Bajky velkých/Kavky

Bajky velkých Eliška Krásnohorská
Svaté zvíře	Kavky	České Jezulátko

Údaje o textu
Titulek:	Kavky
Autor:	Eliška Krásnohorská
Zdroj:	Bajky velkých od Elišky Krásnohorské. V Praze. Nakladatel: Eduard Valečka, 1889. S. 20. Online na Internet Archive
Licence:	PD old 70

Hrot štíhlé věže v oblaka se ztrácí
jak v nekonečnost myšlénka
zvon pěje v blankyt slunný,
jak víc než zemské struny;
zvuk, jas i vánek, s ním však černí ptáci
se nesou věži v okénka.

Hle, sotva mlha z nočních vzletla mrákot,
již krouží kavky kolkolem;
ty dřív, než jitřní zvoní,
jak stíny kol se honí,
a z jitra do západu jejich krákot
zní veselým tam hlaholem.

Hle, létají až k zlaté makovici
a hnízdí mezi krokvemi;
tak se závratné výše,
jak s povznešené říše
zří dole drobnou, lidskou chumelici,
jak černé ptactvo na zemi.

Jak svědčí sídlo, lidem nedostihlé,
jich vzdušným klopotům a hrám!
Však hejno černé pěje:
„Ba tak se dobře děje,
že pro nás lidé staví věže štíhlé,
že zbudovali nám ten chrám!“

Ó kavky, kavky, odkud jste to vzaly?
Kdo vám tam v hůře vyzradil
v té pravdivosti přímé,
co sotva sami víme:
proč lepé chrámy své jsme zbudovali
a kdo se nám v nich usadil!

Ať staví národové hrady ducha,
ať posvětí je pro bohy:
vždy po titanské práci
se najdou černí ptáci,
již nalepí tam do tepla i sucha
své nevývratné brlohy!

Buď chrám i ze zlata, a na vrchole
znak nejkrásnější se mu skvěj,
buď sto let v potu roben
a světa skvosty zdoben:
ti černí ptáci nahoře i dole
co páni zahnízdí se v něj!

I budou hlásati, že po zákoně
a věčné světa osnově
jsou od stupňů až k věži,
jak stojí a jak leží,
ty lepé chrámy zřízeny jen pro ně,
k jich prospěchu a pohově.