římského císaře Tita roku 79 po narození Kristovu přitekla; a pak i město Herkulánum, ale na jiný způsob, totiž ohnivé lávy proudem zatopeno i sousedná městečka, jako Torre del Greco a Torre dell’Annunziata, hubící lávou Vezuvu přikryta byla.
Torre del Greco jedenáctekráte ohněm již zatopeno bylo, a vždy nešťastní obyvatelé se vrátivše, poznovu na těch strašných, ukoralých vlnách nové obydlí si stavěli; což patrně dílem na staveních, lávou zalitých, a dílem několikerým jednoho domu na druhý zvýšením spatřiti můžeme. Nepochopujeme, že tito nešťastníci tolika důkazy odstrašiti se nedali a po každé nové zkáze tomu ukrutníku pod nohy se posadili; utvořivše z prvního ponebí dvéře, výše z novovytvořené látky zase stavěli; zde váhavě se valící těžký tok lávy každému k utečení, ba i k odnešení nábytku dosti času poskytl. – Ne tak bylo v Pompeji, kdežto jako střela zpuštění přiteklo.
Karel III. založil již roku 1748 první základ k vyhrabání toho slavného města; Ferdinand IV. dále kopati dal, ale brzy práce častými válkami a revolucemi se přetrhovala. Murat velký náklad na Pompeji vynaložil a celé okolí města, kdež nejvýnosnější vinice stojí, koupil. Nyní nepřestavně, ač pomalu se zde kopá a za to jest odplatou Neapolitánům veliký poklad starobylostí, kteréž mimo Říma žádný národ okázati vstavu není. Nejkrásnějších soch, podob, obrazů na stěnách, nádob, nářadí, rukopisů takové množství dobývají, že muzeum neápolské brzy ve světě rovného nenalezne, neb každodenně novými předměty se bohatí.
První vstup do města ukazuje stavení čtverrohé, kolem sloupy dorickými z lávy a pevně buď žlutě, buď červeně obvrhnutými obstoupené. Spisovatelé nedokázali, jaký to dům; ti, že kasárna, jiní, že sklad kupeckých zboží to byl, praví; a nalezenými věcmi jak jedno, tak druhé se dosvědčiti dá. V kladě sevřený zde nalezený kostěnec nejinák než vězeň byl, který zapomenutím bez pomoci zahynouti musil. Klada železná v portickém muzeum podnes se ukazuje a zde v té samé komůrce, kdež kostěnec ležel, dřevěná té podobná klada leží, aby cizí pravou si představiti mohli. Murat uprostřed toho čtverrohu pěkný stůl z bílého mramoru postaviti a čtyry truchlovrby okolo něho vsaditi poručil, kdež královna, kteráž zvláště Pompeji milovala, mnohokráte s svou rodinou svačila a kdež nyní cizí sem přicházející za zdraví Pompejanů pijí a v stínu vrb si hovějí. Zdá se však, že pro tak velké město zajisté více vojska držeti se musilo, než v těchto několika komnatách obývati mohlo.
Snad to byly krámky, kdež se všeliké občerstvení prodávalo a kam se divatelové obou vedle stojících heren k ochlazení ubírali. Zde nalezená zbraň pochází snad od stráže, která k zachování pořádku při veřejných hrách tudy postavena byla. Zdá se, že to byla jako při větším dílu řeckých divadel stojící místa, kamž se posluchači pod klenutí před deštěm z divadla nekrytého utíkali. Snad brnění, píky a meče, jenž zde nalezeny byly, na přípravy k představení hrdinských kusů divadelních patřily? – Celý čtverroh jest sto střevíců dlouhý, šedesáte široký a obsahuje 22 sloupů, které červeně na způsob rosso antico ovrhnuté a jmény poškrábané jsou. Zde se mimo jiných předmětů mydlárna, mlýnec obilní a olejný nalezl.
Vpravo odtud vcházíme do divadla, jenž přikryté bývalo, v kterém se veselohry provozovaly. Nad dvéřmi stojí nápis, že Kaius Kvinkcius Valgus, syn. Kajův, a Markus Porcius, syn Markův, dekretem dekurionátu vystavení divadla krytého učinili a za dobré uznali:
C. Qainctius c. f. valg.
M. Portius m. f.
Duovir dec. Decr.
Theatrum tectum
Fac. locar. eidemque probar.
Za těch časů kryté herny zřídkakde se nacházely, poněvadž Řekové svá divadla neosvěcovali, a všecky herny otevřeně se stavěly.
V této herně hudebné vyražení, kteréž my koncert jmenujeme, přednos všelikých řečnických znamenitostí a básní, veselohry a satiry se držely.
Stavení jest dílem vezuvskou lávou, dílem z cihel vyvedeno a ještě patrná pevnost jeho dalekým potomkům památku řeckého divadla přislibuje.
Prostředem orchestry čte se nápis v mramoru silně zalitými bronzovými literami:
M. oculatius M. F. Verus
II vir pro ludis.
Odtud vcházíme do veliké herny a nad zachovaností po tak drahných časích a krásou toho stavení se radujeme. Tento theater byl bez střechy, ale pro koziny v stěnách vysekané žlaby dokazují, že v horkých dnech plachtami vrchem přetažený býval.
Každé divadlo řecké ze tří hlavních částek pozůstávalo. Oddělení, kde se zdržovali hercové, skene, scéna sloula. Opchestra byl ten samý díl divadla, který Francouzové parterre nazývají a kde posluchači nyní stojí, kde Řekové však tance své drželi, a my sice jméno, ne ale způsob užívání jeho jsme podrželi.
Cavea sloul onen díl, kde diváci seděli. Scéna byla třemi východy, kudy hercové vycházeli, rozdělená, větším dílem mramorem nákladně přioděná a sochami zkrášlená. Prostřední z nich valvae regiae slouly a tudy jen osoby, které hrdiny, knížata a krále představovaly, vycházely, který východ vždy vyšší a více než druzí dva ozdobený býval. Hospitalia slouly oboustranné menší dvéře, kudy osoby vcházely a vycházely, které cizí a nižšího stavu představovaly.
