Bajky velkých/Klasy

Bajky velkých Eliška Krásnohorská
Medvěd	Klasy	Legenda o holubici

Údaje o textu
Titulek:	Klasy
Autor:	Eliška Krásnohorská
Zdroj:	Bajky velkých od Elišky Krásnohorské. V Praze. Nakladatel: Eduard Valečka, 1889. S. 70. Online na Internet Archive
Licence:	PD old 70

Hle, z trhliny mraků své paprsky tasí
žár slunce tak plamenně žhavý,
že pod jeho zážehem zrající klasy
jen pokorně kloní své hlavy,
a prahnoucí stébla když poledne dech
ten horký jim ku zemi sníží,
tu tiše, že sotva to postihne slech,
dí klasy: „Jen přimnož nám tíži!
Jen porážej ohněm nás v jistý pád!
Ať klesáme mdlobou: my chceme zrát!“

A kolkolem z nivy tu další, tu bližší
zpěv ženců se vesele roní,
však nežaté pole se chvěje, kdy slyší,
jak srpy tam šustí a zvoní;
v něm živě se ohlíží po klasu klas,
až v objetí jaly se hebce,
a hedbávným šelestem vane jich hlas,
jenž svorně a výmluvně šepce:
„Jsme hotovy ku žni, jen sečte nás!
My čekáme srpu a kosy ráz.“

Tam do širých vrat jede s dvojspřeží hnědou
vůz vysoko vystlaný snopy,
a cepy tam důrazně svoji si vedou;
kol v ticho jich přízvuk se topí,
a souměrně vážný jich počtverný tluk
jak pevného srdce zní tepot;
z lih zlatého pole se zvlňuje zvuk,
to klasů jest pohnutý šepot:
„Jen svažte nás v pouta, jen tlucte nás!
My oddaně ztrpíme cepů ráz.“

Dál v útulné jamce, z níž na špičkách lehce
se vypjaly zvědavé jívy,
kam potok jak bělouš se vrhá i řehce
zpod bujné i zpěněné hřívy:
tam zpěvavě tluče i tluče vždy mlýn,
té krajiny slavík to sivý;
však pole hrá měňavě v zlato i v stín,
a šuměním klasy se diví:
„Proč váháš? Jen srdnatě nás tam zdrť!
My radostně půjdeme v takou smrť.“

Slyš — jásavý pokřik a zpěvánky zvučné,
hřmot vozů v to S dupotem koní,
zas tronby a flétny zní v intradě hlučné,
prach valí se, rolnicky zvoní;
hej! vesnické svatby to pyšný je vjezd
tam v bělavé přespolní chaty;
a z klasů jak žalmem pak slyšeti jest:
„Z nás palte chléb radosti zlatý,
v žár peci, nám k veselí, vhoďte nás,
v smrť za hody lásky — byť dvou jen z vás!“