Čtrnáctero bájek Lafontainových/Zajíc a žáby
| Čtrnáctero bájek Lafontainových Jean de La Fontaine | ||
| Myší sněm | Zajíc a žáby | Lev a myš |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Zajíc a žáby |
| Autor: | Jean de La Fontaine |
| Krátký popis: | veršovaná bajka |
| Původní titulek: | Lievre et grenouilles |
| Zdroj: | Soubor:Jean de La Fontaine, Bedřich Peška, Gustave Doré - Čtrnáctero bájek Lafontainových - 1873.djvu Národní knihovna České republiky |
| Vydáno: | Praha, 1873 |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Bedřich Peška |
| Licence překlad: | PD old 70 |
| Související: | Bajky Lafonténovy/Zajíc a žáby |
| Index stran | |
 |
|
V svém brlohu zajíc snil;
(k čemu pak by brloh byl?)
z dlouhé chvíle chvilkami i zýval,
a co smutný tvor strachem se skrýval.
I dí k sobě: „Věru na mou čest,
kdo bojácným, jen nešťastný jest.
Byť i k duhu pokrm šel,
přece se ho dotknout nechce,
ač plesati jest mu lehce,
plesu nikdy neviděl.
Posud pro rozličný děsný pád
bral jsem paty na ramena;
ta bojácnost zpropadená
nedává mi ani spát,
leda okem otevřeným.
Snadno říkat hlavám přezkušeným:
Odvykat se musí!
ať to zkusí!
Není lehce, milý brachu,
odvyknouti strachu.
Trvám, že i člověk má
strachy jako já.“
Takto zajíc rozumoval,
ohlížel se na vše strany
a ušima nepokojně stříhal;
chuďas celý polekaný
o bezpečí pochyboval.
Stín, kterýž se kolem míhal,
hnutí listu v háječku,
ba i pouhé nic
způsobily jemu horečku;
tak poděšen byl zajíc.
Trudnomyslný ten pán
pojednou byl znova polekán
lehkým hlukem povzdálečí,
tak polekán, že běhy zaječí
mžikem na útěk se daly
a k brlohu pospíchaly.
Na útěku přiběh’ k večeru
k tichounkému jezeru,
a jak po břehu se žene,
se všad žáby poplašené
do jezera skákají,
pod vodou se skrývají.
„Vida, praví Macek k sobě,
co se strachem děje tobě,
toho teď jsi původem.
Já jsem žabám postrachem!
Odkud pak as tu statečnost mám?
Jak se ta zběř žabí třese?!
Příchod můj jen hrůzu nese.“
Není zbabělce, jenž by většího
nebyl viděl, než je sám.