Tato stěna dokazuje, že jejich divadla žádných plátnostěn (coulisse) neměla. Za touto zdí jest veliká čtyrrohá síť aneb postscénuim, kde se hercové oblékali a kde se přípravy a věci ku zkrášlení divadla ukládaly. Místo, kde hra se přednášela, sloulo pulpitum. Cavea byla kruhové neb podlouhlookrouhlé postavy, kde posluchači po stupních seděli a schodořadím do tříd podle numer rozdělení vcházeli. Vyššího stavu lidé podušky skvostné od otroků za sebou nésti dali, které na mramorový stupeň k sedění, i pod nohy koberce si prostírali; sprostější pak tak jako za našich časů jen na holé lavici a vždy výše sedati musili. Cavea dělila se na tři části, jenž cavea ima, media a summa se nazývaly; v první senátorové, v druhé zemané a tribuni a v poslední obecný lid seděl. Na obou koncích orchestry jsou výstupové, kdež na pravém z nich stolice prétora neb duumvira, jenž v divadle první osobu představoval, stála. V Římě se místo jmenovalo podium, podion, na kterémž císařové sedávali. – Druhý pak výstup dle Suetonia vestalinkám, kteréž vždy oddělené byly, se dával. Z vyšších stupňů summae caveae utěšený výhled tohoto divadla na hory Sorrentinské se spatřuje, na jejichžto spodě milá krajina se usmívá.
Po čistých schodech smutnoherny vystoupíce, uhlídáme starý chrám, o kterém se neví, kterému bohu zasvěcen byl; a přede všemi staveními v Pompeji nejstarší věk se na něm projevuje. Sloupové jeho jsou zpřeráženi, časem ohryzáni, a jen některé díly jich ještě stojí.
Nevidí se než podstav oltáře, studnice obětná zasypaná a stranou do půlkruhu zhotovená odpočivka, bezpochyby kněžím patřící. Čtyrroh měří 91 střevíců v dýli a 63 na šíř; a celá figura dokazuje, že na způsob pozůstalých chrámu v Pestum, následovně nejslavnější v Pompeji býti musil.
Odtud daleko přes moře a vlevo do Stabie vidíme. Vpravo toho chrámu stojí dům, jenž trojí ponebí obsahoval a u přítomnosti císaře Jozefa vykopán byl. Rozličné komnátky až podnes nám všeliké zbytky stěnomalby trvánlivých, jásných barev představují. Spodem se nalezla lázeň a v ní kostěnec ženský, kteráž osoba, jsouc živa uprostřed pohodlnosti, zrádnou smrtí zde překvapena byla. Mimoto se bronzové nádoby k domácí potřebě odtud vynesly. Odtud přicházíme do velkého portiku neboli slouposíně, jenž jest čtverroh padesáti šesti sloupy zkrášlený; i zdá se zhotoven býti, aby obyvatelé před sluncem a deštěm zde se skrýt a tu se procházeti mohli. Ani jeden však z těch obrosloupů celý nestojí více; zpřerážené zde kusy sem tam leží. Takové obecné síně měla všecka stará města: Řím měl portik Pompejánský, Oktaviánský, Neptunský a jiné, kde se měšťané scházeli a jeden druhého hledali. Vykopaný podstav jedné sochy, která se však nenalezla, obsahuje nápis: M. Claudio C. F. Marcello Patrono; z čehož soudíme, že socha ztracená Marka K. Marcella, syna Kaiova, patrona kolonie pompejánské, představovala.
Blíž portiku podlouhlý čtverroh s osmi sloupy v délce a se třemi na šíř představuje uprostřed kazatelnu, na kterou schůdky vedou; které stavení zpytatelové starobylosti za tribunál neb soudní stolici vydávají.
Mezi všemi téměř v Pompeji znamenitými pozůstalostmi chrám Isidin zvlášť se vyznamenává a nejhlavnější pozornosti cizích zasluhuje. Isis, jelikož božství egyptské a cizí, bylo tehdáž řeckým osadníkům nedovoleno, kdyby Titovo dobrotivé panování svobodu ducha nebylo potvrdilo a ochránilo. Pompejané však veliký obchod s Alexandrií a jinými východními městy drželi, a tak jim na tom záleželo, aby egyptští obchodníci v Pompeji se zdržující všecku pohodlnost, i své bohy tudy nalezli. Na ten způsob bohyně Isis nejen zde, nýbrž i v Neápoli, v Pozzuoli, v Reggio a v jiných obchodních přístavních městech již oddávna chrámy si vystavila. V Pescaře, někdejším Aternu, nalezl se následující nápis: Atern. qui fuit in colleg. Isido.
Nápis bývalý nad vchodem do chrámu opravu stavení po zemětřesení šestnácte let před zasypáním města Numeriovi Popidiovi Celsinovi přičítá:
N. Popidius N. F. Celsinus
Aedem Isidis Terraemotu
Collapsam a fundamentis P. S. Restituit.
Hunc decuriones ob liberalitatem
Cum esset Annor. sexs.
Ordini suo grati adlegerunt.
To jest: Numerius Popidius Celsinus, syn Numeriův, nákladem svým chrám Isidin, zemětřesením zpuštěný, obnovil, pro kterou štědrost jej dekurionové, šedesáte let majícího, vděčně do své společnosti přijali.
Tento nápis s jinými stěnami pro dálší zachování dolů sejmutými v Královském muzeum se nachází. Čtverroh chrámu obkličuje portik ze sloupů dorických, jenž z cihel, vápnem vázaných, pozůstávají a tak pevnou látkou omrskány jsou, že se jen mocí odloupnouti dá. Celý chrám obsahuje 84 palem na dýl a 74 v šíři. Santuario, svatyně, pozůstává zase z menšího, uprostřed stojícího chrámku, pěkného stavení do čtvera, kamž se po sedmi stupních, někdy mramorem bílým obložených, vychází; výklenky dokazují, že sochy zde stály, a pod oltářem dolů se vstoupiti může do komnatky, kde kněží skrytí výpověd bohů (oraculum) namístě bohyně lidu jevili. Zádu za svatyní spatřujeme tejné schůdky do ní. – Po stranách stojí tři obětnice, kdež nalevo se oběti pálily a napravo bohům zasvěcení popelové (kterých se při výkopu chrámu mnoho nalezlo) kladli. Ve zdi v jednom výklenku byla vymalovaná postava, kteráž položeným na usta prstem mlčení kázala. Na levé straně obětnice jest dobře zachovaná komnatka, kdež uzké schůdky ke sklípku vedou. Na stěně zevnitřní, tak jako na oné svatyni, jsou pěkné, výborné práce, všeliké postavy lidské a zvířecí představující. Mezi jinými se znamená cercopithecus (kerkopithekos), mořská kočka, a jiná dle způsobu egyptského národu vážná zvířata; tyto však rozpustilá ruka dílem oškrábala, dílem písmeny a jmény poškvrnila. Takových nesmyslností všude množství nalezneme, které zpytatelům starožitnosti mnoho hněvu působějí. Vpravo vespod čistý potůček klokotá; jehož voda se ve zbrojnici Torre dell’ Annunziata – příhodně užívá. Tento vodovod nákladem hraběte Sarno zhotoven byl. Při základu toho vodovodu následující dva nápisy nalezeny byly:
Impero veneris physicae
Jovi o. m.
Antistita Methe antisti
primigeni ex d. d.
Druhý nápis na dvéřích:
M. Lucretius L. F. dec. d.
Rufus dec. dec.
Stavitel vodovodu Mikuláš Allagni, jenž od krále Alfonza I. hrabětem Sarno učiněn byl, tyto památné nápisy nalezl, kteréž nám důkazem jsou, že se již tenkráte v Pompeji kopalo; ale pravidelné první kopání Karel roku 1748 založil.
V tomto cizozemcům tak vzácném chrámě mnoho starobylostí se vynašlo, jako dvě dsky Mojžíšovy, mnohé pěkné stěnomalby, jenž předměty z architektury obsahovaly, socha Venušina, Bachova, Priapova a Isidina v slohu egyptském, dvě bílomramorové nádoby s nápisem: Longinus II. vir, pokladnice dřevěná ztrouchnivělá, kdež několik bronzových penízků leželo, což i v našich kostelích nalezáme, kde se almužna pro chudé neb z jiného ohledu skládá, mnoho nástrojů posvátných z bronzu a jiných obětních příprav, jako svítelnice, svícnové, třínožky, kropáče, popelnice, sekáče, řezáče atd., kterými se žádné muzeum, ba ani římské chlubiti nemůže. Na podlaze mozaikové, nyní docela setřené, nalezly se nápisy:
Cornelia celsa
N. popidi celsini
N. popidi ampliati
(Osoby z rodu Celsinova, jenž chrám zemětřesením ztroskotaný obnoviti dal). V okolí chrámu Isidina všeliké domy se nacházejí, kteréž bezpochyby k bytům kněžstva patřily. V jednom z nich při výkopu byl kostlivec nalezen, jenž železný nástroj v ruce držel; jiný nazad za svatyní ležel, kdež snad právě jedl, poněvadž kosti slepičí a škořápky z vajce u něho ležely. V jedné komůrce kněžského bytu nádoba s kostmi ze slaniny a jinde šlupiny z ryb nalezeny byly.
V druhých domích více kostěnců se nalezlo; snad to byli kněží, kteří bohyni svou opustiti nechtíce a ve své vysvobození doufajíce, se zdrželi, více pak odtud nemohli. Nablízku vpravo se přijde do chrámu Eskulapova, kdež se ke svatyni po devíti stupních vchází, před nimiž jest obětnice velká, výtečně vypracovaná; žádná ale více ozdoba chrám ten, jenž někdy příjemný býti mohl, nekrášlí.
Dílna na sochy, officina statuaria, jest jedna z nejhlavnějších pozůstalostí města, neb se zde mnohá pěkná mramorová socha, některá sotva začatá, jiná do polovice zhotovená, třetí dokonaná nalezla; mezi jinými věcmi mramorové práce, jako plosky, řimsy, sloupy atd., zde ležely; k tomu železné nástroje na sochy, jako kladiva, kladívka, paličky, dláta, vyrývadla všelikých způsobů, menší a větší, k zdvihání tíže železné obušky, stroj k vyzdvihování mramoru na výšku a rozličné pily, jenž se do Královského muzeum na památku a k poučení odnesly a svým nálezcům draze se odplatily. Přáli bychom si, aby všecky vzácnější stěnomalby sloupány a do muzeum odnešeny byly, aby žádná nevážná ruka více je zohyzditi a ulamovati nemohla. Při kopáčích stoje, domek pěkně vymalovaný na světlo jsem vyjíti spatřil; po čtyrech nedělích zvěděti chtě, jak po dokonalém vyhrabání vypadá, vejda dovnitř, již do půl oloupané a dílem poškrabané stěny jsem nalezl. Ač nyní v Pompeji více dohlížitelů ustanoveno jest, tomu barbarství ještě docela se překaziti nemohlo, poněvadž i dohližitelové sami, zvlášť ale ciceronové znamenitých krádeží v Pompeji se dopouštějí a za dobré zaplacení zvlášť cizozemcové všecko dostanou.
Přes vinice hroznorodné, kteréž na nešťastném městě tak ourodně vzešly a pod kterými jistě veliké sklady vzácných památek, ve tmách skryté, budoucně kopajícím se hojně odplatí, jde se k amfiteatru, kterýž při městské zdi blíž k východu Sarnovské brány stojí a slavné, podivení hodné stavení posaváde ostává. Při vchodu, jenž se vždy až do roviny kruhu nfží, příchozí nad velikostí, krásou a zachovaností, i nechtě, radovati se musí. Stavení, půl čtvrthodiny cesty téměř daleké, snad ještě po mnoha letech by se nebylo našlo, kdyby na domích vyhrabaných napsané oznámení půtek a štvanic veřejných na tu myšlénku nebylo přivedlo, že v městě amfiteáter státi musí. Dvanácte tisíc lidí v něm seděti mohlo, kteří buď zápasníkům (gladiátorům), buď štvání divoké zvěře se dívali; a které hry u Řeků velmi milovány byly. Takoví zápasníci nazí, olejem potření, s velikou způsobilostí nejen sebe porážením, nýbrž přelámáním ruky, nohy, zaškrcením, utlučením jeden druhého přemáhali. Vítěz pak velikým křikem a tleskáním rukou od diváků přijat, s pompou korunován a do památných kněh zapsán byl. Mladíci již v nejoutlejší mladosti ve školách tomu se učili a tělo na všeliký způsob k dosažení větší síly tvrdili. Nejen veřejně v divadlech, nýbrž i domácně téměř při každém kvase gladiátorové čela a prsy krví si barvili a tím slavnost vyvýšovali. Nejen muž proti muži, někdy i silný zápasník s divou zvěří se potýkal; jindy štvanice samých zvířat se dávala, a čím více půtkou krve teklo, tím víc se lid v divadle těšil a hlasitěji svou spokojenost najevo dával. – Lavice posloupně od nejmenšího, podlouhlého kruhu vždy se šíří a vyvýšují, mezi čímž východy z koridoru a schody k vyššímu nebo nižšímu stoupení do třid ty stupňořady dělí. Na každé ose brána vysoká do divadla vede a kolem dokola nepřetržený koridor se krouží.
Již při vykopávání tuho slehnuté popeliny byl by se dohromady sesypal, kdyby Ferdinand nákladem k zachování ho brzy nebyl přispěl. Nyní to stavení pilíři venkoncem jest podezděno, obloukové potrhaní zase jsou opraveni, a poznovu jsouc klenuto, na tisíc let potomkům zachováno býti může. Čeho velmi litovati musíme, to jsou obrazy na stěně v amfiteátru, které při mém prvním navštívení Pompeje pěkné a nezkažené se představovaly, ač sem tam od barbarů byly trochu poškrábány; po dvou měsících ale jen zbytky jsem našel a po stěně dolů se ženoucí déšť tak je pokazil, že více k poznání nebyly. Obrazové ti litou zvěř, jako lva na hřebce přitekoucího, bůvola s nedvědem se honícího, tygra s divokým kancem zápasícího, laň od lvice přepadnutou a gladiátory představovali, což nám aspoň obraz nějaký bývalých zde her a štvanic dáti může.
Z brány, do které se od Casino d’ Amora přichází, sejmut byl ku schování nápis, že duumvirové zde zaznamenaní, aby divadlům stálé místo dali, theatrum vystavěli:
C. Quinctius c. f. Valgus
M. Porcius M. f. Duo. Vir.
Quinq. coloniae honoris
Caussa spectacula de sua
Pec. fac. coer. et coloneis
Locum in perpetuum deder.,
C. Cuspius c. f. f. Pansa
Pontif. d. vir, i. d.
C. Cuspius c. f. Pansa pater D. u. i. d.
IIII Quing. Praef. id. ex. d. d.
Lege petron.
Tento amfiteáter sice Murat vykopati dal; ale nynější král velikou zásluhu za opravení koridoru si učinil.
Kdo si chce patrný obraz o městských zdích starých Řeků učiniti, vlevo od amfiteátru a dále i vpravo vykopané i s příkopem k spatření jsou; veskrz z silných čtverrohů pozůstávají a místem svrchu berany opatřené jsou; příkopové jejich až třicet střevíců drží. – Figura města jest podlouhlý kruh, jeho největší délka od Herkulovy brány až k amfiteátru se vztahuje a v celém okolí pět bran do města vede, totiž Porta del Vesuvio, di Nola, del Sarno, di Stabia a Herculanea. Všecky výkopy, které se až podnes staly, ležejí dílem na Herkulově bráně k západní straně města, dílem k polední na salernské nynější silnici a dohromady sotva šestý díl města činějí. Jakých pokladů tedy ještě k očekávání máme! –
Abych okolí města tím lépe seznal, od amfiteátru cestu vinicemi a polem přes Nolánskou a Vezuvskou bránu k Herkulově jsem vzal, hrobovou ulici zpět nechal a Herkulovou branou do města vstoupil. Brána města, z cihel stavená, jest beze všeho okrášlení; široká cesta, dlážená velikými mnohorohými kameny z lávy staré vezuvské, po ní vede a pro pěší jsou oboustranné vyvýšené chodby zřízeny. Dolů a nahoru pohled z tohoto místa velmi jest příjemný a tím více oko těší, čím mu neobyčejnější jest. Uprostřed vozové cesty, kterou všude stejně širokou nalezneme, jsou velicí kamenové kladeni, kteří k přebíhání pěších z jedné strany na druhou sloužili; poněvadž jednou stranou nahoru, a protistojící dolů chodili, a tak z domu pravé strany vycházející a dolů jíti chtící, aby všecky ho potkávající a nahoru kráčející nepříjemně nezdržoval, až k nejbližšímu příčnému kamenu šel, a přejda cestu, jiné následoval. – Obrátíce se stranou k městu, vidíme z obou stran domy v jedné linii stavené, nízké a téměř zevnitř jeden druhému podobné, bez omitky, z čistých ploských cihliček, silně vápnem spojených, na kterých se žádná numera, nýbrž jména domovních pánů nacházejí, aneb nad krámy druh zboží, i také od obce a ouřadů městských vydané nařízení ku správě obyvatelům, slavnosti v chrámích, zápasy gladiátorské, štvanice, honby atd., což se vždy červenou hrudkou psalo; kterých nápisů nejen mnoho zde ještě nalezneme, nýbrž větší díl vzácnějších do Královského muzeum se odvezl. Z takových jeden nápis z levé strany před branou čísti můžeme; ač mu zničených mnoho písmen schází, přece poznáme, že to oznámení jedné půtky gladiátorské bylo:
Pugna mala v. non. april. Venatio
Glad. far. XX. . . . pugna non.
Glad. ..vela.. XIII .. R.
Na jiném oznámení se čte, že rod gladiátorský Numeria Popida Rufa 29. září (IV. K. Nov.) honbu v Pompeji držeti bude, a 20. dubna (XII. K. Mai) se plachtami přetáhne divadlo; přičemž se lidu štěstí přeje:
N. Popidi
Ruň fam. glad. IV. K. nov. pompeis.
Venatione et XII. K. Mai
Mala et vela erunt.
O. procuretur felicitas.
V této hlavní ulici, jenž se Corso nazývá, obojí domořadí nevšímavě přeběhnouti nesmíme; neb žádný téměř zde nestojí dům, jenž by se něčím za naše navštívení neodplatil. Při vstupu ze brány do města na pravé straně stojí dům, jenž se průjezdem od jiných obchodních stavení rozeznává; dle kolokruhů v něm nalezených lze souditi, že to pošta, kterou císař Augustus v celém císařství zřídil, býti mohla. – Pěkné malby ze stavení naproti stojícího se do Portici odnesly. Nablízku stojí dva prodavači teplých nápojů.
Ve zdi pěkně vyvedeného stavení, opatřeného lázněmi, kdež se mnoho velmi vzácných předmětů nalezlo, prohlášení velmi znamenité sejmuto bylo, nímž se oznamuje, že Julia Felix celý svůj nábytek, který v jedné lázni, v jednom venereo a v devíti stech krámů pozůstává, na pět let pronajmouti chce:
In Praediis Juliae Sp. F.
Felicis Locantur Balneum
Venerium et Nongentum
Tabernae, Pergulae,
Cenacula ex idibus aug.
primis in idus aug.
sextas annos continuos quinque.
S. G. D. L. E. N. C.,
Vnitř obydlí Pompejanů všude se velká skrovnost nalézá, nejméně domů okna má a na větším díle jen dvéřmi světlo tam padá, na který způsob ještě podnes u Neapolitánů nejen v předměstech, ale v městě mnoho domků bez oken nalezneme. Stěny byly všude malované a čerstvému, veselému jejich výhledu ještě podnes diviti se musíme. Nejvzácnější a nejzachovanější takové stěnomalby se oloupaly a pro dálší zachování do Královského muzeum do Portici odnesly.
Podlaha každá jest mozaikem vykládaná; pro delší jich zachování jsou pískem a drobným kameníčkem posypané, aby déšť jim tak mnoho škoditi nemohl. Mnohé z nich ještě podnes velmi pěkné jsou a pevnosti jejich se divíme.
V těchto zbořeninách několik pilně zhotovených barelievů z hmotného stříbra a v ploskách výtečných se dobylo. Na jednom umírá sedící Kleopatra, u ní slzící Milek s zarmoucenýma dvěma ženama stojí; mimo mnoha jiných drobnějších pamětný zlatý peníz s nápisem císaře Augusta, kalamáře, v kterých vyschlý inkoust ležel a které v muzeum mezi herkulánskými papýry nalézti můžeme; bronzové sochy, jako Herkulova, Jupiterova, Merkurova a mnoho Priapů; jiné, hlíněné figury, jako Isidina, Eskulápova, Junina; množství svítelnic všeliké velikosti, nádoby stříbrné a z pozlaceného bronzu, hlíněné, nářadí domovní všeho druhu, mramory, nádoby chrámové a všecky k oběti potřebné a k modloslužebnosti určité nástroje, všecky potřeby kuchynské, sbírka závaží všech druhů z olova neb bronzu, kliky, zámky, klíče, šperk ženský, pozůstávající v náramcích, náušnicích, řetízkách zlatých, v prstenách s drahými kameny, v zrcadlech z kovu, stříbrných jehlicích; ličidlo dpbře zachované v nádobkách, drahé mastě, na zuby prášky a parátka, zlaté šnury, nůžky, jehly, vřetenka ze slonových kostí a nesčíslnost jiných věcí, které pro množství jmenovati nemohu; to všecko bylo do pokladu Muzeum borbonského odtud odnešeno, které vždy, zvlášť pro cizozemce všem těm předmětům se obdivujícího, otevřené stojí.
Jeden z nejpěknějších domů, jenž hned od začátku vykopány byly, jest M. Arrio Diomede, jak toho nápis dokazoval. Vnitř jest dvorek, sloupy obstoupený, zahrádka a kašna mramorová.
V prvním ponebí jest osm na červeném poli malovaných komnat s mozaikovými půdami, kde mnohá pěkná figura přemíle představena jest. – Při vykopávání velmi vzácné věci zde nalezeny byly, totiž kostěnec, an v jedné ruce chomáč klíčů, v druhé zlatý řetízek, mince všeliké a malé šperky, za ním druhý, an nádoby stříbrné v ruce nesl. I za domácího pána, totiž za Diomeda, první a za jeho služebníka druhý se pokládá; kteří v outěku od strašného hubitele překvapeni byli.
Vrchní ponebí jest bez střechy, jako všecky ostatní domy v Pompeji; obsahuje všeliké pokojíky, kteréž k lázním, k jídlu, spání atd. určeny byly a mozaikem vykládané půdy mají.
Nade dvéřmi Albinova domu jest znamení priapské, zlatí, stříbrní a bronzoví Priapové, jenž zde na světlo vyšli, na důkaz, že v tomto domě dílna na Priapy byla. Kopáči kostěnce vydobyli, kteří takové podůbky, tak jako my škapulíře, na krku zavěšené měli a těmi od neštěstí zlých duchů se osvoboditi a ženy neplodnost ztratiti se domnívaly; vedle jest stavení, kde se nalívaly teplé nápoje; jinde se olej prodával, a ještě zde krámek s velikými baňkami zazděnými najdeme; v obydlí nazvaném del Leone nalezneme zvlášť pilně mozaikem vykládanou podlahu a vytvořenou podobu Iví. Na rohu, kde se do uličky zatáčíme, na jednom domě se čte Salve, který dům kostěnce člověčího a psíka, mimo šperkovního stolku ženského s skleničkami od drahé masti, a ličidla s zlatými maličkostmi zachoval. V prostranném, vesele malovaném domě Klaudia ranhojičských strojů na padesáte kusů se vyskytlo a některé docela našim se podobají; za lékařskou školu se drží; výše odtud bylo clo, kde mnoho závaží z olova, železa a bronzu se všelijakými na nich vyrytými nápisy a znameními leželo. Pak následuje mydlárna a dvě nalívárny. Odtud přijdeme k čtverrohé kašně, která vlevo od jiné uličky vede. Na levé straně Corso obecní pekárna leží, kdež i dva mlejnky na obilí a nedaleko olejnu a vinárnu nalezneme.
Mezi ostatními se ještě dům Kaia Sallustia svým pěkným způsobem stavení, svou vzácnou stěnomalbou a zvláště způsobnou podlahou vyznamenává. V nádržce, uprostřed dvorku stojící, stál podstav s bronzovým jelenem, jemuž z huby voda tekla, a na něm výtečně vypracovaný mladý Herkules seděl; zde květnice vysázena byla a na protistojící stěně venkovské malby, ptáci, zvěř, kvítí a položení podnes nám ostalo. Na straně lázně nám stolek jednonohý se třemi sedadly do očf padne; ten se u Řeků monopodion nazýval. – V pokoji spacím jest obraz na stěně, jenž Venuši s Marsem a Milkem představuje.
Peníz zlatý, dvanácte bronzových Vespasiánových mincí, šest sloupků bronzových a více ceny hodných rozličností muzeum zde dobylo. ndash; Odtud nalevo dále okáže se nám ulička, kdež dům Modestův nalezneme, a při vchodu do Corso v jednom domě stroje a železo nalezené kováře tam obývajícího prozradily; za ním druhou obecní pekárnu, kdež čtyry mlejny vykopány byly, spatřiti můžeme.
Dům Suecia Aerennia, Julia Polybia, Julia Aekvana před jinými vyhledati musíme. V jednom jsou po stěnách samé hudební stroje namalované. Vpravo na straně, kde jsme Casa di Leone navštívili, jest dům Suecia, za ním Kaia Julia Priska, po němž vinárna následuje, kdež byl malovaný had, an jablko žere. Nádoby zde nalezené s suchými kořeny, pilulemi a jinými bylinami dokazují, že zde líkárna byla. Dále stojí dům C. Julia Duumvira, vedle Ilaria Sabina a Fortunata. Za všelikými krámky stojí obydlí Marcellovo a za ním hned Suecia Popida.
Stranou domu Fortunatova patrně nám do očí padne třetí pekárna obecní, kdež nad pecí priápské znamení s nápisem „Hic habitat felicitas“ v hlíněné plosce zaděláno jest.
Vejdeme-li do poslední vlevo od Corso běžící uličky, pěkně stavený dům Pansy, jeho mramorové dlážení, mozaikové podlahy mimo pěkných stěnomaleb nalezneme, a ohništěm tak, jako u nás se užívá, jest zaopatřen. Kořist, která se zde vykopala, pozůstávala v několika hlíněných nádobách a jiných z bronzu, mimo popela z těla domácího pána. A tak stále na odkrytí celého města se pomalu pracuje, což z ohledu budoucích potomků upřímně příti musíme; neb tak dlouho, jak věrně nám zem tyto slavné památky chovala, povětří, jenž vítr a déšť v této svatyni podle libosti dovádět nechává, Pompeji nám nezachová; ačkoli král nejen pobořené zdi pilně opatrovati a vrchy domů kůrkami přikrývati dává, přece den ode dne zkázu patrnější na městě spatřujeme.
K tomu ještě lidé, jimž se tam všecko líbí, přicházejí, kteří s plnými kapsami domů se vracejí; zvláště Britové mnoho peněz vynakládají, aby (ač veliká zápověd dohližitelům a pokuta s trestem spojená nádeníkům hrozí) všeliké věci tam odtud dostali; čehož se i zachtělo rakouskému vojsku při vchodu do Neápole; a ze všech těch tisíců cizích, jenž tyto svaté ostatky navštěvují, snad ani jediného nenalezneme, jenž by byl aspoň kus mramoru odtud neodnesl. K zachování památek a pro pořádek, pakli by kdo mocí čeho odciziti chtěl, stráž starých invalidů zde stojí, kteří žertu neznají. Ciceronové, jenž nevědomí poběhlci jsou a cizímu, nepřijde-li sem s knihou v ruce, k žádnému užitku nejsou, nesmějí se, jako dříve, opovážit za takové se vydati, leč k tomu zvláštní dovolení od administrací obdrželi.
Rejsovati se v Pompeji nesmí, leč se o dovolení u správy zemské požádá; což tím lépe jest, čím větší a častější pleskaniny a nepodobnosti na světlo vyšly. Administrací od času k času sama výpodohy pravé a čistě ryté vydává, jakých vzácných obrazů již dva svazkové světla došli.
Mezi znamenitými nálezy, které se za mých časů v Neápoli staly, byl onen dne 17. máje roku 1817, kdež král sám, aby ho spatřil, Pompeji navštívil:
Za obydlím Sallustovým, o kterém jsme již jednali, jest ulička, kde ostatky zdí domovních beze vší velké přípovědi stojí. V jednom z nich, sedm palem hluboko, okázali se tři velicí a jeden velmi malý kostěnec, kteří z jedné rodiny pozůstávali, totiž dva mužští, jedna ženská a dítě. I byli s popelnou tou zemí, promíchanou oblátkem, vyhrabáni. Bezpochyby zde outočiště hledali před Vezuvem, jenž městu a okolním místům zkázou hrozil; jsouce ale hrůzou a strachem překvapeni, jen několik svých nejlepších věcí dohromady shledali v tom okamžení, které jim ta zhoubná náhoda popřála. Sotva se však v koutě ukryli, již jim zavátá cesta vykročiti nedovolila, a dříve než se usnesli, již krutá smrt je zachvátila. Nohy dítěte zůstaly mezi nohama matčinýma ještě po sedmnácti stech letech silně zapletené a ramena matčina silně k prsoum pacholete tlačila, na důkaz, že nebezpečenství smrti jim hrozilo a láska tím větší strach na ně hnala a tak pevně je k sobě přivinula.
Ostatní pozůstalosti, které u nich se nalezly, jsou nejen z ohledu jejich pěkného vypracování a způsobu, ale i pro takovou zachovanost vážnosti hodny, kteréžto jsou:
veliký svícen o třech nohách,
skrovná nádoba,
krásná nádoba bez ucha,
jedna roztlučená nádoba,
forma na paštyku, kteráž želvu představuje a výtečně zhotovena jest,
krásná hlava z giallo antico,
pět záponek na rameně, velmi vzácného vypracování,
čtyry větší zápony pro ženské rameno, a pátá, menší, zvláště s hadovou zlatou hlavou, kdež se zapínala ( a na které zlatníkovy ruky schopnost spatřujeme), se vyznamenává,
pár záušnic zlatých výtečného díla, v podobě rozkrojené čtvrti hruškové,
dva prsteny zlaté s kameny řezanými, mezi kterými jeden pěkný granát se vyznamenává,
zlatý řetízek na krk z velmi outlých, misterně vypracovaných článků, v dýlce 1 1 /4 palmy,
skrovný stříbrný talíř,
dvě a třicet stříbrných mincí všelikého druhu, o kterých, že zemí jsou zašlé, se neví, kterým časům a panovníkům náležejí.
Toť byly všecky šperky a poklady nešťastné té rodiny, která je v okamžení sebrala, jsouc té naděje, že tento malý nábytek s životem svým před záhubou strašně hrozící outěkem obhájí. V dálším prohledávání jiné světničky v tomto položení jiné se předměty našly, které ne sice tak vzácné jako první, ale tím více nečastostí se vyznamenávají. Bezpochyby jinému rodu náležely, a ty jsou:
z bronzu čtrnáct penízků všeliké ceny a formy,
krásná nádoba zvejší 1/8 palmy s uchem výtečným,
jiná vzácná nádoba
lucerna
cukernička v cylindrické podobě
veliký kotel
kohout ke kašně
vepří hlava
od skla, kteréž za času Pompeje ještě velmi vzácné a drahé bylo a které se velmi řídce nalézá, dvě lahvice rozličného způsobu.
Takové skleněné starobylosti, jestli neporušené a dobře zachované jsou, v Neápoli velikou cenu mají. Na své oči jsem spatřil, že jednu pěkně vytvořenou starosklennou nádobu za 120 zlatých, dukátů přítel příteli prodával. Tato nádoba ve všech barvách duhy hrála a byla tenká co šlupina, i mohla se celá rozloupati.
Dále se nalezl hřeben, časem přelámaný, dvě hlíněné lampičky, trojí skrovné olověné závaží, kde na jedné straně Eme a na druhé Habebis vyryté stálo, a motyka železná.
Při odkrytí chrámu Jupiterova a Venušina pěkná socha Ládina se nalezla, která v postavě a velikosti Medicejské se podobá; jenžé jí božská milost v tváři a nejdovedenější výtka oudů nesmrtelnou rukou pracovaných schází; v muzeum velmi se tyto sochy šetřejí. Mimoto na světlo přišla socha Hermafrodita také vzácná, ale s přeráženými rameny, která naštěstí se nalezla a nyní schopně se přidělala.
Pěkný chrám, Jupiterovi zasvěcený, s velikými, zemětřesením zpřeráženými sloupy, kterých dílové pilně dohromady se shledali a dle možnosti srovnali.
Že se na jeho výstavě před zasypáním města pracovalo, dokazuje kamenické napolovic hotové dílo, jenž zde porůznu leželo a tak čerstvé se zdá, že myslíme, že před chvíli kameník odtud odešel.
Svatyně tohoto chrámu stojí na vysokých stupních a před nimi obětní stůl. Vnitř zlomy rozdílných soch, výborně vypracovaná hlava Jupiterova, podle které se soudilo, že chrám Jupiterovi zasvěcen byl; hlava Eskulapova, kusy mramorových nohou s císařskými sandály, tři palmy dlouhé, pravé, s velikostí nohou se srovnávající rameno a prsní díl sochy čisté práce mimo následujícího vzácného nápisu jest zde vykopaný poklad.
Sp. Turranius L. f. L. pron.
Fab. Proculus Gellianus praif.
Fabi. II. praif. curatorum alfei.
Tiberis Praif. pro. pr. i. D. in
Urbe Lavinio pater patratus
Populi Laurentis foederis ex.
Libris Sibyllinis percutiendi
Cum p. r. sacrorum principiorum
P. r. quirit. nominisque latini
Quai apud laurentis coluntur.
Flam. dialis. mart. Salius
Praisul augur pont. praif. cohort.
Gaitul. Trib. Mil. Leg. X.
Loc. D. D. D.
To jest: Spurius Turranius, syn Luciův, pravnuk Spuria Lucia, Fab. Prokulus Gellianus prefekt, Fabius II. prefekt dohližitelů cla. Tiberinský prefekt a zástupce spravedlnosti v městě Lavinium, otec smluv lidu laurentského k podpisu umluvy, dle knih sybilinských s prétory svatých pravidel národu římského Kviritů a jména latinského, jenž se zachovaly u Laurentských Flamin. Dial. Martial. Salius, Presul, Augur, Pontifex, prefekt kohorty Getulia. Tribun vojenský legionu X., kterému dekretem dekurionů místo vykázáno bylo.
V tom čtyrrohu bylo několik podstavů, ale ani jedinká celá socha. Dle následujícího nápisu: Q. Sallustio p. Fil. viroi D. Quinq patrono, pochybovati nemůžeme, že podoba Sallusta, jehož dům jsme v Corso znáti se naučili, jako i Pansova zde stávaly. Stranou kámen a míra obecní v něm vysekaná pochybovati nedovoluje, že to forum pompejské bylo; a to se také potvrzuje nalezeným nápisem, že Aulus Klaudius Flakkus, syn Aulův, a Narceus Aurelianus Kaledo, syn Narceův, duumvirové spravedlnosti, dekretem dekurionů zařízení obdrželi, aby obecné míry spořádali.
Několik kročejů od chrámu Jupiterova ctila se Lada, jejíž chrám rovně portikem obehnán byl; délka jeho 206, šíře 120 palem vynášela. K svatyni se vystupuje po 15 vysokých stupních, kdež se jen podstav od sochy nalezl; jeho podlaha jest dlážená barevnými mramory, mozaikem olemovanými. Dvě obětnice po stranách chrámu stojí a na jedné velké, před schody svatyně, se čte:
M. portius M. F. L. Sextilius L. F.
con Cornelius en F. A. Cornelius A. F. IIII.
Vir. D. D. S. F. Locar.
Mnoho hodin při vykopávání tohoto chrámu po dva dni jsem sedával a na své oči spatřil, jaké krásné malby kolem chrámu vyšly a jak čerstvé, veselé, trvánlivé barvy se okázaly.
Výborná socha Ladina a Hermafroditova, ale bohužel zpřerážené, zde nalezeny byly; z čeho se soudilo, že chrám ten Ladě zasvěcen byl. Oba ty nálezky v muzeum dohromady složené a dle možnosti spravené uviděti můžeme.
Okolo chrámu Venušina stojící domové velmi pěkně malovaní jsou. V tom jest řecká architektura, v druhém ptáci a zvěř, v třetím mnoho roztomilá hlava, v jiném zas dětinské hry a venkovské výhledy atd.
Ze všech znamenitostí však, kterých jistě množství v Pompeji k nalezení jest, hroby zdejší posléz navštíviti musíme, neb zde užasnutí stojíme, ptáme-li se, kterak možné, že dva tisícové let tak věrně nám je zachovali.
Staří Řekové a Římané žádného v městech svých nepochovávali a v Římě jen císařové té cti došli; nicméně památky mrtvých na strany nejlidnatějších cest stavěli, aby jméno zemřelé osoby rod sobě připomínal a hrobka slavná hrdin o vlast vysoce zasloužilých mladým jinochům vždy patrně před očima byla. Mrtvá těla pálili a popel v hlíněných, mramorových neb bronzových nádobách v hrobkách ukládali; chudé však, jenž outraty pohřební vyniknouti nemohli (které u starých, tak jako podnes, draze stály), také zahrabávali.
Vlevo nejprvnější jest hrobka Mamie, kněžiny, dle pěkně vytesaného nápisu na obloučném vedlejším sedadle: Mamiae P. F. Sacerdoti Locus Sepulturae Datus Decorionum Decreto.
Vnitř je hrobka vykrášlená dvanácti sloupky; uprostřed jest podstav, na kterém popelnice nalezena byla; kolem dokola stojí výklenky nazvané columbaria, do kterých se nádoby popelné aneb lahvičky slzné od přátel a známých svobodně stavěly; stavení jest z nejstarší, černavé vezuvské lávy, promíchané cihlicemi. – Barelievy, kterými vůkol obkladeno bylo, časové strávili a cizozemci po kusích odtud odnesli. – Za tímto samým hrobem, když se dále kopalo, kostěnec byl nalezen, jenž 69 zlatých penízků a přes 120 stříbrných okolo sebe měl.
V jedné velké hrobce byla vzácná nádoba z alabastru východního, popelem a kostmi naplněná; pak byl nalezen prsten zlatý s achátem, na kterém jelen kopytem se drbající čistě vyrytý byl. Kolumbaria jest zavřená mramorovými dvírkami, které zajisté k vzácnějším pozůstalostem v Pompeji patřejí; ty se rozbité nalezly, dobře však dohromady složeny, na své místo postaveny a nově k tomu zhotoveným zámkem uzavřeny byly.
Před hrobkou Kaiovou okazuje se jiná, patřící Luciovi Libellovi, duumvirovi a prefektovi, a synu jeho, jakžto Decimilly, veřejné kněžiny Ceresiny, nápis dokazuje:
M. Alleio Lucio Libellae,
Patri aedili
II. vir. prefecto quinq. et. M.
Alleio Libellae f.
Decurioni. vixit annis XVII.
Locus monumenti
Publice datus est A. M. F.
Decimilla, Sacerdos
Publica Cereris faciundum curavit
Viro et filio.
Ten nápis dokazuje, že (poněvadž kněžiny Ceresiny v Pompeji přebývaly) i chrám bohynin, kde službu konaly, se tam nalezati musil, a poněvadž až podnes nic o něm nevíme, od budoucnosti ho k očekávání máme. V těchto nadřečených dvou náhrobcích kolumbarium není, ale tím vzácněji velikými výtečnými bílomramorovými podstavy se vyznamenávají.
Tři skleněné baňaté nádoby, s dobře zadělanými pokličkami, a v nich spálené hnáty ve vodě a vespod usedlý popel byly nalezeny v náhrobku, který má následující nápis:
Neaevoleia T. Lib. Tyche sibi et
C. Munatio Fausto Aug. et pagano
Cui decuriones consensu populi
Bisellium ob Merita eius decreverunt.
Hoc monimentum Neaevoleia Tyche.
Libertis suis
Libertabusq. et e. Munat. Faust.
Viva fecit.
Mezi jinými jest náhrobek přivlastněný Labeonovi, duumvirovi spravedlnosti, kterému vystaven byl monument od svobodného Menomacha. Na mramorové plosce našel se vyrytý nápis:
C. Ceio. L. F.
Men. L. Labeoni iter. d. v. i. d. quinq. Menomachus L.
Mimoto vyšly zde na světlo dvě staré, z tvrdé lávy hrubě pracované bezhlavé sochy, které před sebou ležeti vidím.
Dále byla nalezena hrobka rodu Arria Diomeda, dle nápisu:
M. Arrius c. L. Diomedes
Sibi suis memoriae Magister pag. aug.
Felic. suburb.
Okolostojící hrobové, na způsob chrámců, snad osobám z té samé familie patřili. Více jiných, nepatrných nalezneme; a možná že mnoho jich ve tmách pod zemí na brzké vykopání čeká. Zajisté můžeme potomkům svým záviděti, kteříž se ouplného vykopání celé Pompeje dočekají.
Řeky Sarnu, na kteréž Pompeja stála, jak nám staří historikové vesměs vypravují, více ani památka není, poněvadž zemětřesením byvši přetržena, jiný běh vzala.
I moře, jenž se pod nohama města pěnilo a lodí kupecké mnohých národů v přístavu chovalo, násilím Vezuvu o půlhodiny cesty dále bylo zahnáno; a kde prve vlny se honily, nyní usmívající se pšeničnišťata a bavlniny se šířejí.
Takové pohodlné položení patrný a znamenitý obchod městu Pompeji zjednalo; a nejen pro kupectví, nýbrž i z ohledu neobyčejné ourodnosti a zdravého, čistého povětří Tacitus, Seneka a jiní spisovatelé Pompeji mezi nejznamenitější města Kampánie kladou, kamž se také mnozí mohovití a znamenití Římané pro příjemné živobytí utíkali a v krásném a zdravém okolí letní zámky stavěli.
Dle historiků má míti město čtyry vlaské míle v okolí, a jestli se více nádeníků na kopání nenajme, tak ještě ani za dvě stě let celé světla neuhlídá. Den ode dne však vždy nové a nové pozůstalosti věrná zem nám poskytuje, ode dne ke dnu Muzeum královské nimi se plní a cizozemcové jim se obdivují.
Vícekráte jsem při vykopávání celou hodinu stával a obzvláštní radost míval, patře, jak jedno po druhém na světlo vycházelo. Při těch nádenících spatříme, s jakou schopností nalezené maličkosti (jestli dohližitelové stále s přísným okem u nich nestojejí) schovati a za jakou cenu je prodati znají. Chlapci, jenž v koších a opálkách rum vynášejí, chytře pozornost dohližitelů podváděti umějí a mnohdykráte roztomilé maličkosti se zemí ven v koši vynášejí.
Větší však škodu činějí sami dohližitelové, kteří mezi sebou jsouce umluveni, zadržené vzácnosti cizím příchozím draze prodávají.
V ulici, jenž od chrámu Jupiterova a Venušina k městu vede, v domě jednoho kupce na olej nebo víno byly dobyty následující ostatky:
penízků stříbrných všelikého rázu 13 a bronzových 188 kusů,
hlíněná lampa, kotlík,
jiný kotlík větší, našim podobný,
dvě formy na těsto,
veliká, jako políveční lžíce,
dva štětce čili penzlíky,
pět ranhojičských strojů,
dvě nádoby s uchem,
jedna nádoba s hubkou; snad se ní nabíral z baňky olej,
nádoba olověná,
několik lampiček hlíněných,
pět skleněných slzných lahviček.
Slovem Pompeja jest nejvzácnější výjezd pro cizozemce z Neápole a nejbohatší sklad pro milovníky starobylostí. Zde umělec nalézá první základy umění a mnohý předmět nový k zdokonalení svému; historik příjemně do tmy času se tratí, obcuje s Pompejany, klaní se s nimi v chrámích, prochází se s nimi v portikách, sedí mezi tisíci jich v divadle a tím svou mysl obveseluje. Dvanáctekráte jsem Pompeji navštívil. Časným jítrem jsem přišel, ale pouhou teprv nocí odtud se odloučil a vždy na nejpříjemnější způsob jsem se bavil; i jsem přesvědčen, že každý cizinec nanejveš spokojený a odplacený odtud se vrací.